III.

691 64 2
                                    

|Katherine|

Přešla hodina, než se to malé kočičí tělíčko začalo probouzet. Svými malými pěstmi si promnula oči a roztomile zívla. Byl na to vážně pěkný pohled. Na rtech mi panoval malý úsměv, o němž jsem ani nevěděla, dokud mi ho Sean neopětovala.

Vzala jsem už několikrát ohřátý šálek s čajem, jenž jsem jí dala do rukou a ona ho ode mě s vděčným úsměvem převzala. Nadechla se jeho vůně a s úsměvem si z něj upila.

,,Jak ses vyspala?" byla první věc, kterou jsem se jí po chvíli tichého sezení vedle sebe a pití čaje zeptala. Brunetka se na mě podívala a opět se mile usmála.

Na takový úsměv bych si i zvykla.

,,Dobře. Sean se dlouho tak dobře nevyspala," odpověděla na mou otázku. Chápavě jsem přikývla. Zatím jsem neměla odvahu zeptat se jí, jestli tady se mnou nezůstane bydlet. Nemůžu jí přece vyhodit, no ne? Ale pořád jsem měla obavy, že mou nabídku odmítne, ačkoliv myslím, že by tady také ráda zůstala. Ale ta možnost tu přeci jen pořád je.

A tak jsme tam tiše seděli, všude kolem ticho a klid. Čaj už jsme dávno vypili a já se zhluboka nadechla připravena položit jí tu důležitou otázku, když se domem roznesl zvonek od dveří.

,,Omluv mě," řekla jsem jí rychle, než jsem došla ke dveřím, abych je mohla otevřít. Jakmile se tak stalo, do náruče mi padla uplakaná blondýna v podobě Sophie - mé přítelkyně.

,,Oh, Katherine, mě je to tak líto. Nechtěla jsem se s tebou opět hádat, vážně ne, ale v práci toho mám teď jaksi moc a asi mi jen ruply nervy, promiň. Moc se ti omlouvám." Její tělo se v mé náruči otřáslo pod nátlakem vzlyků. Konejšivě jsem ji hladila po zádech a vlasech.

,,Sophie, ty můj hlupáčku, jasně, že ti odpouštím, proč bych neměla? Hádky ke vztahu přece patří, ne? Taky to naprosto chápu, taky toho teď máme v práci hodně. Nezlobím se na tebe," uklidnila jsem ji slovy. Za tu chvíli, co tu je se mnou Sean jsem se uklidnila a tímto jejím proslovem jsem neměla žádný důvod jí neodpustit tu naši malou hádku.

,,Díky, díky, díky, díky..." říkala a za každým slovem mi dala malou pusu na tvář, až mi ji snad celou pokryla polibky. Zachichotala jsem se a mírně ji od sebe odtáhla, abych ji mohla políbit pořádně.

Zaslechla jsem za sebou malé a pomalé kroky bosých nohou. Hned jsem se tam podívala. Naskytl se mi tak pohled na dívku ve velkém šedém pleteném svetru, dlouhým po její stehna a v černých legínách. Ouška měla sklopená tak, že jí je zakrývaly vlasy a nebylo je vůbec vidět. Ocas taky radši schovala pod svetr. Naprosto jsem to chápala. Sophie přece ještě vůbec nezná, je to pro ni cizí člověk. Což znamená, že bych je měla seznámit, neboť tady Sean s největší pravděpodobností zůstane. Neušlo mi ani mračení své přítelkyně na mého hosta.

,,Oh, Sophie, dovol abych ti představila mou novou kamarádku." Na obě jsem se široce usmála. Na tváři Sophie se objevilo další mračení se na Sean, která jen stála na místě a zkoumala podlahu pod sebou.

Vzala jsem ji opatrně za ruku a šla s ní blíž k Sophie.

,,Sophie, tohle je Sean. Sean, tohle je má přítelkyně Sophie," řekla jsem s úsměvem a pozorovala dění před sebou. Sophie k ní neochotně napřáhla ruku a Sean jí ji opatrně stiskla.

,,Těší mě," zašeptala tiše Sean a radši se jen dívala na jejich spojené ruce. Zřejmě neměla odvahu na to zvednout zrak na dívku před sebou.

,,Mě taky," řekla pohrdavě Sophie a nasadila falešný úsměv.

Tak tohle bude zajímavý...

. . .

Všechny zdravím a všem přeji hezký víkend. Proto jsem se taky rozhodla dnes napsat novou část. Důvod je taky ten, že jsem to slíbila kámošce, ale to samozřejmě nevadí XD...

Snad se vám část líbila, když tak zanechte komentář nebo hvězdičku, obě mě poteší. Za případné chyby v textu se hluboce omlouvám...

-TARA ❤

Neko Girl /CZ/Kde žijí příběhy. Začni objevovat