Vnučkou Brumbálovou

24. Návštěva ministra

Ztráta Moodyho všechny velmi sebrala. Jeho tělo se nenašlo, pravděpodobně ho sebrali smrtijedi. Tato zpráva zarmoutila celý kouzelnický svět ještě více. Znamenalo to definitivní konec míru.
Smrtijedům se povedlo zabít pro ně dva nejnebezpečnější kouzelníky, a teď už jim nic nestojí v cestě započít druhou kouzelnickou válku.
U rodiny Weaslyů se ale snažili na blížící se válku - alespoň prozatím- nemyslet. Připravovala se u nich velkolepá svatba Billa a Fleur. Všichni se na ní moc těšili, protože každý potřeboval odreagovat.
Jednou ráno, když do svatby zbývali poslední dny, se měla slavit ještě jedna událost - sedmnácté narozeniny Harryho.
Paní Weasleyová mu upekla obrovský dort ve tvaru zlatonky, všichni mu popřáli a předali dárky. Dokonce i Fleuřiny rodiče, kteří zrovna přijeli.
Ale v poklidné atmosféře je vyrušil příchod pana Weasleyho, jelikož nešel sám, šel s ním ministr kouzel Brousek.
„Potřebuji s vámi mluvit někde o samotě." Řekl Brousek směrem k Anie, Harrymu, Ronovi a Hermioně.
Všichni čtyři se po sobě zmateně podívali. Ania věděla, že se ti tři do Bradavic vrátit nehodlají, a že budou hledat další viteály, které děda nestihnul zničit. Určitě jim zanechal něco, co jim s hledáním pomůže. Ale proč chce Brousek mluvit i s ní? Vždyť zdědila dům a nic víc nepotřebuje.
„Takže, i když se mi zrovna moc nechce. Musím splnit poslední Brumbálovu vůli. Vězte, že tyto věci, co vám teď dám, bych si nejraději ponechal." Spustil Brousek hned jak dorazili do obývacího pokoje a byl si jist, že je nikdo neslyší.
„Brumbál nám něco odkázal?" Zeptal se udiveně Harry.
„Ano, jistě. I mě to překvapilo. Tedy, jen u vás tří, u slečny Brumbálové se dalo něco takového předpokládat, když už zdědila i dům."
„A proč nám to dáváte až teď?" Zeptal se pro změnu Ron.
„Ministerstvo se muselo ujistit, že nic z toho neobsahuje žádné známky černé magie."
„To jako dědovi nevěříte? Proč by nám odkazoval něco, co by bylo nebezpečné?" Vyjela nazlobená Ania. Začínalo ji štvát, co všechno si lidé o Brumbálovi myslí. Věděla o tom článku, co napsala Holoubková, že chce o něm napsat knihu a čím víc na toto téma narážela, chtěla zjistit pravdu o jeho minulosti. Jak poznal babičku, čím byl jako mladý, protože jediné co o minulosti svého dědy věděla, bylo to, že chodil do Nebelvíru.
„Samozřejmě, že věřím. Ale ministerstvo..."
„Jděte do háje s ministerstvem pořád!" Vyjela najednou Hermiona.
„Dobře. Jdeme tedy k věci." Odvětil Ministr. Z kapsy hábitu vytáhl veliký pergamen a začal číst.
„Poslední vůle a závěť Albuse Percivala Wulfrica Briana Brumbála. Ronaldu Biliovu Weasleymu odkazuji své zhasínadlo, užívej ho dobře, Rone."
Brousek vytáhl z kapsy věc, kterou Ania u dědy viděla mnohokrát. Vypadalo to jako stříbrný zapalovač, který dokázal zhasnout světla a zase je rozsvítit jediným cvaknutím. Brousek podal zhasínadlo Ronovi, který si ho obdivně prohlížel.
„Je to velice vzácná věc, proč to odkázal zrovna vám?" Řekl Brousek podezřívavým hlasem.
„To nevím, asi si myslel, že se mi to bude líbit." Odvětil Ron.
„Ale proč zrovna vám? Brumbál měl miliony studentů, přesto si vzpomněl jen na vás tři. To už bych předpokládal, že by to všechno odkázal své vnučce." Pokračoval Brousek.
„Třeba věděl, že mě takové věci nezajímají." Odpověděla Ania. Všichni kdo jí znal trochu lépe věděl, že lže, ale ona věděla přesný důvod, proč jim to Brumbál odkázal. A byla si jistá, že ti tři to ví také.
Ministr jen zakroutil hlavou a pak se znovu zahleděl do závěti.
