Neko Girl /CZ/

IV.

|Katherine|

Pozorovala jsem, jak se Sophie pořád zamračeně dívá na kočičí dívku před sebou, která ne a ne ukázat svá ouška či ocásek.

,,Tak jo, co kdyby jsme šli do obýváku?" přerušila jsem to ticho a obě obrátili pohled na mě. Sophie se usmála, vzala mě za ruku a táhla do obýváku. Nechali jsme tam Sean jen tak stát a kdyby jsme nešli před ní, ani by nevěděla kam jít. Nevěděla přeci, že tahle místnost je obývák.

Sophie mě hodila na gauč a sedla si vedle mě, pokládaje si své nohy na ty mé. Překvapeně jsem se na ni podívala, ale ta mě odbyla mávnutím ruky a širokým úsměvem.

Pomalu se k nám do obýváku připlížila i Sean. Až teď si mohla pořádně prohlédnout místnost. Prohlížela si ji s velkým obdivem a ohromením. Nejvíc ji však zaujala velká a placatá věc naproti gauči.

,,To je televize, Sean," objasnila jsem ji a ona jen chápavě přikývla. Zato Sophie se na mě nechápavě podívala. Nechala jsem to být a dál sledovala, jak Sean přechází svou rukou po povrchu televize. Pak přešla ke komodě a prohlížela si fotky, jež jsem tam měla vystaveny v rámečcích. S úsměvem vzala do rukou fotku, na níž jsem byla já i s mými malými sestřičkami pod vánočním stromkem. Aniž by si to uvědomila, radostí začala vrtět ocáskem. Ten když Sophie spatřila, vylekaně se na mě podívala a za ruku mě odtáhla do kuchyně, kde za námi zavřela dveře.

,,Co to má být?" zeptala se vyděšeně.

,,Sophie, prosím, uklidni se," prosila jsem ji a chtěla položit svou ruku na její rameno, než mi jí odstrčila.

,,Uklidni se?! To snad nemyslíš vážně! Promiň, ale tohle přeci není normální! Ta holka má ocas, proboha!" křičela na mě.

,,Pšššt, mohla by tě slyšet. Pak by ji to mrzelo," napomenula jsem ji a ona se jen uchechtla a pobaveně zakroutila hlavou. ,,Nemůže za to, jaká je. Nemůže za to, že má ocas a uši. Nemůže za to, že je napůl kočka. A nemůže ani za to, že celý život prožila ve výzkumné laboratoři, kde jí to udělali. Kvůli tomu vypadá jako kočka a nemá domov ani rodinu."

Během mého proslovu jsem se rozbrečela. Brečela jsem za ní, za kočičí dívku. Nemohla za to. Bylo mi jí tak strašně líto. Nemůžu uvěřit, že to Sophie nechápe.

,,Bylo ti jí líto, viď?" Přikývla jsem a nechala se od ní obejmout. Objetí mě vždy dokáže uklidnit, ať už je od kohokoliv. ,,Našla si jí na ulici?"

,,Jo. Byla tam tak sama a třásla se zimou. Nemohla jsem ji tam nechat, nemohla." Zavrtěla jsem hlavou a víc ji zabořila do hrudi Sophie. Ta mě začala hladit rukou po vlasech.

,,Já vím, přeci tě znám." zasmála se a já s ní. ,,Takže ji tu teď necháš u sebe bydlet?"

,,Snad ji nevyhodím zpátky na ulici." Na to zavrtěla hlavou.

,,Ne, to ne. Jen, že bych ti s ní někdy mohla pomoct," řekla a věnovala mi jeden ze svých úsměvů.

,,Mohla bys?" Nevěřila jsem vlastním uším.

,,Klidně. Aspoň spolu budeme trávit víc času," řekla, dala mi rychlý polibek na tvář a šla do obýváku, kde si klekla na zem před Sean, která se už stihla usadit na gauči.

,,Ahoj Sean, jak se máš?" zeptala se. Ohromeně a udiveně jsem je pozorovala.

,,Lépe." odpověděla jí a začervenala se. Musela jsem se nad tím usmát. Byla tak roztomilá.

,,Je ti už tepleji? Venku musela být určitě zima," povídala si s ní Sophie, aby se Sean uvolnila a nebylo jí tak trapně. A zabralo to.

,,Jo, venku je zima, ale Sean už je tepleji."

,,To jsem ráda. Mluvíš moc roztomile a moc se mi líbí tvá ouška a ocásek," polichotila jí Sophie, načež se Sean opět začervenala.

,,Děkuji."

Musím uznat, že mě tahle stránka u Sophie hodně překvapila. Tenhle týden to bylo poprvé, co se mi omluvila za hádku a ještě se mnou tráví více času. Navíc si se Sean dobře rozumí a to je dobře. Asi chce napravit to, co se mezi námi pokazilo a zatím jí to jde. Ale na jak dlouho jí to vydrží?

. . .

Všechny zdravím a přináším vám novou kapitolu (teď si připadám jak Santa Klaus, co nese dětem dárky😂). Snad se část líbila.

Co myslíte, na jak dlouho to té naší Sophie vydrží?

Každopádně vám chci všem poděkovat za votes, komentáře a čtení. DÍKY!

-TARA ❤