Vnučkou Brumbálovou

14. Pohár trpělivosti

Nikdo nemá nekonečnou trpělivost, ani sám Merlin jí neměl, a když věci zajdou až moc daleko, je potřeba zasáhnout.
Tato odůvodnění bylo pro Aniu klíčové, už nemohla snášet rozkazy Umbridgeové, která je jen a jen tríznila, za každou blbost museli být potrestáni.
Tomuhle byl konec, nebude čekat na konec roku, aby se mohla pomstít, teď je ta pravá chvíle, vyhnala dědu z Bradavic a udělala z něj lháře co se chce stát ministrem a ovládnout celý kouzelnický svět.
Za tohle bude pykat, dost krutě, s dvojčaty nějaký krutý trest určitě vymyslí, jen je musí přesvědčit, aby to jejich malinké překvapení vypuklo už teď, sice nebudou mít O.V.C.E, ale i ty se dají udělat dodatečně.

Naše trojice měla právě dějiny čar a kouzel s profesorem Binnsem, duchem, který prožil snad i zrození světa, jeho monotónní hlas by uspal každého, dokonce i čerta, o kterém je známo, že nikdy nespí.
Ania se držela ze všech sil, zatímco Angelina vedle ní spokojeně oddechovala, stejně tak polovina třídy, ona se snažila aspoň něco si z jeho výkladu zapamatovat a následně zapsat, šlo to dost těžko, proto se na to po chvíli vykašlala a začala na kus pergamenu psát malý vzkaz pro své dva nejlepší kamarády.:

„Nevydržím do konce roku, chtěla bych se pomstít Umbridgový už teď."
Měla štěstí, právě když dopis dopsala zvedl hlavu ospalý George, rychle mu vzkaz podala, aby zase neusnul a sama začala bojovat s ospalostí.
„Páni Anio, kdybych neznal tvoje písmo, nevěřil bych, že to píšeš ty, ale jak si přeješ, operace Růžovka, může započít."

Naškrábal svou odpověď, a už v duchu si představoval, vyděšený výraz Umbridgový, až to všechno vypukne, věděl, že Fred bude souhlasit, ostatně nebýt Anii, už dávno by pocítila jejich hněv, ale protože moc dobře věděli, jak Ania lpí na dobrých známkách nechávali to na konec roku.

Konečně zazvonilo, studenti se začali ospale belhat z učebny, profesor Binns na ně ještě něco křičel, ale jeho slova jakoby vyzněla do ztracena, nikdo už ho neposlouchal.
„Vy chcete udělat to překvápko už teď?" Fred byl hodně překvapený, když mu oznámili takovou novinku, jako samozřejmě, že byl rád, ale taky se začínal i trochu bát, i když ono to za to stojí.
„Jo, předvedeme ministerstvu, co děláme s lidmi, kteří se nás snaží komandovat." Promluvila sebevědomě Ania, kluci byli štěstím bez sebe, začaly velké přípravy. Shodli se na velkém ohňostroji, na který se bude vzpomínat i za padesát let, chtěli troufnout slavné Poberty.
Měli připravené všemožné rachejtle od taškáře, až po vlastní výrobu, jejich specialitou byl drak, kterého vypustí na Umbridgovou, aby jí dali pořádně za vyučenou. Už zítra budou probíhat zkoušky N.K.Ú. pátých ročníků a tam to všechno vypukne.

Už od rána se studenti připravovali na své zkoušky, Hermiona chodila s nosem zabořeným v knize, pořád mumlala něco o tom, že nic neumí, že ty zkoušky určitě nedá. Ania už to nemohla vydržet, sama byla taková, musela se nad tím zasmát. „Hermi, buď v klidu. Nejde přeci o život." Snažila se jí nějak uklidnit, nemělo to ale žádnou cenu. „Co? Nejde o život? Ale jde Anio, ty bys to měla vědět!" Vyhrkla vystrašeně.
„Stejně to nikdo nestihne dopsat." Zasmál se George, vzápětí ho pod stolem koply dvě nohy najednou. „Au, no jo, už mlčím."
„Proč bychom to neměli stihnout dopsat?" Chytil se hned Harry.
„Ale nic, to neřeš." Odpověděl Fred a začal se zvedat, Ania s Georgem ho následovali, nastal čas, všechno řádně připravit.

„Kluci? Děda mě zabije." Zamumlala tiše Ania, potichu se kradli chodbami hradu. Tak, aby je někdo nespozoroval, byli už skoro u Velké síně, když v tom po nich někdo začal házet kameny, no někdo, byl to Protiva.
„Protivo, přestaň!" Zašeptali zlostně.
„Proč bych měl?"
„Protože jestli toho nenecháš, neuděláme ten náš plán. A ty přeci chceš dát Umbridgový lekci ne?" Tohle na Protivu zafungovalo, přestal po nich házet kameny a nechal je projít. Náhle je zastavil: „, Počkat! Já jí chci taky něco udělat!"
„Fajn, jdi napřed a udělej rozruch." Rozkázal George, Protiva se s nadšením vydal do Velké síně, za chvíli už od tam tud byly slyšet hlasité skřeky, to byla ta pravá chvíle pro naše záškodníky. Vletěli na svých košťatech do otevřených dveří, Umbridgová nevěřícně kulila oči, co se to u Merlinových vousů děje?
„Teď!" Zařval Fred a všichni tři najednou spustili ten největší ohňostroj, v podobě draka, který se vrhnul rovnou po růžové příšeře.
Ta pištěla, nadávala, ale nebylo to nic platný, drak jí pronásledoval až pryč z síně. Byla to velkolepá podívaná, všechny ty příkazy a zákazy se začali bortit. Studenti jásali, dokonce i někteří učitelé se potutelně usmívali. Vyběhli na nádvoří, kde ohňostroj pokračoval. Nad hlavami studentů se objevilo velká písmena WB. Wesleyovi a Brumbálová. Naposledy zamávali svým kamarádům a vznesli se daleko nad Bradavice, začal jim nový život podnikatelů.

Po měsíci přidávám novou kapitolu, doufám, že se líbí a chtěla bych říct všem co dělají příjmačky: „Držte se, vím, že je těžké zůstat v klidu, ale věřte mi, takový jaký říkají učitelé, to vážně není, oni jenom zbytečně stresují, nenechte se vyvést z míry, vezměte si třeba něco pro štěstí. (Já měla v kapsách kamínky, Růženíny. :D) Nejhorší je to čekání, ale nepodléhejte stresu, pořád si říkejte, že to zvládnete, že vás přijmou, jedině tak se z toho nezblázníte! DRŽÍM VÁM PALCE!