Vnučkou Brumbálovou

22. osm Potterů

Jen co Dursleyovi zmizeli v zatáčce objevili se členové Fénixova řádu. Harry viděl plno známých i neznámých lidí, jak sestupují z košťat a v některých případech i z okřídlených kostnatých koní- Testrálové. Ale ze všech nejnápadnější byl Hagrid, se svou obrovskou motorkou, která byla ale oproti němu pořád malá. Měl na ní připevněný vozík, což působilo v celku komicky.
„Čekal jsem vás míň." Řekl Harry tiše.
„Změna plánu." Odpověděl stroze Pošuk Moody.
„Harry!" Vykřikla Hermiona a okamžitě se vrhla kamarádovi kolem krku.
„Čau, kámo." Řekl zvesela i Ron.
„Rád vás vidím!"
„My tebe taky, Harry." Ozval se hlas Anii, právě seskakovala z okřídleného Testrála, kterého láskyplně pohladila po čumáku. Poté se vydala za Harrym, kterého pevně objala, on jí objetí opětoval.
„Na vítání není čas."Zamručel Pošuk. V ruce držel dva obrovské přeplněné batohy a jeho slídivé oko se otáčelo k noční obloze.
„Pojďme se skrýt, pak ti to všechno povíme.“
Harry je všechny zavedl do kuchyně kde se posadili na
židle, na tetinu leskle vydrhnutou podlahu, nebo se opřeli o její čistou, skoro až zářící linku.
– Ron, dlouhý a vychrtlý, Hermiona, s vlasy sepnutými v drdolu, Ania, s dlouhými blonďatými vlasy, splívajícími do pasu, svázáné  do francouzského copu, Fred a George, jejichž úsměv byl naprosto totožný, Bill, hrozně zjizvený a
s dlouhými vlasy, Charlie, s vlasy sežehlými od  draků, se kterými pracoval, pan Weasly, s jeho mírumilovným obličejem, začínající lysinou a brýlemi mírně našikmo, Pošuk, jednonohý, s jasně modrým magickým okem rotujícím v očním důlku, Tonksová, jejíž krátké vlasy měly její oblíbený jasně růžový odstín, unavený, ale stále se usmívající Lupin, Fleur, křehká a úžasná jako víla, Kingsley, holohlavý, se širokými rameny, Hagrid, s jeho
divoce rostoucími vlasy a bradkou, shrbený, aby se nepraštil hlavou o strop a Mundungus Fletcher, malý, špinavý, s hnědýma očima, které měl sklopené k zemi.
Harry byl za všechny hrozně moc vděčný. Oni obětovali své životy, pro jeho záchranu, nemohl tomu uvěřit.
„Harry, chceš něco říct?" Ozvala se z nenadání Tonksová a seskočila z kuchyňské linky, na ruce se jí třpytil překrásný snubní prsten.
„Vy jste se vdala?" Vyhrkl překvapeně Harry a podíval se na Lupina.
„Promiň, že jsi u toho nemohl být, ale my nechtěli nějakou obří svatbu." Odpověděl mu s úsměvem Remus Lupin.
„To nevadí! Gratuluju."

„Ticho!" Zaburácel Pošukův hlas, všichni rázem zmlkli a upřeli na něj své pohledy. On položil své batohy na zem a obrátil se na Harryho. „Jak ti Dedalus určitě říkal, museli jsme změnit plán. Pius Thicknesse přešel na druhou
stranu, což je pro nás velký problém. Nemůžeme připojit tento dům k letaxové síti ani použít přenášedlo nebo asistované přemístění. Udělal z toho skoro ten nejtěžší zločin. To vše údajně kvůli tvé ochraně, aby se k tobě Ty-víš-kdo nemohl dostat. To je ale úplná hloupost. Pravým důvodem je to, že nám chtěl zabránit tě odsuď bezpečně vzít. Druhým důvodem je tvůj hlídáček. Jakmile-"
„Jakej hlídáček? Já žádný nemám!" Skočil mu Harry do řeči.
„Ale máš!" Řekl Pošuk netrpělivě. „Jde o kouzlo, které zjišťuje magickou aktivitu v okolí mladších sedmnácti let, takto se ministerstvo dozvídá, že nezletilí kouzlí! Jestli ty, nebo kdokoli okolo tebe, provede jakékoli kouzlo, aby
tě odsud dostal, Thicknesse o tom bude vědět a tím pádem i Smrtijedi. Nemůžeme, ale čekat tak dlouho. Protože tím pádem by vyprchalo kouzlo i tvé matky, které tě chrání. Thicknesse si myslí, že nás dostal a nevíme co s tím." Odmlčel se.
„A víte?" Pobídnul ho Harry.
„Jistěže. Použijeme způsoby přenesení, které hlídáček nezaznamená, protože pro jejich použití nejsou potřeba jakákoli kouzla. Košťata, Testrály a Hagridovu motorku.“
Harry měl o tomto plánu pochybnosti, ale držel jazyk za zuby, nechtěl Pošuka naštvat.
