Kapitola LVI - Oči

108 9 4
                                    

Silla
Pokračovaly jsme lesní stezkou hustě zarostlým lesem na sever. K hranicím s královstvím Kardénie. Je to jedno z mála lidských království.  

Nick
Silla odešla s Forestou bokem do hustých houštin, zakrývajíc nám výhled na ně. Z křáčí se za nedlouhou začalo linout zlatavé světlo prolínajíc zelenkavou barvou. Kolem nás se rozplývali drobné třpytící se částečky Silliny magie. Vyšla z houštin hrdě sedíc na Tygře následovaná obrovskou dračicí. Našla způsob jak probudit Forestinu pravou sílu. Nyní není pochyb. Její osud ji dobíhá a její síla se bezpochybně probouzí. Nebude to trvat dlouho a Silla se navždy změní.

Foresta nabrala na tělesné váze, ale i přesto její kroky lesem bylo podstatně neslyšné. Najednou se však zastavila, Tygra i Eyos zneklidnili. Cítil jsem jak se Eyesovy jeho svaly napínaly.

Po několika hodinách chůze jsme se ocitli v bažinaté oblasti lesa. Převážně neprozkoumaná oblast lesa, ukrývajíc ve svých útrobách prazvláštní tvory. Jemné větvičky na zemi zapraskaly a usychající lístky nízkých křovin zašustěly. Za listnatou stěnou jsem zpozoroval hladem žhnoucí oči útočníků. Odnikud se na nás vyřítili draví Deritauři. Hladem posedlé zvěři z tlam stékaly litry slin, připadajíc jim jako dobrá potrava se k nám rozběhli. Byli jsme v jejich obklíčení. Dravýma očima nás pozorovali dva tucty očí.

Silla
V jejich očích se odrážela odhodlanost a lačnost po krvi. Největší z nich stál v popředí, velíc družině jemu podobných vydal ohlušující skřek a rozběhl se proti mně oproti němu malému tvorovi. Tygra ani na chvíli nezaváhala a vzdmula se na zadní běhy (nohy) aby mu ukázala svou velikost. Zvíře však stále pokračovala v bezhlavém útoku vpřed. Tygra nehnutě vyčkávala, cítila jsem její napnuté svaly, zvíře se přiblížilo velmi blízko a Tygra se spustila k zemi, ryjíc své tlapy do jeho hřbetu. Avšak bez účinku. Jeho kůže byla jako ze zlata, po jeho tvrdé kůži se Tygřiny drápy svezli stejně rychle, jako nůž projíždí máslem. Zvíře trhlo hlavou a svými rohy udeřilo Tygru přesně do hrudi. Její masivní kůže povolila a z hrudi jí začala proudit rudá tekutina. Ucítila jsem prudkou bolest po celém trupu. Tygra v mé hlavě křičela bolestí a její tělo se i se mnou skácelo k zemi. Uvězněná pod jejím tělem jsem se nemohla ani hnout. Má pochva s mečem ležela pode mnou a její ostří mne chladilo na stehně. Tvor se zvednul do výše a tvou tlapou silně dorazil na Tygrina žebra. Kosti zapraskali a v mé hrudi zazněla další vlna bolesti, neubránila jsem se hlasitému výkřiku. Obludné stvoření na mě cenilo své čelisti s obrovitými tesáky a na mou košili stékaly jeho sliny. Mohutná tlama se ke mně přibližovala a já rozmýšlela o svých posledních chvílích. Můj zrak se zastavil pouze na tesácích zvířete, můj sluch spočinul na tlukotu Tygřina poklidného srdce. Mé oči se mihly do strany, přibíhal ke mně Nick. Vyskočil, nesl se vzduchem jako pták a jediným švihem svého meče uťal zvířeti hlavu. Krev se rozstříkla po mém oděvu a vsakovala se do látky. Přispěchal k nám i Eyos a s jeho pomocí se Nickovi podařilo mne vysvobodit zpod Tygřina hibernujícího těla.

---------------
Na obrázku je Deritaurus :)

Jinak.. Omlouvam se, že jsem dlouho nic nepřidala, tak nějak nebyla ani chuť ani nálada psát.

Mia °•^

Zánik: Dívka DrakKde žijí příběhy. Začni objevovat