Dcera Mafiána

XXXIV.

Ráno jsem se vzbudila docela brzo.
Otevřela jsem oči, ale hned zase zavřela, protože mi do očí udeřili sluneční paprsky.
Znovu jsem otevřela oči, ale tentokrát pomalu.
Blbí slunce....
Vyhoupla jsem se z postele a mířila jsem si to do skříně pro nějaké oblečení...
Vytáhla jsem šedé tepláky a obyčejne bílé tričko.
David pořád spí.....zatím si dám sprchu....
Vešla jsem do koupelny a zamkla za sebou.
Vyslíkla jsem se a vešla do sprchového koutu a na sebe pustila vodu.
„Aaa...sakra"
Vykřikla jsem a rychle zastavila tu studenou vodu.
Já sem blbá....omg.....
Znovu jsem zapla vodu, ale teď pomalu a natočila jsem kohoutek tak aby tekla vlažná voda.
Konečně začala téct normální voda a já se v klidu začala sprchovat.
Tak hrozně se těším na Christiána....Sebastiána a Toma...
Ještě, že jsem včera zavolala....no počkat!?...vymazala jsem historii...doprde já jsem taková kráva...uklidni se ...vymazala si jí....určitě...ale pro jistotu...padej se podívat!!
Rychle jsem vypla vodu, osušila se a oblíkla do věcí co jsem měla předem nachystané.
Rychle, ale zároveň potichu jsem vyšla z koupelny a nakoukla do pokoje jestli je tam David.
Bože on tu není.....sakra...co když je v kuchyni...mysli...možná si šel udělat snídani...
„Emo?"
David...po hlasu nevypadá, že by byl nasranej....jen ať je to pravda...
„Ano?"
„Pojď sem"
Pomalím a nejistým krokem jsem se vydala do kuchyně ze které vycházel Davidův hlas.
„Emo?..komu si doprdele volala ty děvko..!"
A má mě...že já jsem nevymazala tu podělanou historii...
„Davide...já.."
„Ty co?...!!"
David se začal přibližovat a na tváři mu šlo vidět, že je pořádně nasranej, svým pohledem mě úplně zabíjel.
Emo?!...stojíš tu a čekáš na co?...na popravu...dělej něco..nebo on udělá něco stebou...
Radši jsem poslechla svůj vnitřní hlas a rychle se dala na útěk do koupelny, kde jsem se zavřela.
Sedla jsem si do koutu a přitiskla k sobě obě kolena.
„Otevři ty dveře...!"
David začal řvát na celej byt a mlátit a kopat do dveří.
„Kurva otevři ty dveře !!"
„Ne..."
Sama se divím, že jsem strach nacpala do kapes a zařvala na něho.
„Takže neotevřeš jó?"
„Ne!"
David přestal kopat a mlátit do dveří a já jsem slyšela jak odchází.
On odešel?..né to by neudělal ...Christiáne prosím už přijď...
Asi po dvou minutách jsem uslyšela výstřel.
On....kurva on má zbraň ... Tos mohla tušit, když je mafián
...
Začala jsem hrozně panikařit a nevěděla co mám dělat.
Pak přišel další výstřel, který zasáhl přímo zámek od dveří.
Po asi dvou dalších se zámek rozpadl a tím umožnil přístup Davidovi do koupelny.
A jsem v prdeli...!!
„Co sis myslela...hm?"
Jenom jsem na sucho polkla a přemýšlela, jak se odsud dostanu živá.
„Maličká.. Ode mě se nikdo nedostane...já totiž nejsem jak ten tvůj posranej mafiánek Christián....já jsem doopravdickej mafián.....a teď pojď sem.. "
Pomalu jsem se zvedla ze sedu a šla k Davidovi, který se momentálně tvářil neutrálně.
Když jsem byla u něho řekl jedinou větu, která mi rozklepala celý kolena.
„Bude to bolet malinko....co kecám....bude to bolet jako jako sviň...Dobrou miláčku..."
Tak to je můj konec...určitě mě zastřelí a nechá vykrvácet....že jsem někdy utíkala...ale co celej život stál za houby, tak jsem si aspoň všema těma útěkama dopřávala volnost....miluju svoji rodinu, ikdyž nesnáším, že jsem se narodila v rodině mafiána, ale co už....miluju Christiána s celého srdce....miluju všechny mé přátele a dala bych za ně život....ale takhle jsem si můj konec nepředstavovala...Sbohem všichni měla jsem vás ráda....
Naposledy jsem se koukla Davidovi do očí, ale viděla jsem jen prázdno.
David se zasmál a prudkým pohybem mě jeho zbraní bouchl přímo do temení kosti a já jsem spadla do černočerné tmy.

