Zánik: Dívka Drak

Kapitola XXVI - Foresta

Silla

Podle mapy od vrchní jsme směřovali do velmi husté části lesa. Celý les působil tak mrtvě. Nikde žádná zvěř ani sluncem zalitý palouček. Stále to samé prostředí jen více a více stromů blíže u sebe a tím i méně světla. V popředí jsem šla já s Tygrou a dráčaty, vedle mě Alek na Artosovy, za námi na koních Liet a Tante a po jejich bocích lvy. Zajímavá formace. U Liet jsem zahlédla luk a malou dýku, zato Taet byl ozbrojen od hlavy až k patě, a nejen obrazně řečeno. Luk, dlouhý a krátký meč na opasku a z pravé boty mu čouhala rukojeť dýky. A to jsem zatím mluvila jen o tom co vidím, kdo ví co schovává pod slušivými šaty.
Bylo něco málo po poledni, ale les byl tak hustý, že bylo sotva vidět na cestu. Přes cestu nám někdy přeběhl zajíc nebo jiná menší zvěř, za kterou se jeden ze lvu vždy pustil a doběhl i s úlovkem k pánovi.
Hodiny ubíhaly, měsíc pomalu střídal slunce a my stále trčeli v hloubkách Lesa. Není to zrovna nejmenší území v našem království. Očima jsem těkala po celém lese a hledala nějaké místo na přespání, alespoň maličký rozestup mezi stromy, kde by se dal udělat takový oheň, aby je zahřál ale neprozradil. Z přemýšlení ji vyvedlo až Tygřino klopýtnutí a let vzduchem následovaný tvrdým pádem.
„Princezno!“ zaslechla jsem dívčin hlas, před očima jsem měla mžitky a nebyla jsem schopna zaostřit. Oči se mi pomalu zavíraly a já nevěděla co se se mnou děje.
Konečně jsem se dostala z toho labyrintu nekonečných snů a pootevřela oči. „Probouzí se!“ opět jsem zaslechla dívčí hlas. Na pravé ruce jsem cítila drobné šupinky střídající se s jemnou srstí Este, do levé ruky se mi zařezávali ostré a drsné šupiny vydávající ohromné teplo Leikova těla. Na břiše jsem cítila lehké šimrání Tygřiných chloupků, od pasu níže jsem byla zakryta několika dekami, avšak jsem u ucha cítila mírný, pravidelná, ale hlavně neznámí dech. Když jsem otevřela oči nade mnou se skláněla Liet a Alek, Taet seděl opodál a obhlížel si můj luk. „Okamžitě ho vrať, tam kde má být!“ zařvala jsem jak nejvíce mi hlas dovoloval. Taetovi luk vypadl z rukou a já slyšela jen tlumené Alekovo kárání „Já ti říkal ať ji nelezeš do věcí.“ Neodpustila jsem si pousmání, i když šeptal, neuvědomuje si, že můj sluch je lepší než jeho.
„Jak dlouho jsem spala? A kolik je?“
„Je noc.“
„Takže jsem nespala dlouho.“
„Celou noc a den!“ oplatil mi řev Taet.
„Cože?! Proč jste mě nevzbudily?“
„Tak zaprvé, nekřič tady, jsme na území vlkodlaků, za druhé, nešlo to a za třetí nám to ta malá lesní bestie ani nedovolila.“ Oznámil mi klidným hlasem Taet.
„Jaká malá lesní bestie? O čem to mluvíš?“ koukala jsem na něj jako vyoraná myš.
„Když jsi spala a Taet se přehraboval v tvých věcech, vyndal z vaku vejce, aby si jej mohl prohlédnout, ale upadlo mu. Děkuji všem svatým co při něm stály, že jej nerozbil. Vejce se dokutálelo až k tobě a Tygře. Ve spánku jsi k němu napřáhla ruku a Tygra tě následovala. Pak prasklo. Tygra skořápku více a více rozbíjela až z něj vylezlo to malé zelené dráče s listnatými rohy. Leží ti u hlavy.“ pronesla Liet.
„Cítím ho. Už jste mu dali nějaké jméno?“
„Ne, nevíme zda je to samice nebo samec.“ Odpověděl mi Alek.
„Foresta“
„Proč jste si vybrala toto jméno?“
„Protože jsem znala jednu dívku, jenž žila v lesích. Byla velmi statečná.“
„Byla? Už zemřela?“
„Stal se z ní strážce a odešla do věčných služeb k lesům, přesně tam, kam patřila celý život.“ Pousmála jsem se nad vzpomínkou. Vzápětí mi ale po tváři stekla slza.
„Neplačte výsosti. Krásné vzpomínky vždy bolí.“ Neměla jsem na to co říct, až na ..
„Neříkej mi výsosti. Jmenuji se Silla!“
„Já jsem..“ nestihla dopovědět, aneb jsem to stihla za ni „Liet a támhle ten mrzout je tvůj bratr a dvojče Teat.“ Neodpustila jsem si úsměv, protože její překvapený výraz prostě stál za to!
Zapřela jsem se na loktech a chvíli mrkala, špatně se mi zaostřovalo. Liet mi pomohla se posadit.
„Měli by jste se vyspat, já jsem naspaná až až, budu v noci hlídat a taky se musím seznámit s naší malou Forest.“ Nastavila jsem ruce a ona mi s rozvahou vlezla do náruče.

____________________
Na obrázku je Foresta :)

Děkuji všem co si tohle čtou a vydrželi až sem, doufám, že se s mnohými z vás uvidím i v dalších častech :)

Tak zatím a Dobrou :)