„Důležité je vědět, že kouzlo tvé matky se přeruší jen ze dvou podmínek. Za prvé, bude ti
sedmnáct a tomuto místu už nebudeš říkat domov. Tím, že tvá teta a strýc odjeli, jste si každý zvolil svou cestu, což znamená, že už nikdy nebudete bydlet společně, je to tak?" Harry přikývl.
„Takže když teď odejdeš, nebude už cesty zpátky a kouzlo se přeruší ve chvíli, kdy budeš dostatečně daleko. Máme dvě možnosti, buďto odejít hned, nebo počkat do tvých sedmnácti, kdy si pro tebe přijde Ty-víš-kdo. Naší jedinou výhodou je to, že Ty-víš-kdo si myslí, že do třicátého tě opravdu stěhovat nebudeme. Ovšem on není zas tak naivní a stoprocentně nechal Smrtijedy aby nepřetržitě hlídali oblohu. Proto jsme na některé domy použili téměř totožná chránící kouzla. Teď vypadají jako ty místa, kde tě chceme schovat. Můj dům, dům Mollyiny tetičky Muriel a tak dále. Snad si to pochopil."
„Jo, jasně chápu." Zalhal částečně Harry, pořád tu byl totiž jistý problém.
„Poletíš k rodičům Tonskové. Až budeš v ochranné zóně, přemístíš se přenášedlem do Doupěte."
„No, dobře. Je to dobrý plán. Na začátku sice nebudou vědět kam míříme, ale nebude jim to jasné ve chvíli, kdy uvidí, že nás všech- spočítal všechny v místnosti- šestnáct míří k rodičům Tonskové? "
„Samozřejmě, že všech šestnáct nás nepoletí k rodičům Tonksové. Dnes v noci poletí oblohou osm Harry Potterů, každý bude mít společnost, a každý poletí do jednoho bezpečného domu.“
Ze svého pláště vytáhl Moody lahvičku něčeho, co vypadalo jako bahno. Nemusel dál už nic říkat, Harry zbytku plánu ihned porozuměl.
„Ne!“ řekl rázně a jeho hlas se nesl jako ozvěna celou kuchyní.
„Jestli si myslíte, že nechám osm lidí riskovat své životy, tak to se pletete!"
„Harry, jenže mi do toho jdeme dobrovolně, je to naše rozhodnutí." Odpověděla mu klidně Ania.
„Ale tohle je něco jiného!"
„Hele, nikdo z nás z toho není nějak extra nadšený, co když se něco pokazí a zůstaneme navždycky zakrslý a brýlatý." Odpověděl Fred vážně, ale bylo poznat, že si z toho jen dělá srandu.
„Je vám to k ničemu, potřebujete můj souhlas."
„To máš pravdu. Jsme v háji. Nás patnáct zřejmě nemá šanci dostat z tebe jediný vlásek, Když nám to nepovolíš." Odpověděl George.
„Jo, přesně. Nemáme šanci, proti někomu kdo nemůže ani používat kouzla." Zaškebil se ironicky Fred.
„Moc vtipný." Odpověděl Harry.
„Tak dost už. Máme málo času. Všichni jsou to dospělí lidé, kteří se rozhodli z vlastního uvážení." Vmísil se do rozhovoru Pošuk Moody.
„Já bych chtěl něco říct." Ozval se tiše Mundungus Fletcher. Moody na něj vrhnul vražedný pohled, jeho slídivé oko se mu provrtalo až do žaludku. Fletcher hlasitě polknul.
„Vlastně nic." Dodal rychle.
„Ale to je šílený! Nemůžeme třeba..."
„Ne!" Přerušil ho Moody „Polovina ministerstva je na jeho straně! Když budeme mít štěstí, naláká ho falešná stopa a bude se tě snažit získat až třicátého, ale není zas takový idiot, aby nenechal alespoň některé Smrtijedy hlídat terén. Dokud působí kouzlo tvé matky, nemohou se k tobě nebo k tomuhle domu dostat, ale brzy už působit přestane a oni mají jasné příkazy. Naše jediná šance je odlákat ho. Takže Pottere, byl byste tak laskav a podal mi pár svých vlasů?“
Harry se podíval na Rona, který mu jasně říkal: „Udělej to, teď hned!"
Zatímco na něj všichni zírali, zvedl Harry ruku ke své hlavě, chytil pár svých vlasů a trhl.
„Díky." Řekl Pošuk. Dokulhal se k němu a otevřel lahvičku s lektvarem, do které vlasy hodil.
„Vsadím se, že z vás budu nejhezčí." Pošeptala směrem k dvojčatům Ania.
„To sotva." Odpověděl taky šeptem Fred.
„Tak jo, falešní Potterové seřaďte se." Zavelel Alastor Moody.
Ania, Fred, George, Ron, Hermiona, Fleur a Mundungus Fletcher, který se tvářil jako u božího umučení se seřadili podél linky.
„Přestaňte s tím, Fletchere. Je všeobecně známo, že Vy-víte-kdo chce Harryho dostat živého, ve skutečném ohrožení jsou ochránci. Tak se laskavě přestaňte chovat jako vystrašené děcko!" Zařval na něj naštvaně Pošuk. Vyndal několik skleniček a nalil do nich Mnoholičný lektvar, které pak podal všem sedmi falešným Potterům.
