Dcera Mafiána

XXXXII.

Celou cestu do kuchyně jsem kulhala a snažila se nezaťěžovat zraněnou nohu.
Když sem byla na posledním schodu, omylem jsem vší silou došlápla na zraněnou nohu.
Bolest mi okamžitě vystřelila do celého těla. Instinktivně jsem si na nohu šáhla a začala ji masírovat. Po nějaké chvíli se mi podařilo bolest utišit a mohla jsem pokračovat v mé cestě do kuchyně. Přidržovala jsem se každé zdi a každého nábytku, abych nespadla.
Konečně jsem došla do kuchyně a začala prohledávat skříňky.
Znovu se na mě usmálo stěstí a hned v první jsem objevila müsli tyčinky a sušenky.
Ihned sem šáhla pro jednu tyčinku a balík sušenek a šla si sednout ke stolu.
Po cestě jsem ještě zkusila jestli teče voda.
A vážně tekla, tak jsme ještě našla nějakou skleničku a nalila do ní vodu.
Konečně něco k jídlu.....
Když sem dojedla jahodovou tyčinku, tak sem začala rozbalovat čokoládové sušenky.
Po chvíli mi nezbyli ani sušenky, ještě jsem dopila vodu a šla prohledat zbytek skříni.
Zvedla jsem se a znovu začala prohlédávat skříňky.
V dalších skříňkách jsem našla nějaké zavařeniny..chipsy a konzervy.
Když jsem prohledala všechny skříňky, tak jsem si uvědomila, že jsem nezkusila jestli jede elektřina.
Okamžitě jsem se dokulhala k nejbližšímu vypínači a zkusila ho. Když jsem ho zmáčkla, tak se nic nestalo.
Sakra!.. Určitě se musí někde nahodit.. Chodba.. Na té by mohl být jistič, kterým bych nahodila elelektřinu..
Dokulhala jsem se na chodbu, kde jsem začala hledat.
Prohledala jsem snad každej kout na chodbě, ale nic. Pak mě napadlo se podívat za velkou skříň co tam byla.
Snažila jsem se jí odsunout, ale byla moc těžká a tak se odsunula jen kousek.
Bingo!!...
Opravdu za tou skříní byl jistič. Jenže sem na něj nedošáhla, kvůli skříni.
Takže jsem se jí znovu zkusila odsunout, ale zase se posunula jen o kousek. Nevzdávala jsem se a zkoušela jsem ji odsouvat dál.
Po chvíli byla skříň dostatečně posunutá a tak mi umožnila přístup k jističi. Otevřela jsem malý, bílý dvířka a zkoušela jsem nahodit elektriku.
Když jsem uslyšela cvaknutí, tak jsem se dobelhlala k nejbližšímu vypínači a zkusila ho.
Joo.. !!!
Po zmáčknutí vypínače se rozsvítilo světlo na chodbě.
Bylo na čase, protože se venku začala stmívat.
Dokulhala jsem do obývaku, kde jsem zapla malou lampičku a pak jsem se dokulhala k křeslu, které bylo u okna přes, které jsem měla krásný výhled na moře.
Vůbec netuším co mám dělat.. Není tady mobil nic.. Hledají mě vůbec?.. Dostanu se odsud? ..
Co Christián.. Myslí na mě? Hledá mě.. Nebo na mě zapomněl?..
Hlavou mi běželi tyhle otázky a já si na ně nedokázala odpovědět.
Tak dlouho jsem přemýšlela až se mi začali zavírat oči a já usla.

Christián:
Když jsme se dostali zpátky domů, museli jsme oznámit, že jsme Emu zase nenašli. Znovu jsme začali sbírat informace o Emě a pokoušeli jsme se jí najít.
A teď znovu sedím u skleničky whisky a přemýšlím o Emě.
Nesnáším pocit, když nemůžu nic dělat. A teď tenhle pocit zažívám a hrozně mě to ničí.
Už nevím jestli ještě bez ní vydržím, hrozně se o ní bojím.
Tahle situace ze mě dělá slabocha. Musím se co nejdřív vzchopit. Nemůže se ze mě stát žádná nicka. Přece se z nejobávanějšího mafiána jako jsem já nestane nějakej ubožák.
Prostě se musím vzchopit!

Ahoj 😝

Po šíleně dlouhé době je tu nová kapitola 🙌🙌🙌

Strašně moc se omlouvám, že kapitola nevyšla dřív, prostě teď toho na mě bylo moc.. Ani nebyli nápady.. Zkusím to zase napravit a aspoň psát kapitolu týdně.. Snad se nezlobíte a ještě jednou se moc omlouvám 🙏🙏🙏

Ještě se omlouvám, že je kapitola tak krátká to se taky budu snažit napravit 😺😺😺 A taky se omlouvám za všechny chyby 😓😓😓

Ale i tak doufám, že se vám kapča líbila 😻😻😻

A byla bych ráda, kdybyste mi napsali váš názor na tuhle knihu.. 🙆🙌🙋

Každá rada, komentář a votes potěší 😝😘😗😋😚

Rusla46😎