Vnučkou Brumbálovou

34. Bitva o Bradavice

Členové Fénixového řádu se přemístili do jedné zapadlé uličky v Prasinkách, kterou neosvětlovaly žádné lampy a všude kolem je obklopovala jen temnota. Nebylo slyšet nic jiného než jen vzdálené mňoukání toulavých koček a štěkot opuštěných psů, kteří neměli nikoho, kdo by je ochránil od postupujícího zla, jež se vkrádalo i do těch nejtemnějších koutů. Kráčeli tou temnotou bez jediného slova, každý tušil co v nadcházejících hodinách nastane. Buď přežijí a zachrání kouzelnický svět a nebo bude vše nadobro ztraceno. Byli připraveni obětovat život, aby budoucím generacím zajistili mír a klid. Věděli, že pravděpodobně nepřežijí všichni, ale chtěli pro to udělat maximum. Bojovat, až do posledního dechu.
Pohledy jim spočinuli na majestátním bradavickým hradě, dříve tak krásným, vzbuzující jenom vzrušení a radost z nových zážitků, teď však vzbuzoval jen další obavy. Obavy z toho, co všechno se za uplynulý rok stalo a ještě bude muset stát, aby byl zachráněn. Došli až k polorozpadlé hospůdce jménem U Prasečí hlavy, tam, kde se poprvé setkala Brumbálova Armáda, jejíž tři členové byli už dospělí a právoplatní členi i Fénixova řádu. Ti tři byli Ania, Fred a George. Místo toho, aby odpočívali od dlouhé cesty, kterou podnikli aby zjistili pravdu, se tiše blížili ke vchodu hospody, jež patřila Aniině strýčkovi Aberforthovi, který je už s napětím očekával.
„Rád vás opět vidím, mládeži." Usmál se na ně, jakmile překročili práh a Aberforth se přivítal i s ostatními.
„My tebe taky, strýčku. Máme kroniku." Usmála se Ania. Aberforth se rozzářil, chtěl něco říct, ale přerušil ho Lupinův hlas, který oznamoval, že by si měli pospíšit. Stařík nápadně se podobající Brumbálovi si jen povzdechl a všechny je v tichosti dovedl k obrazu, na kterém se usmívala blonďatá dívka v modrých šatičkách. Ariana Brumbálová vypadala šťastně, dívala se na ně s něhou a krásným, upřímným úsměvem.
„Za tím obrazem je cesta, vybudována s pomocí pár studentů v Bradavicích. Dovede vás až do Komnaty nejvyšší potřeby." Vysvětlil Aberforth. „Ario, víš co máš dělat." Řekl směrem k dívce na obrazu. Ta jen přikývla a zmizela někam dozadu za horizont. Zatímco čekali, až se Ariana vrátí, povídalo si trio s Aberforthem o zážitcích, které je na putování potkali. Vyprávěli mu o Smrtijedech, o malém Phillovi, který je potomkem jednoho z těch kluků, ale že má kouzelnické schopnosti. Aberforth se nad tím jen hořce usmál.
„Jaká to ironie osudu." Odpověděl s úšklebkem a v tu samou chvíli se vrátila i Ariana, na všechny se usmála a obraz se vyklopil. Stál tam Lee Jordan, s úsměvem od ucha k uchu.
„Rád vás vidím. Pojďte za mnou, vážení." Pronesl teatrálním hlasem. Trojice se po sobě podívala a s úsměvem vykročili jako první, pak se Ania ale zastavila. George si toho nevšiml, protože se běžel přivítat se svým bývalým spolužákem a kamarádem, ale Fred se po chvíli zastavil taky a s tázavým výrazem se na Aniu podíval, ta mu jen naznačila ať jde dál, že je za chvilku dožene. Fred tedy přikývnul a vydal se za svým dvojčetem a kamarádem. Ania mezitím vytáhla tlustou kroniku, kterou předala Aberforthovi.
„Anio, co děláš?" Zeptal se udiveně.