Christián:
„Christiáne...vstávej jedem pro Emu..."
„Sebastiáne?...Ema no jó....kolik je?..."
„Osm...dělej běž se oblíct.."
Rychle a s úsměvem jsem došel ke skříni, kde jsem se začal hrabat v šatech.
Formálně?.. Neformálně?...ježiš to máš jedno...dělej...Ema čeká...
Vytáhl jsem černý sako a bílou košili.
Vběhl jsem do koupelny a rychle jsem vykonal ranní hygienu a oblíkl se.
„Čekám u auta..."
„Jasně!"
Ještě jsem si v pokoji vzal svoje dvě oblíbené zbraně, které se nachází v utajeném prostoru v mém nočním stolku.
„Lásky...dneska budete mít prácičku..."
Vyběhl jsem z domu přímo k autu co stálo před domem a nastoupil jsem si.
„Kde seš?"
„Už sem tu!"
Sebastián otočil klíčkem v zapalování a rychlostí blesku nastartoval a vyjel.
„Víš, že ty a Thomas ste na mě drzí...Thomase chápu...ale ty?
..vlastně ti nesmím zkřivit ani vlas jinak by mě Ema zabila..."
„To jo...ještě, že jí mám.."
„Máme....a jakto, že si tak v klidu?"
„Christiáne ty mě asi neznáš....já si všechno vždycky zjistím do poslední tečky...."
„Aha...ještě mi nedošlo proč jsme nejeli včera večer?"
„Protože včera tam byla plná prdel bodyguardu a takle z rána...jich tam moc není...a ktomu se za chvíli střídaj..."
„Vážně?...ty seš fakt dobrej...."
Sebastián se zasmál a věnoval se dál řízení, přičemž pořád kontroloval čas na svých hodinkách.
Konečně ji zase uvidím, obejmu a dám jí pusu a už nikdy jí nepustím....
„Jsme tu!"
„Konečně..."
Přes přední sklo jsem uviděl menší byty a za nima pláž a moře.
Vystoupili jsme z auta a Sebastián zamířil k jednomu z bytů a já šel za ním.
Sebastián zastavil u posledního bytu a nakoukl do okna.
„Nic nevidím...musíme do vnitř!"
Na jeho odpověď jsem jen přikývl a šel ke dveřím.
Sebastián vytáhl něco jako vrtačku, ale o hodně menší.
Sebastián přiložil vrták k zámku a následně ho vyvrtal.
Pomalu jsem je otevřel a počkal až vstoupí Sebastián a zavřel dveře.
Sebastián šel prohledat kuchyň, obývák a pokoj a já jsem zatím šel prohledat zbytek bytu.
Sakra...sakra...doprdele...Ema?!
Ona tu není...
„Sebastiáne...nesplet jsi byt?"
„Ne..tohle je jeho...v pracovně nechal nějaký papíry..."
„Ale jak se dozvěděl, že sem jedem..?!"
„Pamatuješ ... Ema mi volala...možná to nějak zachytává...já nevím...musíme hledat dál.. !"
„Ne ne...já ho zabiju....rozmlátím mu ten jeho ksicht...zkurvysyn...
Aaa..."
Začal jsem hrozně řvát a házet se vším co mi přišlo pod ruku.
„Christiáne...uklidni se...my jí najdem..."
Znovu jsem ucítil ten pocit porážky a beznaděje.

Ahoj 😚

Omlouvám se, že jsem nevydala dřív díl, ale moc jsem nestíhala 😚😙😗
Ps: Proč den má jen 24hodin...zdá se jenom mně, že je to málo hodin na jeden den?

Dneska jsem udělala delší, abych vám to aspoň trošku vynahradila 😘😙😗🙌🙋

Omlovám se ještě...za tu vrtačku...vážně nevím jak se to jmenuje ... Kdo by věděl, klidně do komentů.. A jak Emu, David bouch do té temení kosti...tím si taky nejsem jistá ...nechtěla jsem napsat do spánku.....aby jí doopravdy nezabil 😏😏😓😚
Takže promiňte :))))

Snad se vám kapitola líbila 😘😙

Rady, komenty a votes potěší 😚😙

Rusla46😎