Vnučkou Brumbálovou

25. Svatba

Bylo krátce po poledni, Ania, Ron, Fred a George stáli před velkou bílou pergolou očekávající příjezd svatebních hostů. Harry musel vypít mnoholičný lektvar, vypadal proto jako mudla z nedaleké hospody, kterému dvojčata vytrhla vlasy pomocí přivolávacího kouzla.
Fénixův řád trval na tom, že by nebylo bezpečné, aby byl Harry ve své pravé podobě, když mělo být přítomno tolik kouzelníků. Vydával se tedy za bratrance Barryho.

Všech pět pomáhalo se zasedacím pořádkem. Kapelu s číšníky, kteří dorazili už o hodinu dříve, posadili pod velký strom. Skupinka číšníků a muzikantů, oblečených do zlatých barev, se prozatím bavili tím, že ladili své hudební nástroje a nebo pokuřovali z dýmek, které tvořily hustá oblaka dýmu.
Pod pergolou se odhalovaly dlouhé řady křehkých zlatých stoliček umístěných ve třech řadách po obou stranách dlouhého purpurového koberce. Sloupy byly ověnčeny bílými a zlatými květy. Fred a George umístili plno zlatých balónků na místo, kde se za malou chvíli měli brát Bill a Fleur.
Ania měla na sobě lehké modré šaty bez ramínek sahající nad kolena. Pas zdobily drobounké perly, ze kterých měla i sponu ve vlasech. Tyto šaty jí věnoval děda, k sedmnáctým narozeninám.
„Až se já budu ženit," řekl nevrle George upravující si límec svého obleku, „tak se nebudu obtěžovat s žádnými takovými nesmysly. Obleču si, co budu chtít a když mamka bude mít nějaké námitky tak na ní uvalím těloptačí kletbu."
„Myslíš, že tě někdy bude někdo chtít?" Zasmáli se Ania s Fredem na stejno.
George na ně vrhnul vražedný pohled.
„Myslíte, že je mamce líto, že Percy nedorazil?" Pokračoval Fred zamyšleně. „Ale řekněme si to na rovinu, kdo z nás by ho tady chtěl? Akorát by zkazil veškerou zábavu."
„To máš pravdu. Ale mohl se aspoň zastavit. A teď už ticho, už jsou tady." Odpověděl George.
Postavy se začaly objevovat jedna po druhé na okraji zahrady. Za několik minut se nashromáždila skupina asi tak třiceti lidí, kterým se na kloboukách vyjímali všemožné rostliny, ptáci a plno dalších pestrobarevných potvor.

„Jsou tam i nějaké víly! Ty si beru na starosti já!" Zajásal George a už už se chystal vyběhnout vpřed.
„Brzdi, brácha." Zastavil ho Fred držíc se za jeho sako. Po chvíli ho pustil a odešel pomoct nějakému postaršímu páru.
George si odfrknul a následoval bratra v usazování nejprve starších lidí.
Ron se staral o nějakou starou stařenku a Harry dostal na starost hluchý pár.
Zatímco ostatní se postarali o starší, Ania se měla postarat o ony víly, nad nimiž George tak slintal. Nebyla z toho nějak extra nadšená, jelikož na ní shlížely, jakoby jim snad chtěla ostříhat ty jejich předlouhé kadeře.

Po nějaké době se Anie konečně podařilo víly posadit na ideální místo. Neustále si totiž stěžovaly, že na ně moc praží sluníčko a nebo naopak, že sluníčko na ně svítí málo.
Unaveně si povzdechla a šla usadit další hosty. Tentokrát to byl nějaký starý muž, podobný Brumbálovi. Že by to byl dědův bratr? Napadlo ji.
„Dobrý den, jsem Ania. Pojďte se posadit." Oslovila muže zdvořile. Chtěla s ním už od začátku dobře vycházet, protože jestli je to opravdu on, bude potřebovat jeho náklonnost.
„Vím kdo jsi. Jsi Ania Brumbálová, vnučka mého bratra." Ania nervózně přikývla, muž pokračoval. „Rád tě poznávám, jmenuji se Aberforth Brumbál."
„Taky mně těší." Odpověděla Ania s úlevou a potřásla si se svým strýčkem rukou.
„Nuže, jaké místo mi bylo přiděleno?"
„Pojďte za mnou." Ania zavedla staršího muže ke stolu zhruba veprostřed pergoly. Bylo odtud vidět na všechno kolem.
„Mějte chvíli strpení. Jen co posadíme všechny hosty, začne obřad." Řekla Ania s omluvným tónem.
„V pořádku. A prosím, tykej mi. Jsme přeci rodina." Odpověděl stařík.
Ania potlačila samolibý úsměv. „Jistě. Tak se zatím měj." Rozloučila se a pokračovala dál v usazování hostů, potěšena tím, že má o jednu starost méně.

