Vnučkou Brumbálovou

35.Poděkování

Ani já sama si nedokážu představit, že už je konec... Tohle byl můj první zveřejněný příběh na téhle stránce a tak strašně jde vidět, jak jsem za tu dobu změnila...Ve třinácti, kdy tenhle příběh vznikal (Teda on vznikal už v mých jedenácti, ale rozhodně to nemělo přes třicet částí.) jsem chtěla, aby všichni přežili. Neměl zemřít nikdo. Brumbál, Sirius, Fred... Prostě nikdo. No, ale v průběhu let se mé myšlení trochu změnilo...
Vlastně i ten styl psaní se rapidně změnil. Na začátku žádné dodržování pravidel. Uvozovky jsem si psala klidně jak se mi chtělo...("ano třeba takhle") Teď bych za to zabíjela. Ani nemáte tušení, jak mě ničí, když se na ty staré kapitoly dívám, ikdyž mají víc přečtení než ty novější... Tak si říkám, to lidí baví koukat na ty příšerný chyby?! Vím, že i teď není moje gramatika úplně bezchybná, ale rozhodně je to o mnohem lepší.
Chtěla bych všechny ty části předělat, aby to ty lidi neodradilo... Ale má to tak trochu hlubší význam... Vidět, co se za tři roky změní...

Každopádně, bych vám všem chtěla poděkovat za obří trpělivost, kterou jste museli mít, protože moje vydávání bylo nepředstavitelné. Děkuju vám za všechny ty hvězdičky a komentáře, které mi vždycky vykouzlili úsměv na tváři. Jsem vám za to vděčná. <3

Vaše Christine Stark ❤

Menší edit: všiml si někdo nějaké chyby v kapitolách? (Nemyslím v příběhu, těch je mraky. Ale v názvu...)

Zlatého bludišťáka tomu, kdo na to přijde. Xd