„Kdyby se mi tam něco stalo, chci abys tu knihu měl ty. Beztak jí neotevře nikdo kdo nemá Brumbálovskou krev." Odpověděla jednoduše.
„Ale ty přežiješ." Řekl a kroniku jí vrátil.
„Možná ano, možná ne. Každopádně si přeju, abys jí měl ty. Aspoň mi jí schovej, já si ji pak zase po konci bitvy vezmu, ano?"
„Dobře. Ale já vím, že přežiješ. Musíš." Odpověděl Aberforth a Aniu silně objal, poté se připojila k ostatním do dlouhé chodby.
V Komnatě nejvyšší potřeby byli snad všichni bývalí i tehdejší studenti Bradavic. Ania ihned v rohu zpozorovala svou nejlepší kamarádku Angelinu Johnsovou, se šťastným úsměvem k ní hned přiběhla a silně objala, až se Angelina lekla.
„U Merlina, Anio!" Vykřikla nadšeně, když se vzpamatovala z prvotního šoku a objetí opětovala. „Kde se tu bereš? A kde si byla celou tu dobu? Měla jsem strach! Stalo se ti něco? Unesli tě Smrtijedi?" Začala ji bombardovat otázkami.
„Merline, klid, Angie." Zasmála se Ania. „Byla jsem společně s dvojčaty hledat jednu takovou knihu, nic se mi nestalo, jsem v pořádku. Ano, Smrtijedi nás jednou dostali, my ale utekli." Odpověděla trpělivě.
„A George je tady taky?" Zeptala se po chvilce nervózně.
„Jo je. A vy byste si měli promluvit. Nevím co se mezi vámi dvěma stalo, ale od té doby co si tak náhle odjela za rodiči se mi zdá, že je víc mimo než obvykle."
„Rozešli jsme se. Říkal, že už to neklape." Odpověděla smutně.
„Co to je za blbost?"
„To já nevím. Možná je za tím nějaká jiná."
„Pff, tak to určitě. Teď hned si s ním promluvíš, je to jasné?"
„Ne, Anio."
„Ale ano, Angie." Rozhodla Ania a zavolala George k sobě, ten zprvu nechtěl, ale pak ho Fred přímo odtáhnul až k nim a společně s Aniou poodešli kousek dál, aby je nechali o samotě.
Ti dva se tam mezitím dohadovali a Ania s Fredem nad něčím přemýšleli. Vlastně, přemýšleli nad stejnou věcí, ale oba dva si to nechtěli přiznat, snad se báli, že by zničili tak silné přátelství. Po hodině, kdy si to George s Angie vyříkali a usmířili se, se obraz otevřel znovu. Tentokrát přišlo daleko větší překvapení. Zlaté trio, pomlácený, unavený, ale s odhodlaným výrazem se najednou objevili a všichni přítomní začali nadšeně tleskat. Pak všechno naběhlo rychlý spád. Harry se tajně vmísil mezi studenty a s pomocí profesorky McGonagallové vyhnali Smrtijedy z hradu, alespoň prozatím. Studenty, kteří se nechtěli zúčastnit poslali do bezpečí a ti ostatní se rozdělili po celém hradu jako hlídka. Měli použít všemožná ochranná kouzla, aby pro sebe získali čas. Ania, George a Fred stáli na Astronomické věži, obklopeni vlnou nostalgie. Vzpomínali na všechny ty zážitky, které na tohle místo měli. Jak na ty dobré, tak i špatné. Stáli kousek od místa, kde vyhasnul Brumbálův život. Kde to všechno začalo, tam to i skončí. Ania byla rozhodnutá, že bude bojovat jak nejlépe umí. Pomstí celou svou rodinu, protože nebýt Voldemorta, měla by všechny své milované pohromadě.
„Bojíte se?" Promluvil náhle tiše George, s pohledem upřeným na kouzelnou bariéru.
„Ne. My to zvládneme." Odpověděl stejně tiše Fred.
„Společně." Dodala Ania.