Dcera Mafiána

XXXIX.

Už asi hodinu ležím na posteli a přemýšlím, jak zdržet náš odjezd.
Hrát že mi je zle?...Trefit ho po hlavě? Co blázníš, to on by trefil tebe...tak nic...hrát, že mám střevní potíže....to by asi nepomohlo...Schovat se?!...to není špatnej nápad sice je to dětinský, ale co.. Schovám se mu a hotovo....a když mě najde?...nu což zabije mě....ale pořád lepší než kdybych nic nezkusila...
Z mého přemýšlení mě vytrhlo zavolání mého jména, které vycházelo z kuchyně.
Líně jsem vstala z postele a pomalím krokem jsem došla do kuchyně, kde už David obědval.
„Najez se...a pochni sebou, protože za chvíli jedem"
„Hm.."
Na stole byl talíř ve kterém byl těstovinový salát.
Sedla jsem si ke stolu a začala jsem jíst. Salát vypadal výborně a ještě líp chutnal.
Konečne jsem se po dlouhé době pořádně najedla.
„Vidím, že si dojedla tak si běž pro věci a pojedem..."
„Hned sem zpátky"
„To bych ti radil.."
Já sem mu řekla hned sem zpátky?...no bude si mě muset najít....ale než se schovám...měla bych třeba něco udělat...aby mě hned nehledal...co třeba rozbít to blbí okno..aby si myslel, že sem zdrhla....já sem chytrá tak dobrej plán sem neměla tak dlouho....
Když jsem vešla do pokoje, tak jsem za sebou zavřela dveře a podepřela starou židlí.
Čím rozbiju to okno?...hm...noční stolek...není velkej a okno je stejně velký...takže to stačí prohodit...
Přešla jsem k nočnímu stolku a dotáhla pod okno.
Nasbírala jsem všechnu sílu co jsem v sobě měla a zvedla stolek a následně jsem ho přehodila přes okno.
Sakra...to byl hluk...na co Emo sakra čekáš...padej se schovat...
Když jsem uslyšela kroky, které směřují ke mně do pokoje, rychle jsem si zalezla pod postel.
Začali se ozývat rány, když se někdo dobývá do pokoje a dotyčnému se to po čtvrté ráně podařilo.
David vletěl do pokoje a začal hrozně nadávat.
Najednou vyběhl z pokoje a slyšela jsem bouchnutí jiných dveřích.
Určitě to byli dveře od hlavního vchodu....teď mě někde hledá po lese...debil...
Pomalu jsem vylezla z postele a pak jsem se rozběhla do kuchyně.
Když jsem vběhla do kuchyně, někdo mě chytil ze zadu a přitáhl k sobě.
A sem v prdeli...že já sem nezůstala pod tou postelí...já sem blbá...
„Cos to kurva udělala!"
„J...já sem..."
„Zase si chtěla zdrhnout...myslíš, že sem tě neviděl pod tou postelí? Myslíš, že jsem debil?"
Vůbec jsem nevěděla co říct, nevím jestli jsem byla ještě zaskočená nebo jsem měla takovej strach, že jsem ze sebe nevydala ani hlásku.
„Kurva kdybys neměla tak hezkou tvářičku, tak seš dávno mrtvá....ještě, že mám rád takový dračice jako si ty...ale tohle bylo naposled. Chápeš..."
Takhle jsem naštvanýho Davida ještě neviděla, v jeho očích sršel vztek a teď jsem se ho doopravdy začala bát.
„Bude lepší když mi po cestě nebudeš dělat problémy"
A co tím sakra myslí...jak bude lepší...co chce sakra udělat?..
Jeho otázku jsem vůbec nepochopila a jenom na něj tupě zírala.
David mě pustil a došel ke skřínkám co jsou nad kuchyňskou linkou a začal se v nich hrabat.
Po chvíli něco vyhrabal, ale jelikož byl ke mně otočenej zady, neviděla jsem co vytáhl.
Až když se na mě otočil zahlídla jsem v jeho ruce injekční stříkačku.
Zase mě chce uspat?...dělá si už ze mě prdel?...tak to teda né...
Instinktivně jsem začala couvat, ale po chvíli jsem narazila do zdi.
To už David stál u mě a do ruky mi vpíchl obsah co byl v injekci.
Okamžitě jsem propadla do tmy.

Christián:
Když jsme dojeli na letiště už na nás čekalo soukromé letadlo.
„Christiáne jestli letíme do Ruska a ty chceš být u Emi co nejdřív...tak letadlem to nebude nejlepší...protože letadlem tam poletíme minimálně den
„Máš pravdu...já sem takovej debil..poletíme tryskáčem..."
„To už je lepší rozhodnutí"
Okamžitě jsem dal připravit tryskáč a mohli jsme vyrazit.
Ještě jsme naložili naše věci a vyrazili jsme.
Cesta ubíhala pomalu a celou dobu jsem myslel na Emu.
Doufal jsem, že tentokrá to výjde a Emu už najdu.
Před obědem nám pilot oznámil, že přistaneme přesně na oběd.
Se Sebastiánem jsme si naplánovali cestu a už jen čekali na přistání.
Tak jo po přistání pojedem autem patnáct minut a pak chvíli půjdeme pěšky lesem a sme u chaty....to by šlo...Snad to výjde...

Ahoj 😎

Strašně vám chci poděkovat za tolik přečtení (1,23 K)
A tolik Votes ( 93)
A pozitivni komentáře ..😘😗😋😘
Vím je to oproti jiným knížkám málo, ale pro mě je to dost a hodně si toho vážím 😘😗😚😚
Vůbec jsem to nečekala, že by tento příběh byl zajímavej ..😓😏
Vážně moc děkujuuuu a budu se snažit se pořád zlepšovat ve všem co mi moc nejde....😘😙😗
Ps: klidně mi napište co zlepšit..v čem se spravit atd...😘🙌🙋

Snad se kapitola líbila 😘😗😗

Rady, komenty a votes potěší 😘😗

Rusla46😎