Neko Girl /CZ/

XXV.

|Katherine|

Hrozně moc mě překvapilo, že se opravila ve větě a řekla ji v první osobě. Stalo se to poprvé... Nevím, co jí k tomu vedlo, ale celkem mě to i potěšilo. Neberte mě zle, já miluju jak rozkošně mluví, ale tohle byla změna. Něco, co udělala, zřejmě, kvůli mě (jiný důvod jsem nehledala).

Nechala jsem to být a hezky si s ní užila večer před Vánocemi. V tu chvíli, kdy jsme jen tak leželi v objetí pod stromeček a dívali se na blikající světýlka, která jsme na něj společně daly, jsem nechtěla myslet na nic. Na nic, co se týče Grace a jejích slov, práce, kde je teď frmol, nebo dokonce Sophie a našeho vztahu, který jde dolů z kopce nenávratnou rychlostí. V tu chvíli jsme to byly jen mi dvě a krásné ticho kolem nás.

Ráno však už takové klidné nebylo. Proč? Protože Sean asi nějak tušila, že se něco děje a už od rána po mně házela divné, hlavně podezřívavé pohledy.

A já hloupá jsem jí to neřekla. Tedy, ne u mě v bytě. A jestli si myslíte, že jsem jí to řekla cestou v autě tak se opět pletete, protože jediný pohled na to stvoření, jak se zmateně kouká z okna na mizející krajinu a u toho stříhá ušima mě odrovnal.

Když jsme zastavili, vystoupila jsem jako první a přešla dozadu, kde jsem z kufru auta vzala její batůžek a přešla na stranu spolujezdce, odkud ona nechtěla ani za svět vylézt.

Zaklepala jsem jí na okénko a ona lekem nadskočila. Pomalu jsem otevřela dveře, v jejích očí jsem viděla strach.

,,Proč my tu?" Strach byl znát rovněž i v jejím hlase a já mohla vidět, jak se nepatrně třese.

,,Víš kde jsme, že jo?" Nepochybovala jsem, že to neví, přeci u Grace u byla tolikrát ještě předtím, než jsme se potkali.

Odpovědí mi bylo slabounké přikývnutí na souhlas.

,,Dobře, tak pojď, jdeme na návštěvu." Tyto slova ji zdá se uklidnila a proto se malinko pousmála a vylezla ven. Rychle jsem ještě zamkla auto a šla s ní až ke dveřím. Poté co Sean třikrát zaklepala se dveře otevřely.

,,To už jste tady?" Nadzvedla obočí stejně jako svoji levou ruku a pohlédla na hodiny na ní. Neříkala jsem jí, kdy přijedeme, ale asi čekala, že až po obědě, ne chvíli před ním.

,,Jo, už jsme tu," slabě jsem se usmála. Opravdu jsem ji tu nechtěla nechávat o Vánocích, ale jestli má můj vztah se Sophie budoucnost, musíme si to spolu vyřešit a být osamotě.

Grace nás pozvala dovnitř, já jen zavrtěla hlavou a podala Sean růžový batůžek se srdíčky. Nechápavě se na mě podívala. Klekla jsem si před ni na kolena, protože právě seděla na botníku a zouvala si boty.

,,Poslyš, dnes zůstaneš u Grace, já se vrátím až zítra."

,,C-cože? Ale dnes Vánoce, Sea- já chtít být s Kathyyy," protáhla a natáhla ke mně ruce jakmile jsem se postavila.

,,Promiň broučku, vím, že jsme si říkali, že budeme o Vánocích spolu, ale já a Sophie mu-"

,,Kathy má Sophie radši než Sean!" vykřikla a odběhla do útrob domu. S povzdechem jsem odešla a ještě kývla na pozdrav Grace. Pak byl můj cíl jasný...

Chata.

Musela jsem tam dojít dřív než Sophie, abych mohla všechno nachystat na romantický den. Proto jsem vyrazila už kolem oběda, cesta totiž trvá pekelně dlouho, ale chata byla opravdu a krásná a taky skoro nejbližší a nejlevnější, jakou jsem našla.

Stála uprostřed ne moc hlubokého lesa s krásným výhledem na hory. Uvnitř by se podle obrázků, co byly na internetu měl nacházet prostorný obývák s krbem, útulná kuchyně a v patře dva pokoje, oba s obrovskou postelí s nebesy a vlastní koupelnou.

Kolem čtvrté jsem tam dorazila, okolí zelo prázdnotou krom ptáčků, kteří cvrlikali v korunách stromů.

Z kapsy jsem vytáhla druhý klíč od chaty (první jsem dala včera Sophie, aby se sem pak večer dostala) a vydala se ke dveřím. Velkým překvapením pro mě bylo, když jsem zjistila, že je odemčeno.

Se zamračením jsem pohnula klikou a otevřela dveře. Chata se zdála býti opuštěná, ale to jen do té doby, než jsem se zaposlouchala do ticha. Až takové ticho tam zas nebylo, neboť zezhora se ozývaly docela divné zvuky.

Polkla jsem a s malou odvahou se vybrala nahoru a to co jsem po otevření dveří odkud zvuky šly uviděla mě odrovnalo.

,,Sophie?"

Zdálo se, že dvojici na posteli jsem vyrušila u jejich činnosti. Obě se od sebe vylekaně odtrhly, obě byly překvapené a vyděšené.

,,Katherine? C-co tady děláš?"

,,Já co tady dělám?! Co tady děláš ty?! A co to má znamenat?!" Do očí se mi kradly slzy a nešlo je zastavit ani když vyšly na povrch.

,,Já- víš, ono to... Já ti to vysvětlím," koktala a snažila se vylézt postele od holky, která mi přišla až moc povědomá.

,,Co mi chceš vysvětlovat?! To ona je důvod, proč na mě nemáš čas?! To ona ti pořád volá?" Poslední větu jsem vysíleně šeptla, hlas mi selhal.

,,Katherine," natáhla ke mně ruku, aby mě mohla utěšit.

,,Nesahej na mě!" zařvala jsem a utekla do auta ignorujíc výkřiky svého jména. Nastartovala jsem a rychle odjela co nejdál odtud.

. . .

Ahoj!!!

(Nejdřív bych se chtěla hrozně moc omluvit, že dlouho nebyla část, ale tak s kámoškou jsme na našem spoločném účtu AkiTariW začaly psát nový příběh, plus jsem poslední dobou vůbec neměla náladu a vůbec nevím, co se mnou je, celá jsem nějaká divná...)

Teď ale k příběhu...

Je tady 25. díl, tak jsem si říkala, že to nějak okořením...

Vuala! Zvrat...

Snad se líbilo, možná i někoho potěšilo... Uvidíme, co bude dál.

Všem moc děkuju za každý VOTE, komentář a čtení. Mám vás moc ráda, zatím ahoj příště!

- TARA ❤