Vnučkou Brumbálovou

3. posun v čase

Děj se odehrává v sedmém ročníku Anii (pátý ročník Harryho) bude tam i Umbridgová, mě tak o ní baví psát :D

Ania se probudila brzy ráno. Musela vstávat časně z rána, jelikož měla jet na poslední čtyři týdny prázdnin k Weasleyovým.

„Anio, pojď sem!" Volal na ní Děda.

„Jó, už jdu dědo! Jenom chvilku počkej!" Zavolala na odpověď Ania.
Rychle se oblékla, učesala a pádila dolů ze schodů do jídelny odkud se ozýval dědův hlas.
Najednou se ale zastavila ve dveřích.
Naproti dveřím seděl její děda a vedle něj žena. Pokud se tomu žena říkat  vůbec dá. Seděla tam nějaká Barbie v důchodu, na sobě měla růžový kostýmek, který udeřil do očí hned při  prvním pohledu.

„Anuško, ráda tě poznávám." Promluvila na ní Barbie pisklavým hláskem. „Jmenuju se Dolores Umbridgová, jsem tvoje budoucí profesorka obrany proti černý magii." Představila se žena.
Anie se až udělala špatně, z toho jejího až moc přeslazeného hlasu, jež byl určitě hraný.

„Dobrý den, moc mě těší." Odpověděla slušně Ania. Neměla zapotřebí si tu babu rozhádat hned po příjezdu, třebaže jí byla nesympatická.
Barbie se potěšeně usmála a s mladou Brumbálovou si podala ruku. „Musím už jít. Uvidíme se na hostině, drahoušku." Řekla směrem k Anie a s tichým rozloučením odešla do ulic.
Když ta 'ženská' odešla, obrátila se. Ania nevěřícně na svého dědu.
„Vážně nás bude učit tahle přerůžovělá Barbie obranu?" Zeptala se nevěřícně.
„Taky z toho nejsem extra nadšený, ale nařídilo mi to ministerstvo." Odpověděl Brumbál.

„Od kdy posloucháš Popletala?" Zeptala se Ania.

„Ministerstvo se musí poslouchat. Tak nebuď drzá." Odpověděl Brumbál.

„Nejsem drzá, jen upřímná." Řekla Ania a skřížila ruce na prsou.

„Já vím. Jako vždycky. " Povzdechl si starý muž. „Dnes máš odjet za Wesleyovými, že? " Pokračoval Brumbál.

„Ano, mám. Děje se snad něco? " Zeptala se Ania kapku vystrašeně.

„Nic čeho by ses měla bát, jen obnovuji Fénixův řád." Odpověděl klidně Brumbál a usmál se.

„Nehci ti kazit radost, ale tahle věta nedává smysl. Ty mi říkáš, že se nemám čeho bát, ale zároveň obnovuješ odboj proti Voldemortovi? Myslím, že se mám čeho bát." Odpověděla Ania.

„Pokud se Voldemort opravdu vrátil, jak tvrdí Harry. Musíme se na něj připravit. Nesmí nás zastihnout nepřipravené jako tenkrát." Povzdechl si Brumbál. Poté podal Anie jakýsi pergamen, na němž byla napsaná adresa.
Grimmouldovo náměstí č.12

„ A zatím ještě nikomu o Umbridgový neříkej, prosím." Poprosil ještě Aniu Brumbál než se přemístila.

„Dobře, dědo." Usmála se Ania a přemístila se na určené místo.

Za chvíli se k ní připojil i Brumbál se všemi jejími věcmi.

„Ty tady se mnou nebudeš?" Zeptala se zklamaně Ania, když spatřila, že děda svíral jen její kufr.

„Ne, musím něco zařídit, pojedeš do Bradavic vlakem, snad ti to nevadí. Uvidíme se až tam." Řekl Brumbál a Aniu objal.

„Dobře, nevadí. Dávej na sebe pozor, dědo." Řekla Ania starostlivě.

„Neboj se, budu. Teď už jdi. Ať na tebe nečekají. "
Odpověděl Brumbál a políbil Aniu do vlasů.

„Počkej! Vždyť tady žádné číslo není." Vykřikla ještě rychle Ania, než se Brumbál přemístil.

„Prostě si jen představ mezi jedenáctkou a třináctkou ještě jedno číslo. " Usmál se Brumbál a zmizel.

„To si mi teda poradil." Zamumlala si Ania bezradně.
Najednou se domy začali posouvat a v mezeře se objevil obrovský dům s číslem 12.

„To šlo jednoduše. " Pokrčila Ania rameny a zabušílila na černé dveře velkým kovovým klepadlem ve tvaru hada. Otevřel jí nějaký starý domácí skřítek s nevrlou tváří.

„Kdo to zase votravuje?" Zamumlal podrážděně skřítek.
Aniu to tak překvapilo, že se nezmohla ani na slovo. Ale to už se objevil Sirius a odehnal skřítka pryč.

„Vítám tě u mě doma, Anio. Toho skřítka si nevšímej. Jmenuje se Krátura a občas takhle nadává. Prostě to ignoruj." Řekl a přívětivě se usmál.

Ania si prohlédla chodbu, na stěně byly pověšené obrazy a temné schodiště na konci, působilo jakoby by se ocitla na tajemném hradě, místo u někoho doma.
„Tenhle dům patří opravdu tobě?" Podivila se Ania. Vypadalo to jako smrtijedské doupě.

„ On tenhle dům patřil mým rodičům a já to všechno zdědil. Je to tady už starý, ale aspoň to bude k dobrým účelům." Odpověděl jí Sirius.
N najednou se ozval ze shora rozzlobený hlas paní Weasleyové:

„Frede! Georgi! Co to zase vyvádíte?!" Ania se Siriusem se na sebe podívali a pak se oba začali smát.
„Běž raději za nimi. " Zasmál se Sirius. Ania přikývla a rozběhla se za křikem.

„Co tady boříte dům? Beze mě?'' Zasmála se Ania, když k nim přiběhla.
Paní Weasleyová stála celá promočená a George  s Fredem  se div smíchy neváleli po zemi.
„Co se tady stalo?" Zeptala se Ania při pohledu na paní Weasleyovou mokrou od hlavy až k patě.
„Anio, zlatíčko, ráda tě vidím."
„Pánové se rozhodli, že jsem ten nejlepší terč na ty jejich pitomé pokusy!" Zakřičela  rozzlobená Molly Weasleyová.
„Jdu se usušit. Ty už je ohlídáš. Kdyby jsi měla hlad tak řekni, já budu v kuchyni. Zatím se měj." Pohladila Aniu po zádech a odešla nasupeně pryč.

„Aniinko, vítej! " Pronesl George mohutným hlasem. Jeho dvojče se uchechtlo.

„Vám hráblo? " Zasmála se Ania.
Dvojčata se na sebe spiklenecky mrkli a schodili nic netušící Aniu na postel kde jí začali lehtat.

„Pusťte mě, prosím. " Vysoukala ze sebe Ania v záchvatu smíchu.
Kluci ji po nekonečných pěti minutách konečně pustili. A to jenom proto, že přišel Ron s Hermionou Ginny, kteří se přišli s Aniou také přivítat.

„Kde máte Harryho?" Zajímala se Ania.
„Ten nepřijede. " Oznámila smutně Ginny.