Sex is love, sex is life (FuckFikce Baxtrix)

,,Zavři oči a klekni si na podlahu.''

Z pohledu Baxe

Byl jsem na Artixe nasranej. 'Znásilnil mi Terku a ještě ke všemu s ním čeká nechtěné dítě. Terku bych nikdy opustil. Miluju jí, ale vychovávat s ní malýho Arťu opravdu nehodlám. Naštěstí jsem od jeho paneláku (nevím😂) jen kousek.' To všechno se mi celou cestu honilo v hlavě. Já mu fakt tu držku rozbiju. Konečně jsem stál před jeho panelákem, tak jsem zazvonil na zvonek. Nic. To není doma nebo co? Najednou mi otevřel s úsměvem na tváři, ale jak mě uviděl, jeho úsměv se hned ztratil. „Co tu chceš?" Zeptal se. „Vysvětlení, proč jsi mi znásilnil holku. Víš že teď  s tebou čeká dítě ty čuráku?" Byl jsem fakt na něj totálně nasranej, tak jsem mu dal pěstí tak silně, že se hned svalil na zem. Ještě jsem si do něj kopl, aby se neřeklo. On se ale zvedl a chtěl mi jednu vrazit, ale já se uhnul a dal mu rovnou další. To mu asi nestačilo, tak se chystal, že mě kopne do holeně, což se mu nepovedlo a hodil hubu na podlahu, protože to tomu debilovi podklouzlo. Nějak se potom sesbíral nahoru a dal mi pěstí a já si rozkousl ret, takže mi tekla krev. Super. Chtěl jsem Artixovi dát ještě jednou, ale on se ten kokot uhnul, tak mi zůstala ruka trčet ve skleněné vitrýně ( nevím, jestli tam má Artix nějakou vitrýnu, ale dělejme, že jí tady má😂) Ruku jsem měl celou od krve. A ještě jsem v ní měl zabodaný střepy, který se daly naštěstí dobře vytáhnout a moc jich tam nebylo. Už mě Artix opravu sral, tak jsem mu naposledy vrazil pěstí a šel domů. Ten debil se už ani nějak nebránil, tak zůstal na místě. Když jsem šel domů, potkalo mě pár fanoušků. Na jejich otázky jsem neodpovídal a ignoroval je. Copak vypadám jako člověk, co se chce fotit? S natrženým rtem, krvavou rukou a od tý ruky umazaným tričkem? Asi ne... Doma mě přivítali udivené pohledy Wedryho a Herdi ,,Ty seš fakt magor.'' ,,Co bys jako dělal ty?". ,,Já nevím...'' ,,Tak vidíš. A co ona? Spí?'' zeptal jsem se starostlivě ,,Jo. Po tom, co jsi odběhl, se tady svalila na zem a brečela, tak jsem jí odnesl do pokoje.'' Řekl Wedry. ,,Díky.'' usmál jsem se na něj a šel do postele. Když jsem jí uviděl už spala.

Pohled Terky

Bylo půl sedmé a já se probouzela. No není divu, když jsem šla spát tak brzo. Otočila jsem se na druhý bok a zůstala jako zkamenělá. Ležel tam Bax. Měl celou ruku od krve a natržený ret. Začaly mi stékat slzy po tváři. Takhle jsem ho nikdy v životě neviděla a doufala, že ani neuvidím. Ale potom mi došlo, že vlastně musím za mamkou ohledně toho potratu. Jen se bojím, že mi to bude chtít rozmluvit. Kdyby to bylo Baxovo, tak bych si to možná nechala, ale když je to Artixe...tak ani náhodou. Potichu jsem vstala z postele, vzala si kufr ze včerejška, sešla po schodech dolů, obula si boty a šla k nám domů. Jen mě ale celou cestu doprovázely obavy společně se stresem. Odemkla jsem dveře a zula si boty. Chtěla jsem do mého pokoje, ale pak mi došlo, proč a kvůli čemu jsem přišla. Mamka seděla v obýváku. ,,Ahoj mami. Měla bych ti něco říct.'' řekla jsem a vyndala si z kapsy papír a podala jí ho. Když se na něj koukala musela si sednout. ,,To si ze mě děláš srandu nebo co?'' začala na mě řvát. ,,Mami klid.'' ,,Jak klid? Ty by jsi snad byla v klidu, kdyby si se dozvěděla, že tvoje devatenáctiletá dcera je těhotná a že ve 45 budeš babička?'' zakřičela na mě a to bylo pro mě znamení, že mi potrat asi chtít rozmluvit nebude. ,,Nebudeš babička.'' ,,Jak to jako myslíš?'' ,,Já chci jít na potrat.'' Mamka se jen opřela a dala si ruku na čelo. ,,Co si jako myslíš, že bych měla dělat? Nechat si to a zkazit si tím celý život? Nebo si to nechat vzít a žít dál?'' ,,No... Tak dobře. A kdy tam chceš jít?'' byla už uklidněná a za to jsem byla ráda. ,,No já bych tam chtěla jít ještě dneska dopoledne a chtěla jsem se tě zeptat, jestli bys tam nešla se mnou. Já se sama bojím.'' řekla jsem ale už s úsměvem. ,,No tak dobře, půjdu s tebou. Ale musíme vyrazit hned, nebo to nestihnu do práce.'' ,,Děkuju.'' řekla jsem, objala ji, chystaly jsme se na cestu a pak vyrazili směr gynekolog. Upřímně. Nikdy jsem tam nebyla a měla jsem neuvěřitelně velký strach. Nechutilo se mi, když...no, vy nejspíš víte 😀. Ale nějak to zvládnout musím.