Neko Girl /CZ/

XIV.

|Katherine|

,,Nemůžu uvěřit, že jsi vážně zpět. Moc jsi mi chyběla," šeptla jsem směrem ke kočičí brunetce ležící vedle mě na prostorné posteli, tentokrát v mé ložnici.

,,Sean Kathy také chyběla, Sean chtěla moc moc zpátky a bála se," zamumlala mi do trička a víc se natiskla na mou hruď, objímajíc můj pás. Rukou jsem jí zajela do rozpuštěných vlásků a poškrábala ji za ouškem. Už jen podle předení vím, jak moc to má ráda. Také když oddálím ruku, zavrčí a já jsem nucena jí ji tam se smíchem vrátit.

,,Teď se bát nemusíš, už není čeho. Slibuji, že teď už se tam vážně nevrátíš," pronesla jsem s naprostou vážností v hlase. Má ruka ji pořád hladila, uklidňovalo ji to.

,,Opravdu?" v očích se jí zajiskřilo. Bylo fascinující pozorovat, jak dokáže toto stvoření ukazovat svou radost či jiné pocity. Vždy jinak a vždy zvláštně. Smutek je vidět už jen z pohledu do jejích očí, i když se to snaží statečně skrýt. Když se zlobí, vypadá tak roztomile, až to není možné, zamračí se a ocáskem začne vrtět sem a tam, občas si dokonce dupne nohou. Když je šťastná, v očích jí jiskří a úsměv jí pokryje celou tvář, přesně jako teď.

,,Opravdu."

,,Jak to?" podivila se trochu, ale úsměv jí pořád zdobil tvář, což bylo to nejkrásnější, co se mi dnes - kromě osvobozující sprchy, když jsem se dala konečně do kupy - stalo.

,,Protože teď už mám u sebe ty papíry a tím pádem mi tě nemůžou vzít, protože patříš mě." V tu chvíli jsem se málem udusila, neboť se mi doslova hodila kolem krku a silně objala. Najednou jsem na rameni pocítila mokro. ,,Neplakej."

,,Sean za to nemůže, to slzy sami." Odtáhla se ode mě a snažila se utřít si všechny slzy, na něž se zamračila, když je uviděla na svých prstech. ,,Ošklivé slzy, ošklivé."

Neubránila jsem se smíchu, za což jsem si od ní vysloužila jeden nechápavý pohled. Posadila jsem se a přitáhla si ji na svůj klín.

,,To nevadí Sean, víš to..." přerušil mě zvonek u dveří. Zamračila jsem se při pohledu na hodiny.

Kdo to tu straší v devět večer?

,,Počkej tady," poručila jsem jí, samozřejmě s venecháním přísného tónu.

,,Dobře." Přikývla a s úsměvem se zamuchlala do peřin. Já se vydala otevřít dveře, za nimiž se objevila blondýna se samolibým úsměvem.

,,Sophie?" podivila jsem se.

,,Ahoj Katherine, ráda vidím, že si se konečně dala do kupy," zahihňala se. Najednou mi její hlas přišel tak strašný, odporný, prostě nepříjemný až hrůza. Nespokojeně jsem nakrčila nos, když se kolem mě přetáhla do bytu a ještě zavřela dveře, o něž mě následně opřela, až jsem překvapením vypískla. ,,Když už jsi v pořádku, můžeme se přesunout do ložnice a dohnat to, co jsme zameškali."

Úchylně se na mě usmála a už jsem cítila její rty na těch mých. V šoku jsem nebyla ničeho schopná.

Když si uvědomila, že jí její polibky neoplácím, odtáhla se, s ublíženým a hlavně naštvaným pohledem se na mě podívala a založila si ruce na prsou. ,,Co se zase děje?"

,,Co se děje?! To myslíš vážně?! Hele, já nevím, co za myšlenky ti právě víří v hlavě, ale jestli se týkají jen toho, jak mě dostat do postele, tak můžeš odejít. Nemám na tebe náladu." Napodobila jsem její postoj a pozorovala, jak se její výraz tváře mění v překvapený a pak zpátky na naštvaný, ne-li ještě víc.

,,A je to tu zas! Dokdy plánuješ ještě truchlit nad tím tvým kotětem?!"

,,Tolik, kolik bude potřeba." Nad myšlenkou, jak moc se Sophie mýlí, jsem se musela ušklíbnout.

,,Proč se usmíváš? Děsí mě to." Hlavně, že mi před měsícem tvrdila, jak můj úsměv miluje, stejně jako řadu dalších věcí, co na mě lze pozorovat.

,,Kathy?" píplo koťátko od dveří mé ložnice a schovala se za futry.

,,Neboj Sean, všechno je v pořádku." Úsměvem jsem ji ujistila o pravdě mých slov.

,,Co ta tady dělá?" vyjekla Sophie při pohledu na kočičí dívku, která přiběhla ke mně, následně objímajíc mě kolem pasu.

,,Bydlí přece," zasmála jsem se.

,,Myslela jsem si, že ji odvedli," zamračila se a důkladně si nás dvě prohlížela.

,,Grace to vše zařídila." Sean se krásně usmála a přikývla na pravdu mých slov.

,,To je skvělé," řekla s falešným úsměvem. Bylo vidět, jak se jí do očí derou slzy. ,,Omluvte mě." S těmito slovy odešla.

,,Sean unavená." Usmála jsme se a otočila se zpátky na mé koťátko.

,,Tak jdeme spát."

. . .

Všem přeji krásný a hlavně šťastný nový rok, plný nových lidí a starých, věrných přátel, nových zážitků, případně nějaké ty lásky, chvilky se svými nejbližšími a žádné nehody...

Blíží se nový rok a s ním vám přináším tuhle novou část. Ať se vám daří a ať neskončíte v nemocnici na otravu alkoholem... nic se nemá přehánět ;-)

Když tak zanechte komentář ohledně tohoto dílu, votes nebo čtení, všechno mě poteší. Zatím se mějte 👋

- TARA ❤