XXXXVI.

4.5K 175 11
                                    

Musela jsem na Christiána zírat jako vůl, ale nezmohla jsem se na nic jiného. Byla jsem tak šťastná, že ho zas vidím, ale zároveň jsem se bála, že mě Jasen zase od něho odvede. Nevím co bylo silnější.. radost nebo strach, že o Christiána zase příjdu. Tohle sem znovu nemohla dopustit. Odvrátila jsem pohled od Christiána a přesměrovala jsem pohled na Jasna. Ten si v klidu stál u baru a povídal si s nějakou holkou. Využila jsem situace a zvedla sem se a hledala záchody. Šla jsem pomalu a nenápadně aby to nikomu nebylo nějak podezřelé. Po únavném prodírání mezi lidma jsem konečně našla záchody. Otevřela jsem dveře a vešla jsem dovnitř.

Christian:
Když sem se na Emu díval, pořád jsem si opakoval, že se mi to jen zdá, že to není pravda. Ale ono se mi to nezdálo..byla to pravda. Chtěl jsem se za ní hned rozběhnout, ale bylo by to nápadné. Už teď tu stojím a mlčím jako kdybych nevěděl co říct. Začal jsem znovu svůj projev, ale nespouštěl jsem oči z Emi. Skoro ke konci mého projevu se Ema zvedla a někam šla. Takže jsem rychle dokončil svůj proslov a omluvil se, že si musím jít něco vyřídit. Procházel sem mezi lidma a očima hledal Emu. Pak mě napadlo, že by mohla být na záchodech. Šel jsem tedy tam. Stoupl si ke dveřím a čekal jestli někdo výjde. Už mě to nebavilo a vešel sem dovnitř. Čekal jsem nějakej otravnej křik holek, ale ne. Koukali jen na mě jedny překvapené oči. Oči které mi byli tak známé.
Udělal jsem pár kroků dopředu a hned jsem stál u osoby, kterou tak miluju. Nevydržel jsem a hned jsem ji objal. Konečně jsem ucítil tu její krásnou vůňi.

Ema:
Právě jsem stála u umyvadla a přemýšlela jak se dostat k Christiánovi. Po každé hrozilo, že potkám Jasna. Nechtěla jsem to moc riskovat a ztratit i tuhle malou šanci jak se dostat k Christianovi a mé rodině. Byla jsem tu sama a vyhovovalo mi to tak, když v tom někdo otevřel dveře. Když sem spatřila kdo vešel byla jsem dost překvapená a zároveň jsem měla ohromnou radost. Naproti mně stál Christián. Najednou udělal pár kroků dopředu a hned stál u mě. Čekala jsem co udělá dál a on mě objal. Konečně jsem zase cítila bezpečí. Ucítila jsem jak mi na rameno dopadla kapka. Myslela jsem, že na mě jen káplo něco ze stropu, ale když sem se koukla na Christiána uviděla jsem, že slzí. Byla to jeho slza, která mi dopadla na rameno. Utřela jsem mu další jednu neposednou slzu, která se kutálela po jeho krásné tváři.
„Hrozně si mi chyběla"
„Ani nevíš jak ty mně.. "
Stáli jsme tam v objetí a já mu vyprávěla co jsem prožila.. S čím vším sem se musela vypořádat. Oba jsme si uvědomili, že tu stojíme už dlouho a měli bysme jít..no spíš se nějak proplížit pryč. Hlavně tak aby si nás nevšiml Jasen. Jelikož on je schopnej snad všeho. Oba jsme začaly přemýšlet jak se od tam dostat co nejrychlej a nenápadně.

Ahoj 😻😹

Takže další kapitola je na světě konečně.. Po hoodně dlouhé době😌😶 Omlouvám se za to čekání.. I chyby.. Těch tam asi bude hodně😐😅

Doůfám.. Že se vám kapitola líbila 😄😊

Klidně piště vaše názory😄😳

Každej koment..votes..rada potěší😍😊😊

Rusla46😎

Dcera MafiánaKde žijí příběhy. Začni objevovat