„Všichni naráz." Zavelel.
Hermiona, Fleur, Ania, Fred, George, Ron a Mundungus se napili. Obličej se jim skřivil znechucením, jakmile jim lektvar doputoval do hrdla a najednou se jejich rysy začaly měnit a probublávat jako kdyby měli pod kůží stovky pavoučků. Hermiona, Ania a Mundungus vyrostli, Ron, Fred a Geroge se zase zmenšili, ztmavly jim vlasy, Hermioně, Anie a Fleur se naopak vlasy zkrátily a jakoby se jim protáhly lebky dozadu.
Moody se sehnul a začal rozepínat velké batohy, které s sebou přivezl. Když se narovnal, stálo před ním sedm Harry Potterů.
Fred a George se otočili k sobě a řekli si navzájem „sakra, jsme stejní!“
„Nevím, ale myslím, že jsem pořád hezčí.“ řekl Fred, když si prohlížel svůj odraz v konvici.
„To se pleteš, Fredie. Já  jsem z vás nejhezčí." Odpověděla mu Ania prohlížejíc se v kávovaru.
„oh, Bille,nedívej se na mě! Jsem odporná!" Zvolala Fleur, když se uviděla v mikrovlnné troubě.
„Tady máte oblečení a nezapomeňte na brýle! Máte je v boční kapse, mělo by jich tam být přesně sedm." Řekl Moody a ukázal na první batoh. „A až se obléknete, zavazadla máte ve druhém batohu.“
Skutečný Harry si pomyslel, že tohle je snad jedna z nejdivnějších věcí, které viděl, a to už viděl mnoho podivných věcí. Pozoroval, jak se osm jeho identických kopií přehrabuje v batohu a vyndavají oblečení, zatímco to své odkládají stranou.
„Věděl jsem, že Ginny o tom tetování lže." Řekl Ron, když se díval dolů na svou holou hruď.
„Harry, ty teda vidíš příšerně.“ Řekla pro změnu Hermiona, když si nasadila brýle. Harry se nezmohl na slovo, jen zíral jak se jeho podobizny převlékají a odhalují jeho vlastní tělo víc, než by si dovolili to své.
Jakmile se oblékli, vzali si falešní Harryové batohy a soví klece s sněhobílými sovami.
„To bychom měli." Řekl Moody, když kolem něj stálo osm oblečených a připravených Harry Potterů. „Rozdělení je následovně: „Mundungus je se mnou."
„Proč s vámi musím být zrovna já?" Ozval se Harry stojící u vchodu do kuchyně.
„Protože vás chci mít pod kontrolou." Odpověděl Pošuk jednoduše. „Arthur s Georgem." Pokračoval a podíval se na Harryho stojícího u koše.
„Nerad vám to kazím, ale já jsem Fred." Zasmál se.
„Pardon, Frede."
„Dělám si srandu. Jsem George."
„To nás nerozeznáte ani když jsme přeměněný?" Zasmálo se druhý dvojče stojící u konvice.
„Dost srandiček." Zachmuřil se Alastor Moody. „Frede, nebo Georgi, to je jedno. Prostě ten druhý je s Remusem. Anio, ty jseš s Tonksovou, poletíte na Testrálovi. Ron s Kingsleym, Hermiona s Charliem, také na Testrálovi, Fleur s Billem si vezmou posledního Testrála a Harry s Hagridem. Je to všem jasné?" Dokončil netrpělivě. Všichni mu přikývli na souhlas.
„Poletíme spolu na motorce, Harry. Koště a Testrál by mě asi neunesli. Na sedačce už neni, ale moc místa, takže pojedeš na vozejku.“ Řekl Hagrid potěšeně.
„To je super." Řekl Harry s falešným úsměvem.
„Myslíme si, že tě Smrtijedi budou očekávat, že poletíš na koštěti.“ Řekl Moody, který zřejmě odhadl, jak se Harry cítí. „Snape měl dost času říct jim všechno, takže když narazíme na Smrtijedy, věřím, že si vyberou toho Pottera, který se bude na koštěti cítit jako doma."
Ania sebou při vyslovení Snapeova jména trhla, ještě stále se úplně nepřenesla přes dědečkovu smrt a neustále si vyčítala, že mu nezabránila v tak odporném činu."
„Anio? Všechno v pořádku?" Zeptal se Moody se starostlivým pohledem.
„Jasně." Odpověděla mu. Přinutila se i usmát, ale všem bylo jasné, že lže. Rozhodli se to neřešit.
„Nuže dobrá."Přikývl.
Zapnul batoh s věcmi falešných Potterů a vydal se zpět ke dveřím, „Asi do tří minut bychom měli odletět. Nemá smysl zamykat dveře. Smrtijedy to nezdrží, pokud tě budou chtít hledat. Tak jdeme."
Harry si popadnul svůj batoh a společně s dalšími sedmi svými podobizny v patách a členy řádu vyšel před dům. Naposledy se podíval na dům kde vyrůstal. Ale pak už všichni vzlétli k obloze.