Vnučkou Brumbálovou

30. Kronika na dosah ruky

Když se znovu přemístili do Plesnivé Hůrky, úlevně si oddechli. Byla už noc, což znamenalo, že se zdrželi o jeden den. Raději ihned sešli z cesty, aby se jim nestalo to co minule a schovali se do lesa.
„Co teď? Je pozdě. Nemůžeme přijít jen tak k tomu domu, co když tam někdo bydlí?" Zeptal se George.
„Máme dvě možnosti, buď to si najdeme nějakou jeskyni nebo něco takového nebo se vrátíme zpátky do tý chaty." Řekl Fred.
„Vrátíme se do chaty. Tam nás hledat nebudou, vlastně ani neví, že něco takového existuje. Sice nás to zdrží, ale co naděláme. Vyrazíme zítra časně ráno." Rozhodla Ania. Dvojčata souhlasila a tak se znovu přemístili na onu krásnou louku, kousek dál stála tiše malá, temná chaloupka. Působila jako strážná věž, jakoby palouček chránila před vším, co by mu chtělo ublížit.
Trojice se beze slov vydala k chaloupce, v rychlosti řekli nějaká kouzla na ochranu a znovu vstoupili do malé místnosti s červeným kobercem, velkým vyhaslým krbem a obsáhlou knihovnou, která by jistě byla rájem všech knihomilů.
Unaveně si každý sedl do jednoho z křesel, neměli ani náladu zapalovat oheň v krbu, a tak tam jenom seděli ve tmě. Jediné světlo vycházelo z Aniiny hůlky, která použila kouzlo Lumos, aby na sebe aspoň trochu viděli.
„Jak se vám vůbec podařilo utéct?" Zeptala se náhle Ania. A tím přerušila ticho, jenž doposud v místnosti panovalo.
„No, řekněme, že jsme splnili náš dávný slib a barbie má doživotní trauma z ohňostrojů." Zasmál se Fred.
„Zkrátka jsme měli čirou náhodou u sebe pár těch našich prototypů na nový ohňostroje, které se formulují na věci, na které daný člověk myslí. Byla zábava pozorovat, na co všichni ti tupci myslí. Dokonce jednomu smrtijedovi  se to změnilo v nějakou tu mudlovskou kočku Hello Kitty." Vysvětlil George.
„Jo, ten smrtijed mě fakt dostal. Ten jeho výraz byl k nezaplacení." Smál se Fred. „ Každopádně, jakmile Umbridgeová spatřila ohňostroj, očividně si hned vzpomněla na náš legendární odchod a začala myslet na toho draka. Ten začal létat po místnosti a pálit všechno na popel. Do toho se ještě přidaly kreatury těch ostatních a my měli šanci utéct." Dokončil pyšně.
„Páni, tak to jste šikovní. Škoda, že jsem to nemohla vidět.", Smála se Ania.
„A co si ty udělala s tím Snapem? Vždyť se na nás usmíval!" Vyděsil se George.
„Teoreticky vlastně nic. Na začátku jsem mu sice pravděpodobně zlomila nos, ale pak mě přinutil ho vyslechnout a dal mi své vzpomínky. Prý, abych znala pravdu proč dědu zabil. Potom jste tam vtrhli vy a on nám ukázal cestu, napadlo mě, že by bylo moc podezřelé, kdyby vyváznul bez zranění, a tak jsem na něj použila kletbu. Navíc jsem se mu chtěla tak trochu pomstít, za to, že se k těm bastardům zase vrátil, nehledě na to, že to chtěl můj děda." Odpověděla Ania.
„A věříš mu, že to všechno dělal kvůli Brumbálovi?" Zeptal se Fred.
„To nevím. Chtěla bych tomu věřit. Vždyť i děda v tom dopise psal, že se mám na věc podívat z jiného úhlu a psal to ještě před svou smrtí. Takže něco tušit musel. Definitivně se ale rozhodnu, až ty vzpomínky uvidím."
„Nedává mi to moc smysl, že by se Brumbál nechal jen tak zabít, když tušil co přichází." Uvažoval George.
„Mně to tak trochu smysl dává. Harry přece říkal, že to Malfoy měl za úkol Brumbála zabít, ale všichni moc dobře víme, že na to ta fretka nemá. Navíc ty sama Anio, si říkala, že dědu pohltila nějaká kletba z viteálu, po které mu zčernala ruka a zhoršovalo se to. Třeba ho ta kletba postupně zabíjela a on to chtěl urychlit." Odpověděl pro změnu zamyšleně Fred.
Když se nad tím Ania zamyslela, smysl by to dávalo. Ale nechtěla dělat ukvapené názory. Snape pro ní byl i nadále člověk, který jí zabil dědu, až když opravdu uvidí, že to nedělal dobrovolně, možná, ale jenom opravdu možná, mu odpustí.
„Já nevím. Jestli je to pravda, stejně pro mě bude pořád ten kdo mi zabil dědu a bude těžké mu vůbec někdy odpustit." Řekla tiše Ania.
Dvojčata chápavě přikovala. Věděli, že to pro ni musí být těžké.
Po chvilce, co ještě probírali zítřejší plán se jim už ale začaly klížit oči, proto Ania zhasla svou hůlku a chaloupka se opět ponořila do tmy a ticha. Jediný zvuk, který se místností ozýval, bylo klidné oddechování trojice.