Dcera Mafiána

XVII.

„Emo...vstávej"
„Pět minut!"
„To si říkala před chvíli"
Christian ze mě stáhl peřinu a začal lechtat.
„Dobře...už sem vzhůru..."
Řekla jsem vyřechtaně
„Přijď za chvíli dolů"
„Hmm...."
Bože...mě se nechce vstávat...
Když jsem se usmyslela, že vstanu, tak jsem chůzí retardovaného a postiženého zombie došla do koupelny, vykonat ranní hygienu.
Na sebe sem si oblíkla obyčejné černé spodní prádlo, šortky a modrou košili.
Pomalím krokem sem se doloudala dolů, kde už na mě u stolu čekal christian.
„Vypadáš úžasně"
„Za to ty vypadáš, jako by tě právě vytáhli z kontejneru"
„Oo děkuji"
Nikdy ho nic nenaštve...to bude těžký...
Včera jsem si ani nevšimla, jak byla kuchiň velká.
Sladěná do černobílé a spojená s obývákem.
V obýváku byla pohovka, televize, stolek malé dekorace.
Z obýváku vedla cesta do zahrady a do salónku.
V salónku určitě christian, příjmal "návštěvy".
Ale je to tu hezký...Emo! Jednou se ti tady nelíbí pak jo....
„Nestůj tam a pojď si sednout"
Sedla jsem si naproti christianovi a začala snídat.
K snídani byli lívance s lesním ovocem, jaká dobrota.
„No, když už sme dojedli...mám pro tebe překvapení"
„Nemám ráda překvapení"
Christian vstal a vytáhl malou červenou krabičku.
Ne..on...ne nepožádá tě o ruku..teď né...
„Všechno nejlepší"
„Ja ....dekuji"
Jak sem mohla zapomenout na svoje narozeniny...proboha to už ti vážně jeblo..
„No ták...otevři to"
Pomalu a vystrašená sem otevírala krabičku doůfající,  že to není co myslím.
Pomalu jsem jí otevřela a v krabičce byli překrásné naušnice.
„Sou ...nádherné"
„Sem rád, že se ti líbi a mám pro tebe ještě překvapení, ale to musíme zajet k vám"
„Další?...no půjdu se přichystat a můžeme vyjet"
Nechápu, proč musíme jet k nám...jedině!! On mě chce požádat o ruku...né však mám narozeniny...jedem tam za našima...
„Já si musím ještě něco zařídit, běž se nachystat ..."
„Hm...dobře"
Chriatian mi dal nečekanou pusu.
Nečekala jsem to a tak sem se ani nebránila.I když jedna má půlka by se mu odevzdala, ale druhá ho zabila.
„Pokrok...nebránila si se"
„Bylo to nečekaný"
Radši jsem odešla a šla se chystat.
Po cestě jsem cítila christianuv pohled a jeho úšklebky.

Moc se omlouvám, že kapitola nevišla dřív, ale nevychází mi to s časem 😔😖
A že je moc krátká...

Takže...na rychlo psané...zase o ničem a spousta chyb 🙇🙇

Za to se vážně omlouvám..zkusím vám to vynahradit v dalších dílech 😚

Ps:kuchyně na obrázku...

A už mám polovičně vymyšlený, jak to dopadne, co se tam stane atd...😘😙
Zato děkuju zuze...za skvělí nápad 😸😹
Ale jestly budete mít návrhy....(kreativní,bláznivé prostě všechny)😘😙😋
Tak napište do komentů ✌✌

Rady,komenty i votes potěší :)

Rusla46😎