„Slečně Hermioně Jean Grangerové odkazuji kopii příběhů Bajky Barda Beedleho. Snad tě příběhy potěší i rozesmějou."
Vytáhl z kapsy starou odřenou knihu. Název byl napsán v runách a místy se vazba odlupovala, celkově byla velmi poničená, ale přesto působila velmi krásně. Hermiona si knihu s úctou v očích položila na klín.
„Proč by vám odkazoval svou knihu, slečno Grangerová?"
„Věděl, že ráda čtu."
„Učil vás někdy tajné šifry?"
„Ne. Proč by měl?"
Brousek si poraženě povzdechl. „Harrymu Jamesi Potterovi odkazuji zlatonku, kterou chytil na svém prvním zápase. Pamatuj, že  Bradavice pomůžou každému, kdo o to požádá."
„Proč zrovna zlatonku, pane Pottere?"
„Nevím."
„Všiml jsem si, že máte i dort ve tvaru zlatonky, proč?"
„Asi protože to má něco společného s jeho nejoblíbenější hrou?" Zasmála se Hermiona.
„Si jako myslíte, že by tam měl tajnou zprávu jak zneškodnit ministerstvo nebo co?" Odpověděla ironicky Ania.
„To si nemyslím." Řekl podrážděně ministr. „ Své nejmilovanější vnučce Anie Arianě Brumbálové, odkazuji dopis. Doufám, že ti pomůže zodpovědět všechny tvé nezodpovězené otázky." Přečetl Brousek a podal Anie tlustou, zažloutlou obálku, která už byla otevřená.
„Nevíte co by v tom dopise mohlo být?" Zeptal se zvědavě.
„Nevím. Ale vy už to očividně víte. Nemáte právo číst dopisy od mého dědy!" Odpověděla mu podrážděně.
„Ale mám. Musím hlídat, aby tam nebylo něco nebezpečného."
„Tak to se omlouvám! Vy jenom hájíte svou příšernou zvědavost, co!?" Vykřikla už naštvaná Ania.
„Ne, to jistě ne." Odpověděl klidně. „A nakonec, odkazuji slečně Grangerové,  panu Weasleymu a panu Potterovi, Godricův meč." Dokončil.
„A kde ten meč máte?" Zeptala se Ania, pořád s jízlivostí v hlase. Ron, Hermiona i Harry totiž nebyli schopni slova.
„Ten meč Brumbálovi nepatřil. Meč Godrica Nebelvíra je
důležitý historický artefakt, a proto patří ministerstvu.“
„Patří Harrymu!“ řekla Hermiona rozzlobeně. „Meč si ho sám vybral! Tenkrát v Tajemné komnatě!"
„Podle důvěryhodných historických zdrojů se meč může prezentovat jakémukoli ctihodnému Nebelvírovi“ Řekl Brousek. „To z něj nedělá majetek pana Pottera, ať
se Brumbál rozhodl jakkoliv, on s tím nic neudělá.“ Otočil se na Harryho. „Proč si myslíte..."
„Že mi chtěl darovat meč? Co já vím. Asi chtěl abych Voldemorta tím mečem zapíchnul." Odpověděl klidně Harry. Při vyslovení jeho jména se Brousek zachvěl.
„To není sranda!"
„Ne, není. Bylo by to mnohem jednodušší, nemyslíte?" Promluvila Ania.
„Zkoušeli jste někdy zastavit útěky z Azkabanu? Nebo máte na ministerstvu plno práce s ohledáním neškodných věcí? Jako třeba Aniin dopis?" Řekl klidně Harry.
„Zacházíte moc daleko!" Zařval ministr.
„ Ne! To vy zacházíte moc daleko!"
Brousek se najednou prudce zvednul a přiložil Harrymu na krk hůlku. Ania, Hermiona i Ron automaticky své hůlky taky vytáhli. V tom se vrhla do obýváku paní Weasleyová.
„Co se tady děje? Slyšela jsem nějaký křik!"  Vykřikla zděšeně.
„Nic se neděje. Pan ministr je právě na odchodu, že ano?" Odpověděla Ania s očima zapíchnutými  do těch Brouskových.
„A-ano jistě. Už jsme skončili." Řekl ministr snažíc se vyhnout Anii pohledu, kterým ho probodávala. Vstal, rozloučil se se všemi a zmizel pryč.
Ania se potom všem beze slova zvedla a zamířila do pokoje, který sdílela s Ginny, Hermionou a Angelinou, která právě byla u svých rodičů. Takže v pokoji byly jenom tři.
Byla naštvaná a zároveň tak moc zvědavá, co se v tom dopise ukrývá za tajemství. Posadila se na svou postel a začala číst.