Po nějaké chvíli, kdy usadila na místo nějaký mladý pár s malým dítětem se po dlouhé době střetla s Fredem, který zrovna usadil nějakého pána s knírkem.
„Jé Čau, dlouho jsme se neviděli. Nějaké novinky?" Zasmál se Fred.
„Ahoj, to byla teda hrozně dlouhá doba." Odpověděla se smíchem Ania. „A mám dobrou zprávu."
„Opravdu? A jakou?"
„Je tady i Aberforth, ten dědův bratr. Už jsem se s ním seznámila, takže ho nemusíme někde složitě hledat po Prasinkách a vysvětlovat mu, proč ho tak najednou hledáme."
„Tak to je super zpráva! Můžeme ho vyslechnout hned po.." Nedořekl větu, protože je vyrušila stará žena vypadající jako plameňák. - tetička Muriel.
„Drahouškové, ráda vás zase vidím!" Zajásala vysokým hlasem a oba dva je pevně objala. Do nosů je udeřila vůně jejího silného parfému vonícím po cukrové vatě. „Ou, drahoušku, zdá se mi, že ti dost odstávájí uši." Řekla směrem k Fredovi, ten si automaticky na uši sáhnul. Ania zadržovala smích, to jí ale přešlo, když tetička spustila znovu: „A ty ses zpravila od té doby co jsem tě viděla naposledy. Nejsi těhotná?" To zase zadržoval smích Fred, zatímco Ania potlačila začervenání.
„Ne-nejsem těhotná." Zakoktala v odpověď.
„Tak v tom případě jenom moc jíš, měla by ses krotit." Řekla ještě Muriel a od dvojice odešla.
V ten moment Fred vyprsknul smíchy.
„Měla by ses krotit, drahoušku. Nejsi náhodou těhotná?" Smál se Fred imitující hlas tetičky Muriel.
„Zdá se mi, že ti odstávájí uši, drahoušku." Oplatila mu Ania stejnou kartou. Na to se oba rozesmáli.
Když se jim podařilo dosmát společně zamířili ke vchodu pergoly, jestli tam náhodou není ještě někdo, koho by mohli posadit.
Sotva dorazili blíž ke vchodu spatřili Rona, Hermionu a Harryho. Ron právě říkal Hermioně: „Z toho si nic nedělej, ta je nepříjemná na každého."
„Probíráte Muriel?" zeptal se George, který se k nim připojil.
Ania s Fredem se mezitím taky připojili.
„Právě mi řekla, že mi odstávají uši. A tady Anie řekla, jestli není náhodou těhotná. Stará potvora. Škoda, že s ní není strýc Bilius, byl pravým výsměchem svateb." Řekl Fred.
„To je ten, který tvrdil, že viděl Smrtonoše a pak zemřel?" Zeptala se Hermiona.
„Jo, to je on. Ke konci byl už vážně divnej." Připustil George.
„Ale předtím, než se zbláznil, býval vždycky ten nejlepší bavič." Řekl Fred.
„Vždycky vypil flašku ohnivé whisky, potom vyskočil na taneční parket, zdvihl si hábit a začal si vytahovat kytice květů z ... "
„Zas tak detailně to popisovat nemusíš." Přerušila ho se smíchem Ania.
„Z nějakého důvodu se nikdy neoženil." Řekl Ron.
„To mě překvapuje." Odpověděla mu Hermiona.
Všichni se smáli tak moc, že nikdo z nich nezpozoroval posledního příchozího, tmavovlasého mladého muže s velkým zahnutým nosem a širokým černým obočím,
nepozdravil Rona a s očima upřenýma na Hermionu řekl: „Vypadáš úžasně."
„Viktor!" vykřikla a pustila svůj malý batoh, který způsobil podstatně větší hluk, než se od jeho velikosti očekávalo. Když se zpamatovala, červená až za ušima batoh sebrala.