Neko Girl /CZ/

II.

|Katherine|

Natáhla jsem ruku k její hlavě ve snaze dotknout se těch kočičích oušek. Nebránila se, a tak sem jí na ně pohladila. Začala příst jako skutečná kočka a hlavu si přitulila blíž k mé ruce.

,,Páni," vydechla jsem v úžasu. Tohle jsem opravdu nikdy předtím neviděla. Bylo to ohromující. ,,Jak?"

,,Vadí ti?" zeptala se sklesle a podívala se na své ruce ve svém klíně. Vypadala tak roztomile, prostě jsem se musela malinko pousmát. Vzala jsem ji prsty za bradičku a natočila jí hlavu ke mně, aby se mi mohla dívat do očí.

,,Ne, nevadí. Jsou krásná a moc ti sluší," polichotila jsem jí malinko, čímž se jí nahrnula rudá barva do tváří. ,,Ale jak je to možné?"

,,Když jsem byla malá, unesli mě od rodičů do nějakého zařízení, kde ze mě udělali tohle," smrkla a ukázala na svá ouška a ocásek. Pak se očima vrátila k těm mým. V těch jejích se zaleskly slzy, tak jsem si ji přitáhla do objetí. ,,Sean tam nechce zpátky."

,,Neboj, kočičko, nepůjdeš tam," ujistila jsem ji. Byla až moc křehká a vzácná, aby na ní dělali pokusy. ,,A jak ses odtamtud dostala?"

,,Jednou v noci vypukl požár a několik z nás se zachránilo a uteklo. Jiní takové štěstí neměli. Buď umřeli nebo je chytili."

,,Rozumím," přikývla jsem a pohladila ji po vlasech. Neměla jsem to srdce vyhodit ji zpátky na ulici, už si toho prožila hodně. Právě jsem ji našla, nehodlám se takového stvoření vzdát.

Dlouho jsme seděli na gauči v objetí, až jsem si všimla jejího pravidelného oddechování.

Usnula...

Opatrně jsem se vyprostila z jejího objetí a přikryla ji dekou, aby jí nebyla zima, neboť její ruce byly ještě pořád studené díky zimě, která venku panovala a ona v ní strávila několik hodin, možná dní.

Odebrala jsem se do kuchyně a dala vařit vodu na čaj pro nás obě. Určitě jí padne vhod. A mě taky, ale spíš na nervy než proti zimě.

Z kuchyně jsem měla dobrý výhled na její spící tělo na gauči, jelikož byla kuchyň hned naproti obýváku.

Spala tak klidně, jakoby se jí nikdy nic ošklivého nestalo a ani nestane. Tady měla konečně klid. Je mi jasné, že se už dlouho pořádně nevyspala. Bylo to fascinující a okouzlující zároveň. Ocásek měla svěšený podél gauče a nepatrně se houpal do stran. Její rysy tváře byly tak uvolněné, až jsem se tomu sama divila.

V tu chvíli jsem měla rozhodnuto.

Ona nikam nepůjde!

. . .

Takže je tu další díl a já doufám, že se vám líbila. Jsem moc ráda za vaše komentáře a votes z předešlé a taky první kapitoly, moc si toho vážím. Děkuji...

-TARA ❤