Vnučkou Brumbálovou

7. Pravidla praví: "Zábava je zakázána!"

Jen tak začátkem, k obrázku...Cleo411 chtěla vidět nějaký můj obrázek... nevím jestli se to tomu dá tak říkat, ale má to být domácí skřítek vymyšlený mnou...:D jo, vážně kreslit neumím a to se hlásím na uměleckou....:D STRAŠNĚ MOC VÁM DĚKUJI ZA 1,K PŘEČTENÍ! WAU! VŮBEC JSEM TO NEČEKALA! DĚKUJU! MILUJI VÁS! VŠECHNY! :D
Ale teď už k příběhu:

O týden později...

Po nekonečném vyučování, které jakoby se táhlo několik let se konečně mohla Ania převléknout, zajít si na oběd a promluvit si se svým dědou o tom, co se děje. Od  hádky Umbridgové s Mcgonagallovou, jakoby se všichni dočista pomátli, ministr jmenoval Umbridgovou hlavní vyšetřovatelkou, což pro samotné Bradavice znamenal hotový horor. Umbridgeová chodila z hodinu na hodinu, kritizovala všechno co se dalo, dovolila si dokonce zkritizovat profesora Snapea, za jeho mastné vlasy, u tohohle se Ania musela zasmát, i když potom schytala od profesora ránu učebnicí, stálo to za to, s dvojčaty si o tom budou vyprávět ještě dlouho, vlastně, to asi celé Bradavice. Ale kritizování nebylo ještě všechno co se dělo, Umbridgeová kontrolovala každý pohyb každého studenta, nikdo se k nikomu nemohl přiblížit na míň jak dva metry, za všechno byli nesmyslné tresty, většinou napsat stokrát předem určenou větu speciálně upraveným brkem, které způsobilo, že psaný text se objevil  vyrytý dotyčnému na ruce. Pravidla musel dodržovat i Protiva, školní strašidlo, kterému se to vůbec nezamlouvalo, povětšinu času ho studenti vídali jak chrlí jednu nadávku za druhou, ani se mu nedivili, podle všeho, ho chtěla Umbridgeová ze školy vyhodit, naštěstí se za něj studenti postavili a tak jí to moc nevyšlo... Pro Bradavice to byla veliká zkouška, mnoho studentů rezignovalo a odmítalo na hodiny Umbridgeové chodit, Ania by nejraději rezignovala taky, ale nemohla, kvůli dědovi, naštěstí dvojčata jí v tom nenechali, trpěli ten teror s ní a zato jim byla vděčná, ovšem i jejich pohár trpělivosti může brzo přetéct... Ania spěchala jak nejvíc mohla, už chtěla být u dědy, zajímalo jí, proč si nechá poroučet, proč tak najednou, on, slavný Albus Brumbál, který měl  svou hlavu a byl vždy nad věcí... Vyrušil jí křik z nádvoří, rozběhla se tím směrem, přidali se i další studenti všichni mířili na stejné místo, každý se chtěl podívat, co se zase stalo, spatřili profesorku jasnovidectví,  Sibylu Trelawneyovou, dámu s dlouhými kudrnatými vlasy a velkými, kulatými brýlemi na nose, s oblibou všem předpovídala smrt, ale Ania jí měla ráda, i když byla trošku podivín..."P..P.. prosím, n.. nemůžete mě vyhodit, nemám kam jít!" vzlykala, oči upírala na osobu, jenž poslední týden pila krev nejen studentům, ale i profesorům, Umbridgeová se jen zlomyslně zasmála, neznala soucit, bylo jí jedno kam tahle podvodnice půjde,v hlavně ať už je pryč. Z nenadání se odněkud vynořila Minerva Mcgonagallová, plačící Sibylu objala kolem ramen a probodla růžovku očima, ta ženská jí tak příšerně štvala! Snad ještě víc než nějaký smrtijed! Pár minut se nikdo ani nehnul, nádvořím se nesli jen tlumené vzlyky Trelawneyové a konejšivá slova Minervy. Pak se najednou rozrazili těžké, dřevěné dveře a v nich stál Albus Brumbál, sjel všechny kolem pohledem. "Co se to tady děje? Pokud se nemýlim Dolores, nemáte právo vyhazovat obyvatele hradu, tato povinnost i nadále zůstává řediteli školy. Buďte tak laskavá Minervo, a odveďte profesorku Trelawneyovou do její komnaty." nedal na sobě znát žádnou emoci, jen se upřeně díval na již zmíněnou profesorku OPČM, ta pod jeho pronikavým pohledem trochu couvla, hned ale zase nabrala sebevědomí. "Zatím, ale tato funkce vám nadlouho nezůstane." Prohlásila tvrdě, otočila se na svých růžových lodičkách a zamířila pryč z nádvoří. "Na co koukáte? Všichni rozchod!" Křikl Brumbál a sám se vydal z nádvoří pryč, aniž by se na kohokoliv podíval, Ania se za ním chtěla rozběhnout, ale než to stihla udělat, rozběhl se za ním Harry. Vydala se tedy za nimi, Brumbál šel pořád dál, jakoby Harry ani neexistoval. "Harry! Promluvím s ním, ano? Ty jdi najít Freda s Georgem, řekni jim, že se za chvíli vrátím." Rozběhla se za svým dědou, na to kolik mu bylo, byl celkem rychlý, dohonila ho až když zacházel do ředitelny, dlouze se nadechla a otevřela dveře. Brumbál se na ní překvapeně podíval. "Ahoj Ani, co potřebuješ?" "To nemůžu za tebou přijít jen tak? Aniž bych něco potřebovala?" Zasmála se, přešla k fénixovi jenž na ní napjatě hleděl, Fawkes, tak znělo jeho jméno, natáhl svůj krk blíž k Anie, tím jí dával pokyn, aby ho podrbala, jako nějaký pes..."Samozřejmě že můžeš, jsem rád, když mě přijdeš navštívit, ale je mi  jasné, že tě něco trápí" Promluvil tiše Brumbál, seděl za svým stolem, jeho pronikavé oči pozorovali ty Anii, stejné, a přesto odlišné..."Trápí mě všechno dědo." "Všechno? Jak všechno Ani?" "To co se děje, je mi jasný, že se Voldemort vrátil a vím co to pro nás všechny znamená, budeme muset bojovat, ale to není to co mě nejvíc trápí." "A co tě nejvíc trápí?"  Ania se hluboce nadechla, aby jí to dodalo na odvaze a odhodlání. "Proč si necháš od ministerstva poroučet?"