Drahá Anio,
Všechno co píšu na tyhle řádky jsem ti chtěl říct osobně já sám, ale teď vím, že to nebude možné. Udělal jsem chybu a musím za ní zaplatit. Vím, že jsi chytrá holka a časem to všechno pochopíš.
Tolik mi ve všem připomínáš tvého otce Briana, jsi mu podobnější než si myslíš. A to je důvod, proč píšu tento dopis.
Určitě si zaznamenala, že o své minulosti nerad mluvím a věz, že k tomu mám své důvody. Ale také vím, že by bylo vůči tobě nefér, kdybys neznala historii svého rodu. Proto ti dávám za úkol najít Kroniku rodu Brumbálů. Tam je všechno o naší rodině, i o našich předcích.
V Prasinkách bydlí můj bratr Aberforth nemáme spolu přímo přátelské vztahy, ale určitě ti v jistých věcech rád pomůže. Stačí ho jen poprosit.
Dávej na sebe pozor, Ani. Mám tě rád a vždycky budu.

Albus Brumbál.

P.S.: Neodsuzuj Severuse za to co udělal, nezapomeň, že všechno má dvě strany a ne všechno co vidíš, se opravdu děje.

Pročítala si dopis pořád a pořád dokola ve snaze zjistit, co ta poslední věta znamená. Věděl snad, že se ho Snape pokusí zabít?
V přemýšlení jí vyrušili dvojčata, kteří vlítli do pokoje.
„Mamka říkala, že jste se s ministrem docela hádali. Tak co se stalo?" Zeptal se hned Fred.
Ania se na ty dva podívala a bez jakékoliv odpovědi jim podala dopis. Dvojčata se po dlouhé odmlce kdy si pečlivě četli vzkaz nejprve podívali na sebe a pak oba naráz vykřikli radostí.
„Tak to vypadá, že máme úkol." Zajásali společně.
„Počkat, cože? Ne, žádný úkol. Jestli se vydám najít tu kroniku, tak rozhodně půjdu sama! Nevím kam až mě to zavede a nechci vás přivést do maléru. Navíc, kdo by vedl náš obchod?" Protestovala Ania.
„Anio, tobě pořád nedošlo, že tě nikdy neopustíme? Nás se jen tak nezbavíš, proto jdeme s tebou. Ať se ti to líbí nebo ne." Odpověděl nekompromisně Fred.
„A co se týče obchodu, myslím, že jsou důležitější věci a nebude problém ho na pár měsíců zavřít. Peněz máme dost." Dokončil George.
„Ale to opustíte svou rodinu?"
„Obejdou se bez nás. Přeci jenom Weasleyů je dost, a když nás bude o dva míň nikdo si toho nevšimne." Zasmál se George.
„O tři. Ron odchází spolu s Hermionou a Harrym hledat viteály."
„Vlastně o čtyři, protože Percy je nepoužitelnej. Ale stejně jdeme s tebou." Řekl opět Fred.
„Mám nějakou šanci vám to rozmluvit?"
„Ne." Řekli dvojčata naráz.

15.3.2018
Lidi? Kdo z vás ví, jak dlouho nebyla kapitola? Protože se v tom zase ztrácím... Jsem děsná. :D