Zánik: Dívka Drak

Kapitola XLIX - Krvavá těla

Nick

Cestou k hradu mne únava přecházela, ale mnohem rychleji než dříve. A čím blíže jsem k Sille byl. „Je možné aby to bylo ona?“ vyslal jsem myšlenku k Eyosovi, ale ten neodpovídal. Všiml jsem si Silliných prstů na jeho zátylku, ovládá jej snad? Musím se jí na to pak zeptat, ale nejdřív musím jít za Tridorem, aby mne zbavil toho pouta!

Silla

Byla jsem myšlenkami někde úplně jinde. Stále jsem přemýšlela nad tím ,co řekl Nick Tridorovi. Kdo ví jak dlouho už ho tu drží. Pokusím se jej odsud dostat. Tridor na mne vždy tak nějak dal. Nick se držel na Tygře o něco dál od nás, ale stále mi přišlo, že nás pozoruje. Poohlédla jsem na něj a on mi upřeně hleděl na záda, pak se mnou spojil oční kontakt, který mu ale nevydržel dlouho a on svůj zrak sklopil.

Před branami hradu jsme oba dva zastavili a navrátili si své společníky. Tygra mne následovala po mém boku, zatímco Nickův Eyos zmizel v lesích. Procházeli jsme chodbami hradu a po chvíli se oba odebrali jiným směrem. Já k Tridorově pokoji a Nick do jedné z hradních věží. Jako malá jsem to tam měla také ráda, aneb je z tama nádherný výhled na okolní krajinu. Pěstí jsem párkrát udeřila na mohutné dveře Tridorovi komnaty a poté tam vešla. Nemohla jsem jinak a musela si rukama přikrýt ústa, abych nezačala ihned křičet. Z očí se mi valily potoky slzy a já jen bezmocně hleděla na krví zmáčené a zubožené tělo Tridara pohozené u lože i s Dragonirem. Skácela jsem se na kolena k jejich tělům s hlasitým bolestným křikem.

Nick

Odtrhnul jsem se od Silly a šel se podívat na hradní věž. Mohu z tama pozorovat vzdálenou krajinu. Po nějaké chvíli se ke mně dostavil divný pocit. Poté jsem zaslechl bolestný křik Silly. Schody z věže jsem bral po třech a nedbal na vojáky, kteří zrovna stoupali vzhůru. Něco v hlavě mě okamžitě táhlo za ní.

Její křik a vzlykaní se linulo z Tridorovi komnaty. „Jestli jí něco udělal, tak ho zabiju!“ pomyslel jsem si. Jaké to překvapení, když jsem rozrazil dveře a tam klečela Silla nad zkrvaveným Tridorovým tělem. Určitě to nebyla její práce. Ona Tridora vždy bránila a vychvalovala jej. Já o předci jen znal z jeho jiné stránky.

Silla

„T-ty! Kde jsi byl?! Proč jsi se ode mě oddělil? Je to tvá práce, že ano?! Nenáviděl jsi ho a tak jsi mi ho vzal!“ křičela jsem po něm. Něco uvnitř mě mi říkalo, že on to nebyl, ale já byla zaslepena nenávistí. „Stráže!!! Okamžitě jej odveďte do žaláře! Najděte jeho společníka a doveďte mi ho!!“ vojáci tam ale furt jen stáli. „Čemu jste nerozuměli?! Dělejte!“ Byla jsem plná hněvu. „Zabiji všechny, kteří měli na jeho smrti podíl!“ Rozkřikla jsem se do rozlehlých chodeb hradu.

__________

Dnešní kapitola je trošku víc krvavá nom ..
Předci jste ale nečekali že se po odkrytí pravdy Tridor dožije poklidné smrti!

Přeji dobrou noc :)

Mia ^•^