XV.

441 39 6
                                    

|Katherine|

Bylo krásné se opět probouzet s mým krásným koťátkem po boku. Mockrát jsme tak neusnuli, většinou si prostě přelezla z jejího pokojíku do toho mého a zezadu mě objala. Také to bylo i proto, že zde mnohokrát Sophie přespala a Sean tak byla prakticky donucena spát u sebe.

Jenže to bylo ještě předtím, než jsem o tohle nádherné a rozkošné stvoření přišla. Když mi ji Grace přivedla zpátky, nechtěla jsem se od ní ani na metr vzdálit. Jednak mi její objetí pak scházelo a jednak pro to, že jsem měla strach, že by mi ji mohli zase vzít, i když to nehrozilo.

Od té doby jsme nezažili jedinou noc, co by jsme společně neusnuli v jede posteli a ráno se společně probouzeli. Byla to příjemná změna. Najednou vedle mě nebylo volné a chladné místo, zaplnila ho osoba, kterou mám moc ráda a kdyby to bylo potřeba, riskovala bych za ni i život.

Sophie se mi už týden, čili od doby, co je Sean zpátky u mě, neozvala. Nevím čím to je, ale ani mi to moc nevadí. Najednou mi překážela. Sean jaksi nahradila její místo, ale ne ve všem, co dělala Sophie. Ano, pořád Sophie miluju, ale zdá se mi, že se hodně změnila a já nevím proč.

Chtěla bych to změnit, chci tu starou, milou, hodnou a skvělou přítelkyni zpátky, ale to se mi asi nepovede. Nebere mi telefon, doma není... Mám o ni strach.

Nemůžu však na ni tlačit, zřejmě potřebuje chvilku pro sebe a já to chápu.

Jednou se ale ráno ozval bytem zvonek a já tak byla nucena opustit Sean, která mi roli Sophie ochotně zastupovala, nemotorně se vyhrabala z postele a došla až ke dveřím, které jsem následně otevřela. Při pohledu na blonďatou dívku za nimi se mi zastavil dech a chvíli mi trvalo, než jsem si zase vzpomněla, jak se dýchá.

,,Sophie!"

S křikem jejího jména jsem se jí vetřela do náručí. ,,Bože, jsem ráda, že jsi zpátky," šeptala jsem do ticha, zatímco ona s úsměvem a se mnou v náručí zavřela dveře.

,,Mě se také stýskalo," smála se a líbla mě na tvář, následně i na rty. Bylo to neobvykle něžné políbení, které jsem od ní už pěkně dlouho nedostala.

,,Kdes vůbec byla?" zeptala jsem se a obě jsme společně přešli do obýváku.

,,To je na dlouhé povídání," zasmála se, ale beztak mi všechno řekla. Mluvila už něco přes hodinu a já zjistila, že byla u své kamarádky na chatě, kde byly jen ony dvě - ten fakt se mi vůbec nelíbil - a prý si potřebovala odpočinout od ruchu, který v Londýně byl na denním pořádku. Prý mě tu nechtěla nechat, ale bylo to rozhodnutím z minuty na minutu.

,,Mám radost, že jsi zpět. Opravdu jsi mi moc chyběla." Na její tváři se objevil úšklebek a přitáhla si mě na svůj klín, takže jsem na ní seděla obkročmo.

,,A to nevíš, jak moc jsi chyběla ty mě," prohlásila se svůdným úsměvem a vášnivě mě políbila. Jo, dvoutýdenní absence dělá divy...

,,Teď ne, je tady Sean, mohla by nás slyšet nebo dokonce i vidět," řekla jsem a tím přerušila naše -asi- pěti minutové líbání.

,,Tak ji pošli na víkend ke Grace a my si uděláme romantický víkend, jen my dvě, samy. Co ty na to?" navrhla a majetnicky mi stiskla zadek, načež jsem potichu vzdychla.

,,Zní to báječně..."

,,Ale?" nadzvedla zvědavě obočí.

,,Ale Grace s Johnem jedou na pár týdnů pryč z Londýna, takže ji nemám ke komu poslat." Omluvně jsem se na ni usmála, ale nevypadalo, že by jí to nějak extra vadilo.

,,Tak tedy víkend ve třech a když Sean usne, doženeme to co jsme zameškali." Opět stiskla můj zadeček a smyslně si olízla rty. Společně jsme se tomu zasmáli a opět se jedna druhé vrhli na rty.

Ani jedna z nás však nevěděla, že nás zpoza rohu pozorují dvě kočičí oči, patřící hybridovi, který se před chvílí probudil.

. . .

Já vím, já vím...dlouho nebyla část, ale... Jsem zpět!!!

A taky bych chtěla vědět váš názor na tuto část.
Co myslíte, co se bude o jejich společném víkendu dít?

Za chyby se moc omlouvám a všem moc děkuji za votes, komentáře a čtení...

- TARA ❤

Neko Girl /CZ/Kde žijí příběhy. Začni objevovat