Zánik: Dívka Drak

Kapitola XLVIII - Past

Nick

Lidé celého království oslavovali návrat Dragonira a síly, kterou společně s ním přináší svému majiteli. Tridor pozvedl číši s rudou tekutinou a všichni po něm zopakovali, jen já tam stále seděl a hleděl do prázdného stříbrného tácku přede mnou. Silla na mne promlouvala, ale já už její slova nevnímal nějakou dobu. Soustředil jsem se převážně na svou svobodu, kterou Tridor stále odkládá. Měl mi ji dát hned, jak jsme došli, ale on to zase začal zamlouvat až na další den. Pozvedl jsem hlavu a očima propalovat jeho výsost krále.

„Tohoto muže vy uctíváte?! Špinavou práci za něj museli odvést druzí, jen aby se zbavil těch, kteří mu odporovali. Pro Dragonira vyslal dívku, tak je nemožný! To je ale nepatřičné, viďte Králi? Vaše slova jsou jen výkřiky do tmy, že? Slova co nic neznamenají! Tak mne už konečně nechte odejít z tohoto odporného místa!!“

Křičel jsem po něm vše co mi dlouhou dobu leželo na srdci. Pokud tedy ještě vůbec nějaké mám. Rozběhl jsem se sálem k mohutným dveřím, vedoucím ven na čerstvý vzduch. Zachytl jsem se o přepážku zabraňujíc mi seskočit bez zbytečných okolků dolů. V dáli jsem zaslechl dusot kopyt Eyose. Právě včas. I Když vím, že nás Tridorovo kouzlo nepustí moc daleko od hradu, máme možnost být chvíli o samotě a jen spolu.

Silla

Tridor se zrovna postavil ze svého královského křesla k přípitku, když mu Nick konečně řekl vše co si myslí a co jej trápí. Pak se rozeběhl pryč. Je to sice zvláštní ale stále jsem u sebe pocitovala jeho energii, která se pomalu vytrácela jeho směrem. Vyžádala jsem si u Tridora odchod a on svolil. Následovala jsem Nickovu životní energii až do hlubokých lesů nedaleko hradu. Kde se mi v močálech skoro ztratila. Nebyla už ale tak plná jako v hradu. Pak mi to došlo. To kouzlo! Tridor jej stále nezlomil, tudíž, čím dále  od hradu Nick je… tím je slabší.

Cestou od hradu umírá!

Nick

Už jsem pocitoval únavu, ale zatím to nebylo tak hrozné abych se musel vracet. Eyos se stále ohlížel a já s ním. Oba dva jsme nedaleko nás cítili cizí energii.

Tridor říkal, že při té výpravě možná najdu osobu, která bude schopna mne odsud dostat. Nemyslím si, že jsem ji našel. Je to zvláštní, v těchto částech lesů už mi bývalo mdlo, ale zatím nic. Jen ta únava. Zastavili jsme tedy a vyčkávali na onoho špeha, jenž si myslí, že nás přelstí.

Silla

Využila jsem rozměrných korun těchto lesů a opatrně se pohybovala v korunách stromů, zatímco se Tygra držela na zemi. Byla jsem zvědavá zda- li na to Nick přijde. Stála jsem kousek nad jeho hlavou a on se stále rozhlížel kolem sebe. Tygra se snažila dělat co nejmenší hluk, ale s její velikostí a vahou to jde jen velmi ztěžka. Na můj povel pomalým krokem vykročila před Nicka a ten na ni koukal jak vyoraná myš.

„T-Tygro? Co ty tu děláš? A kde máš Sillu?“ pokládal ji otázky jakoby mu snad byla schopna odpovědět. Tygra naklonila trošku na bok hlavu a chvíli na něj koukala. Pak ale vydala silný hrdelní zvuk a ukázala jak Nickovi tak Eyosovi své nádherné tesáky. Nick s sebou pouze škubnul, ale Eyos okamžitě padl na svá kolena a Nicka tak shodil ze zad. Ani se na něj nepodíval, měl zavřené oči a držel se v jedné poloze. Tygra mi říkala o tom ,jak spolu společníci mohou hovořit, tudíš usuzuji, že mu Tygra něco řekla vzhledem k tomu, že se pak vrátil do své předešlé polohy ale Nicka si i nadále nevšímal. Ten se po chvíli vzpamatoval a vyškrábal na nohy. Já se odrazila od větve na které jsem celou dobu postávala a přistála na zádech Eyose postávajícího vedle Nicka. Nick s sebou prudce trhl a opět se skácel k zemi, to už k němu zezadu přiskočila Tygra a začala se mu hlavou otírat o záda.

„To jsou mi ale fóry!“ pronesl Nick.
„Žádné fóry, pouze zkoumám!“ odvětila jsem s velkým úsměvem na tváři.
„Zkoumáte? A co zkoumáte? Jak umím jezdit na Eyosovi?“ pff, jakoby se vše muselo točit zrovinka kolem něj.
„A kdo řekl, že tu jde o tebe?“ řekla jsem a pousmála se ještě víc.
„Co byste tu jinak dělala?“ zeptal se mě s mírným úšklebkem bolesti na tváře.
„Například je to co zkoumám zrovinka na tomto místě!“ už jsem to déle nevydržela a vyprskla smíchy. „Když jsi odešel. Zůstala za tebou energie, která mne zaujala a tak jsem tě pronásledovala. Proč jsi tady vůbec jen tak přihlouple postával?“ řekla jsem mu pravdu a nakonec se zeptala snad na tu nejpodstatnější věc celé téhle absurdity.
„Eeeeeem … Protože jsem měl pocit, že mne někde sleduje a navíc jsem tu kolem cítil cizí životní energii. Tak jsem tu vyčkával, kdo že je vlastně ten pronásledovatel ..“ poškrábal se na týlu, když to dořekl. Zněl ale trochu překvapeně a vyděšeně z toho co právě řekl. *Cizí* řekl to, jako bychom se vůbec neznali.

„Tak tohle jsi asi nečekal co?“ otázala jsem se ho a přitiskla Eyosovi na zátylek dva prsty. Tygra mu prozatím vysvětlila oč jde a on na signály mých prstů šel zpět k hradu. Nick tam chvíli jen tak stál, poté zatřepal hlavou a rozběhl se za námi. Tygra nás dvěma dlouhými skoky dostihla a vrazila čumákem do Nickova ramene. Ten se na chvíli zastavil a pozoroval Tygřiny oči.

„Máš se na ní svézt Nicku!“ rozesmála jsem se nad touto situací.

Jsem více než-li jen ráda za svou Tygru. Toto by asi nebylo na mne. Je to celkem nepohodlné a Eyosova tvrdá kůže mne drala do nohou. Zato Nick vypadal na Tygře vcelku spokojeně. Až do chvíle, kdy se před námi zjevili hradní věže.

_________________
Tak je to tu!! Nova kapitola je na světě. Snad se bude líbit.

S kamarádem z intru jsme založili novou povídku. Jmenuje se Povstání Chaosu a kapitoly by mely vychazet každou středu. Najdete ji na mém profilu :)

A já se s vámi prozatím loučím! Dobrou noc!

Mia °•°