Coffee Girl [CZ] ✔

#33. Kapitola✔

Ráno jsem vstala celkem v pohodě. Hned po prvním zazvonění budíku jsem se vyhrabala z postele a šla do koupelny.

Teď sedím v kuchyni a popíjím ranní kafe. Po dopití jsem špinavé nádobí dala do myčky a šla se převléct.

Hodila jsem si do batohu jablko a obula si černé Converse boty. S poslechem Twenty One Pilots ve sluchátkách v uších jsem se vydala školy.

****

Ze skříňky jsem si vytáhla věci na angličtinu a následně ji zavřela.

,,Musíme si promluvit." zazubil se na mě Chris.
,,Nemáme o čem mluvit.." otočila jsem se a šla směrem k učebně.
,,Ellie.." chytl mě za zápěstí. ,,chci si jenom promluvit."
,,Kdy?" nadzvedla jsem obočí.
,,Dneska? Po škole?"
,,Nemůžu, jdu za Amy."
,,Půjdu s tebou."
,,Ne, nepůjdeš."

Uvědomila jsem si, že mě pořád drží za zápěstí, tak jsem mu tu ruku dala dolů.

,,Jsi strašně odtažitá."
,,Jako bys ty byl o něco lepší." zašeptala jsem a zapadla jsem do učebny.

Chris Parker : Ellie..
*přečteno*

Chris Parker : Já ti chtěl odepsat
Chris Parker : Chci ti něco říct

Tak s ním asi taky dneska nepromluvím. Tohle přece nikam nevede. I když je to je i moje vina, že jsem na něho tak zlá.

Otočila jsem se směrem na něho a vypadal celkem zklesle. Promiň Chrisi, takhle to nejde. Možná někdy příště. Schovala jsem si mobil do kapsy a další zprávy od něho ignorovala. Pokud teda nějaký přišly..

****

Jelikož máme dneska delší vyučování, tak máme teď volno. Šla jsem ven si trošku vyčistit hlavu. Ani jsem si nevšimla, že jdu za Chrisem.

Měl kapuci na hlavě, ruce v kapsách a kopal do všeho, co uviděl. Něco si mumlal pod nos, ale nešlo mu moc rozumět.

Sedl si na jednu lavičku kousek od řeky a já si kousek od něho vlezla za křoví. Začal házet malý kamínky před sebe. Asi je naštvaný. Neměla jsem v plánu ho sledovat. Moje nohy mě dovedly za ním.

,,Proč?" Co proč?

,,Proč ji tolik miluju?" Cože? Koho?!

,,Kdybych ji v tu sobotu rovnou políbil a tak blbě se jí neptal. Já jsem takovej idiot."

Ty.. ty.. mě miluješ? Pomalu jsem vstala a omylem šlápla na větvičku, kterou jsem nohou zlomila.

Otočil se, ale nevšiml si mě. Pomalu, ale jistě jsem z tama zmizela. On mě přece nemůže milovat. Když chtěl, abych zapomněla, co se stalo.

Asi má výčitky svědomí. To bude dobrý Chrisi.. To bude dobrý..

Doběhla jsem ke škole a sedla si tam na lavičku. Nemohla jsem riskovat to, že by mě tam viděl. A ještě, když řekl, že mě miluje. Třeba si to nechává pro sebe. Pokusím se na to rychle zapomenout. I když to půjde hodně ztěžka.