Dcera Mafiána

XXI.

Když jsem se probudila bylo jedenáct hodin ráno.
Jak sem to věděla? No podívala jsem se na hodiny.
Dneska se vdávaš....bože.....uklidni se tenhle den přežiješ!!
A na víc christian se ti líbí a možná k němu už něco...CÍTÍŠ...ne necítím....nikdy...
Vstala jsem a šla do koupelny dát si sprchu.
Po cestě jsem se pomazlila s Tomem, kterej ještě pospával v pelechu.
Já jsem blbá...
„Sebastiáne.....!!!"
Sebastian skoro vyrazil dveře, když vešel tou rychlosti do pokoje.
„Děje se něco?!"
„Ne...no ano...potřebuju abys vzal tady toma dolů a dal...mu jídlo a napít"
„Tohle?samozřejmě, ale tím křikem si mě vyděsila"
„Promiň...."
„Tome pojď!"
Sebastián vzal toma do náruče a už si to vykračoval do kuchyně.
Pak už sem se mohla jít v klidu vykoupat.
To už je půl jedný...
Vysušila jsem si vlasy, dala jsem si řasenku a lesk na rty.
Nechtěla jsem se malovat, neměla jsem k tomu ani důvod.
Ano, vdávala jsem se, ale mně to bylo úplně někde jinde.
Vzala jsem si černé spodní prádlo a přes sebe jsem přehodila župan a šla se podívat na šaty.
Otevřela jsem skříň a hned na mě vykoukli krásné bílé šaty.
Ty sou....užasný....mega moc....budu vážně kus....holka brzdi moc velký egooo....je to můj den....takže ego stranou...
I když...šaty sou tu jediný co je tady dobrý na mé "úžasné"svatbě..
„Emo...potřebuješ pomoc?"
Mamka na mě mluvila přes dveře a nechápala jsem proč...až pak sem si všimla, že jsem zamčela.
„Ne....všechno je v pohodě..."
„Dobře...musíš tam být přesně za pět minut dvě...a jelikož je jedna třicet tak pospěš!"
„Ano dám si jen šaty"
„Dobře hosté jsou už tam, čeká se jen na tebe!"
„Ano...dám si šaty a jdu!"
Vlastně proč mi nikdo dneska nepomáhal, já jsem to nechtěla.
Oblíct se a namalovat se umím sama a nepotřebuju někoho pomoct.

Christian:
Skara už je půl...to stihnu...
Ráno jsem se probudil a Ema ještě spala.
Opatrně jsem vstal tak abych jí nevzbudil.
Vyšel jsem z jejího pokoje a šel do pokoje pro hosty.
Dal jsem si sprchu a šel jsem dohlídnout na přípravu svatby.
Všechno bylo perfektní, sladěné do bíločervené....všude růže.
Hosté už přicházeli tak jsem vyběhl do mého propůjčeného pokoje, kde jsem měl věci a začal se oblíkat.
No a těď je půl druhé a já ještě nestojím u oltáře a nečekám na Emu.
Po dalších deseti minutách jsem se konečně dostal k oltáři, kde už byl kněz a všichni hosté byli na svých místech.
Ty vole už je padesát a ema nikde...christiane má tu být za pět minut takže neblázni..neblázni....už jednou utekla...
Hudba už začala hrát, ale Ema pořád nikde...
Uviděl jsem jak sem míří Thomas né ten pes, ale můj bodyguard.
Skoro uťíkal, ale snažil se být „nenápadný"což mu vůbec nešlo.
Konečně se dostal ke mně, stoupl si vedle mě a začal mluvit tak abych to slyšel jen já.
„Pan...pane!
„Co se děje?"
„Ema...no ona-"
„Tak už mluv!"
„Ema...zmizela...!"
„Cože!?"
Zase utekla, to snad né...už jsem si myslel, že dnes bude jen moje...to jí neprojde...já ji...bože.....
„Postarej se o to tady...řekni, že se všechno ruší, ale řekni, že Emě není dobře ...jasný"
„Ano pane..."
Okamžitě jsem se rozběhl do pokoje Emi.
Všechny schody jsem bral po dvou a do všech dveří vrážel.
Ani nevím co sem cítil byl jsem naštvanej, překvapenej, nasranej, ale proto že se Ema odvážila takhle zdrhnout přímo ze svatby, jí dokonce miluju víc.

Další kapitola 😘😝

Čekali jste, že ema zase zdrhne? 🙌🙋😘

Tak jak to bude dál? Chudák christian že? 😹😹😹

Na obrázku šaty....

Rady,komenty i votes potěší 🙈🙉🙊

Rusla46😎