Dcera Mafiána

XXXVIII.

Ráno mě vzbudil řev, který vycházel z kuchyně.
Pomalu jsem vstala hodila jsem na sebe  obyčejné teplák.. černé triko a zamířila jsem do kuchyně.
Když jsem došla do kuchyně, uviděla jsem Davida, který ke mně stál zady a řval do telefonu.
Kdo mu asi volá....možná obchody....nebo něco takovýho...
„Co...a jak může Christián vědět, kde sme...!...připrav letadlo...odjíždíme...je ti to jasný?..dneska v devět večer...."
Christián?...on ví kde jsem...ale počkat David chce odleťet...musím to zdržet....však já už něco vymyslím...Jo to je skvělej nápad, ale co?...chytráku
David najednou třískl mobilem o zem a otočil se ke mně.
„Víš, že cizí hovory se neposlouchají?"
„No..já..."
„Co ty?...hm.."
David přešel ke mně a přitlačil mě na zeď, kde se na mě namáčkl.
„V devět odjíždíme..."
„Já nikam nejedu!"
*plesk*
David mi dal facku a já sjela dolů po zdi. Celá pravá půlka mě štípala.
„Mně nebudeš odporovat!"
Když jsem ležela na zemi, tak jsem od Davida schytala dva kopance a pak odešel.
Auu...hajzl...jak já ho nenávidím...nesnáším....nejraděj bych ho zabila...
Z přemýšlení mě vyrušil zvuk tekoucí vody, která se ozývala z koupelny.
Konečně zalezl...možná bych....ne určitě má zamčený....okna!...jo to by šlo....ale i tak musím zkusit i dveře ...
Opatrně jsem se vyškrábala na nohy a šla jsem zkusit hlavní dveře.
Zamčený!...aaa...tak jo ještě okna..to moje je rozbytí...takže...ještě je tu...jedno větší v kuchyni....
Přešla jsem k většímu oknu, které na sobě mělo spoustu prachu a zkusila otevřít.
Ono....jde otevřít jooo....tak teď vylézt..
Okno bylo nad kuchyňskou linkou, takže jsem si na linku vylezla a otevřela okno dokořán a už chtěla vylézt, kdyby mě v tom někoho ruce nezarazili.
Leknutím jsem poskočila a málem slítla z linky, kdyby mě zas nezachytili cizí ruce a nepřitáhli k sobě.
„Kam si jako chtěla jít?..hm?
„Já ...sem jenom otevírala okno...."
„To ti tak věřím...vždyť jsi půlkou prdele už trčela z okna...tak kurva nelži!"
Jak sem si nemohla všimnout..že se vypla voda...a není možný aby byl za takovou chvilku...a co teď...vždyť mě zabije...
„Chtěla jsi zdrhnout...že?"
„Ne.."
*plesk*
Zase mi vlepil facku, ale tentokrát mě přidržel abych se zase nerozplácla na zemi.
„Nesnáším...když lžeš....!"
„Promiň ..."
„Dělej běž si sbalit...změnil jsem čas odletu...letíme po obědě..."
Radši jsem neprotestovala a rychle se vytrhla z Davidova sevření a namířila jsem si to do pokoje.
Vlezla jsem si do pokoje a zavřela jsem za sebou.
To si dělá prdel...letíme dřív...nezapomeň zdržuj...co nejvíc....
Ze skříně jsem vytáhla všechno oblečení co mi David dal v podobě jeho tepláku, triček a mikin.
Vlastně já to nemám kam sbalit....mám jít za Davidem....nemám....bože Emo!..nebuď srababa...jdi za ním...
Pomalím krokem jsem došla do kuchyně, kde David připravoval oběd.
„Hm....Davide nemám žádnou tašku...."
„Pod gaučem.."
Přešla jsem ke starýmu gauči a podívala jsem se pod ní.
Bingo!...tady sou....
Pod gaučem byla krabice a v ní spoustu cestovních tašek.
Vytáhla jsem si obyčejnou, černou elegantní tašku a vrátila jsem se do pokoje, kde jsem všechno oblečení naházela do tašky.
Lehla jsem si na postel a přemýšlela co bude dál.

Christián:
Ráno jsem se vzbudil na zvuk budíku, kterej sem si včera nastavil.
Dal jsem si rychlou sprchu a oblíkl jsem si černé sako.
Sešel jsem dolů, kde už na mě čekala snídaně v podobě toastu.
Od včerejška jsem na Emu myslel stokrát víc a plánoval, jak se přesně dostanu do té chaty.
Vlastně jsem znal jen dvě cesty do té chaty, ale musel jsem si přesně naplánovat každej krok.
Dojedl jsem poslední toast, vzal jsem tašku a vyšel před dům, kde na mě v autě čekal Sebastián.
Do kufru jsem hodil tašku a sedl si na místo spolujezdce.
Sebastián nastartoval a vyjel na soukromé letiště.
„Kde seš?...je pět minut po osmé.."
„Snídal jsem .."
„Ty si tady v klidu snídáš...a já sem letím jak střela abych nemeškal..."
„Haha...no jo.."
„Kam vlastně jedem?"
„Do ruska..."
„Co?!..tak daleko?"
„Jo do jedné chaty...letadlo už čeká..."
„Dobře...myslíš, že Emu najdem"
„Ano..."
Dal jsme jeli bez toho abysme na sebe promluvili.

Ahoj 🙏😘

Myslíte, že přijede Christián včas a tentokrát Emu najde ? 😙😚

Doufám, že se kapitola líbila 😘

Rady, komenty a votes potěší 😝😗

Rusla46😎