Zánik: Dívka Drak

Kapitola XIX - Troiánský Les

Silla

Rozhodla jsem se vydat k Bílému Moři. Podle posledních zpráv se tam něco děje. Mapa mi toho moc neřekla, ale i z toho mála jsem pochopila že království Kroetuse Chrabrého má velké problémy.

Srna byla celkem velká a masa z ní bylo dost. Poloviční část jsem uschovala do vaku a zbytek připravila k jídlu. Vak byl poupraven kouzlem a potraviny v něm se nekazily tak rychle. Mohlo nám tedy vydržet nejméně na dva dny. Vzhledem k tomu kolik toho Tygra s Este sežerou. Este se pokoušela rozdělat oheň. Po pár pokusech se ji to i povedlo a já mohla opéct maso. Alek z klacíků a provázku složil dvě provizorní kozy a já na ně mohla položit klacek s připraveným masem. Když bylo vše připraveno rozdala jsem kusy masa, Tygře a Este i pár sirových kousků, abych je až tak moc nerozmazlovala.

Alek

Maso i bez jakéhokoliv kořeně bylo chutné a tak jsme to všichni měli spořádané vcelku rychle. Když jsme byli všichni najezení dosyta, sbalili jsme všechny věci a opět osedlaly naše věrné přátele. Artos nevypadal moc spokojeně s vědomím pokračování v cestě.

„Kam teď jdeme?" otázal jsem se Silly, jenž byla zaujata hledáním naší polohy na mapě.
„K Bílému Moři" odmlčela se .. „do království Kroetuse Chrabrého."
„Ale ... říkala jsi, že padl v bitvě.."
„Ano říkala. A tak to také je, ale od dob jeho vítězství nad obry se jeho království neříká nijak jinak." Odsekla mi se zlostí v očích. „ Bohužel jeho slávu lidé už skoro zapomněli a to že mnoha lidem zachránil jejich životy už nikoho nezajímá. Ani ty hloupé knihy se o něm nezmiňují. Je to od lidí tak .. Neuctivé!" poslední slovo na mě doslova vyštěkla a pak sklopila hlavu zpět do map.

Ano je pravda, že lidé dějiny velmi rychle zapomínají a hledí si raději jen těch svých ale já za to předci nemohu! Ona je královské krve a má mnohem delší život než já! A tím tedy i větší prostor pro informace a vzdělání. Tohle mi nemůže vyčítat!

„Proč po mě křičíš? Je to snad moje vina?!"
„Ne není promiň! Jen mě v tomto ohledu lidé velmi štvou!"
„Chápu, asi by mě to taky hrozně štvalo!" sklopil jsem zrak na Artosovu hřívu a už raději mlčel.

Chvíli jsme jen mlčky jeli a já začal v sedle usínat. Nebylo mi to umožněno alias Silla najednou začala ohlušitelně křičet.
„Este už toho mám akorát tak dost!! Promiň ale nemám teď čas si s tebou hrát! A Tygra taky ne! Jdi na chvíli k Alekovi! Padej!!" natáhla ruku mým směrem a Este po ní cupitala za mnou se skloněnou hlavičkou.
„Co ti udělala?" a žádná odpověď. Silla asi dnes nemá dobrý den.
„Podle posledních zpráv se království Kroetuse Chrabrého rozpadá a propadá obrovskému chaosu! V dětství to bývalo mé nejoblíbenější území v našem království, chápeš?! Chci zjistit co se tam děje a potřebuju najít tu nejkratší cestu tam. Jedna by tu byla ale vede přes Troiánská Les."
„Proč to skleslé ALE? Není to snad dobrá zpráva?"
„Ne není! Je to nebezpečná cesta.. Troiánský Les ukrývá temné bytosti, před jejich rozsudkem smrti. Jenž nakázal již můj děd!"
„Za co dostali rozsudek smrti?"
„Em .. Spolčili se s temnými elfy a rozdrásali svým hněvem velkou část našeho království. Tedy alespoň tak to vypráví knihy. Můj děda o těchto časech nikdy nechtěl mluvit."
„Aha" a naše konverzace opět utichla.

Silla

Dneska jsem nějaká podrážděná. Chci se tam dostat co nejdřív. Pokud pojedeme Troiánským Lesem hrozí nám nebezpečí, ale pokud pojedeme okolo, zabere nám to nejméně týden. To je nepřípustné. Este mě jejími hloupými žertíky už pěkně vytáčela a mé nervy dnešek nevydrželi. Začala jsem na ni křičet a až když mi cupitala po ruce k Alekovi jsem se začala zlobit hlavně sama na sebe. Zbavila jsem se problému tím, že jsem ho hodina na někoho jiného. Vytáhla jsem si z pochvy Meč Králů a dlouze se na něj zadívala. V duchu sem pronesla pár vět k meči, ovšem že jsem nepočítala s tím, že mi bude rozumět. Ale stalo se!

*Jsi si jistý, že jsi vybral správně? Nejsem si jistá, že bych zrovna já měla vládnout.*

*Vždyť ani neovládám magii! Své problémy házím na jiné a jsem .. jsem .. marná! Proč já?!*

*Jsem si jist svou volbou. Věřte mi, na tuto cestu jsi nebyla vyslána jen za záměrem nabití životních zkušeností. Váš otec to nějak vycítil a vyslal vás na cesty, právě proto abyste se naučila správnému panování! Budete skvělou vládkyní, až dosedne na trůn!*

Zešílela jsem, nebo jsem teď opravdu mluvila s mečem? Jsem blázen, fakt!

„Aleku slyšel jsi to taky?"
„A co?"
„Ten hlas co mluvil o mém panování!"
„Něco se ti muselo zdát, nikdo tu nemluvil."

Takže jsem se vážně zbláznila!
Znovu jsem se zahleděla na meč. Zdálo se mi, jakoby se zatřpytil. No bezva. Už mám i halucinace! Vrátila jsem ho do pochvy a upravila si opasek. Opravdu teď nemám čas rozmlouvat s imaginárním hlasem meče, musím se konečně zorientovat v té zpropadené mapě a najít nejvhodnější cestu. Lidé vidí obyčejnou mapu ale elfové mají trošku jiné oči. Naše mapy se pohybují, mění se tak, jak se mění sama krajina. Proto nám mapy vydrží tak dlouhou, samy se obnovují. Zastavila jsem u jedné odbočky. Vedla k řece ale pak už nikam nepokračovala, aneb se řeka tak rozvodnila až strhla most a nikdo už jej tu nestavěl podruhé.
„Tady odbočíme, odpočineme si. Nabereme si zásoby vody a půjdeme dál, tady se nemůžeme zdržet příliš dlouho."
„Proč?"
„Je to nebezpečné. Nedaleko by mohli být lapkové, s kterými jsou na tomto území velké problémy." Alek mi jen přitakal, že rozumí a vyrazili jsme k řece. Tygra sice vydrží dlouho ale Artos už vypadal unaveně a menší zastávka nám neublíží. Mé ztuhlé nohy se také hlásily o trošku pohybu.

____________________
Ahoj lidi :) dneska už mi bylo lépe a tak jsem se pokusila sepsat něco kratšího :)