Vnučkou Brumbálovou

15. Návrat domů

Pan a paní Weasleyovi  poklidně seděli u své skromné večeře. Nemluvili. Nebylo třeba. Užívali si ticho, které je tak moc cenné, když máte kupu dětí.
I když, se jim už začínalo stýskat, zvlášť paní Weasleyové, která své děti milovala nade všechno na světě. Nejraději by je jela hned všechny navštívit, dokonce i ty, co k ní nepatří.
Harryho s Aniou a Hermionou - měla je jako vlastní.
Ale věděla, že každý z nich má povinnosti a už brzy je zase uvidí.
Byla na ně hrdá, na všechny. I na ty střeštěná dvojčata, která jí dokázali naštvat do nepříčetnosti.
  Z přemýšlení nad dětmi paní Weasleyovou přerušil nějaký šramot z předsíně. Nejdříve si myslela, že je to někdo z řádu, ale skutečnost jí, i Arthura Weasleyho velmi překvapila.
V předsíni stála Ania a hned vedle dvojčata. ( Jak taky jinak, ti tři bez sebe nedají ani ránu.)
„Co tady u Merlina pohledávate? Máte být ve škole!" Probodávala je pohledem, který jasně naznačoval, že kdyby mohla, na místě by je zabila. Pan Weasley se zmohl jen na vyjevený, trochu pobavený úsměv.
„Měla bys být ráda. Máš nás tady dřív!" Odpověděl George s úšklebkem. Honem rychle ho ale zase přešel, když spatřil výraz své matky.
„Ještě slovo a máš zaracha, Weasley!" V očích jí doslova šlehali blesky. Vypadala jako před výbuchem.
„Ještě jste do toho zatáhli i Aniu! Co si asi myslíte, že na to řekne Brumbál?"

„Upřímně řečeno, uskutečnit tenhle plán už teď, byl vlastně můj nápad. To já donutila kluky utéct se mnou." Přiznala Ania. Paní Weasleyová na ni nevěřícně kulila oči.

„Nebýt Anii, byli bychom doma už dřív. To jenom kvůli ní jsme trpěli tu růžovou bestii. Sice je pravda, že nápad udělat to teď, byl její, ale jinak za nic nemůže. " Ozval se na její obhajobou Fred.
„Je mi jedno čí z vás to byl nápad. Oba dva máte zaracha." Pronesla nekompromisně na své dva syny. „A pošlu sovu Brumbálovi. Aby věděl, že už nejsi ve škole."  Řekla Anie trochu mileji a odkráčela naštvaně pryč.

„Co jste vůbec provedli?" Zeptal se  zvědavě pan Weasley, když byla jeho žena z doslechu.
Trojice se na sebe pobaveně podívala. Začali mu líčit vše úplně do detailů. Za chvíli se smál na celé kolo, při představě, nad výrazem Umbridgový. Ano, i on tu ženskou nenáviděl. Byla tak falešná a podlejzavá, že by ošálila i samotného Pána Zla. Někdy si říkal, že Voldemort, je oproti ní svatoušek, co se týče klamání lidí.

******

Když se Brumbál dozvěděl, že není Ania ve škole, okamžitě se přemístil do domu rodiny Weasleyových. Z počátku chtěl Anie vynadat, ale pak si uvědomil, že vlastně udělal to samé, a tak jí neměl co vyčítat. Sám moc dobře věděl, jaká Dolores Umbridgová je a bylo mu jasné, co se po jeho útěku na škole odehrávalo.
„Myslel jsem si, že dřív nebo později utečete." Pronesl jako první směrem k přátelům.

„Ty se nezlobíš?" Zeptala se udiveně Ania.

„Copak to jde? Vždyť jsem v podstatě udělal to samé co vy, akorát bez toho velkolepého ohňostroje, samozřejmě. " Usmál se.

„Jak víte o ohňostroji?" Zeptal se nadějně Fred. Že by se to rožšířilo tak rychle?

„Zprávy se šíří rychlostí světla, pane Weasley. To si pamatujete." Řekl s naprostým klidem. „Co máte v plánu teď? Po tak velkolepém odchodu, za který by se nestyděli ani samotní Poberti, počítám, že nějaký plán máte."

„Chceme si otevřít svůj vlastní obchod." Odpověděli všichni tři naráz.
Brumbál si je pobaveně změřil, v očích měl tolik známé jiskřičky. „Tak to hodně štěstí."

Já jsem vážně hrozná, s tím vydáváním kapitol, horší než učitelé s opravováním testů a to už je co říct! Už bych tu knihu konečně chtěla dopsat, abych už konečně mohla vydat i jiné knihy, kterých je mimochodem požehnaně a absolutně netuším, jakou vydám dřív. Ale ať tady zase nebrebentím blbosti. Od teď, bude každých čtrnáct dní v sobotu nebo v pátek nová kapitola. Možná i častěji. ( Jo, Christine, to chci  vážně vidět jak to dodržíš.) Čáuko!