Neko Girl /CZ/

XVIII.

|Sean|

Nelíbí se mi to. Ne! Vůbec se mi to nelíbí!

Když Sophie říkala, že si užijeme víkend ve třech, myslela jsem si, že si ho užijeme spolu. Jenže ty dvě na mě úplně kašlou. Jako bych tady ani nebyla. Jsem snad neviditelná? Vůbec si mě nevšímají. A to je jen sobota, co přijde zítra?! Od Sophie bych to čekala, ale od Kathy?

Myslela jsem si, že mě má ráda, že jí na mně záleží. Když Sophie odešla, všechno bylo lepší a snazší. Teď je vše vzhůru nohama.

Někdy se sama sebe ptám, proč jsem ještě pořád tady, proč ji otravuji? Vždyť ji ani nezajímám, můžu klidně odejít. A věřte mi, kdybych ji neměla tolik ráda, odešla bych.

A taky si vždy vzpomenu, jak byla smutná, když odešla Sophie. Probrečela spousty dní. Byla by stejně smutná, kdybych odešla já? Před očima se mi přitom objeví obraz jejích očí plných slz a smutku. Tehdy si vždy řeknu 'NE!' Nedovolím, aby byla opět tak smutná. Navíc, nemám dobrý pocit z toho, že se Sophie vrátila. Něco má za lubem a rozhodně se to neskončí dobře.

To je také jeden z důvodů, proč zůstat... Zjistit, co se té blondýně žene hlavou a ochránit před tím Kathy.

...

Abych vám objasnila, jak vlastně náš první společný den probíhá a nač si tady vůbec ztěžuji a vylévám své bolavé srdíčko...

Začalo to ráno, když jsem se vzbudila. První, co jsem si všimla bylo, že jsem ve svém pokoji a ne u Kathy v ložnici. Vedle ní. Vstala jsem tedy z postele (přeci nepřeležím celý den v posteli, no ne?). V kuchyni ještě nebyla ani jedna z holek, s nimiž strávím příštích 48 hodin. S povzdechem jsem otevřela ledničku a do sklenice, kterou jsem si vzala z poličky, jsem si nalila mléko.

Jakmile byl obsah sklenice v mém žaludku, dveře od kuchyně se otevřely a dovnitř vkročila unaveně vypadající Kathy v šedém vytahaném tričku. V tu chvíli vypadala tak roztomile, že bych ji klidně i snědla. Celkový dojem a hlavně moment zkazila osoba, jež za ní šla v těsném závěsu. Obě se usadili za jídelní stůl, aby se mohli alespoň trochu probrat.

Nebylo by na tom nic špatného, kdyby si Sophie mou milovanou Kathy nepřitáhla k sobě a neusadila ji na svůj klín. To mě naštvalo. Byla jsem zcela jistá, že to ta fúrie dělá schválně.

Do oběda se po sobě jen váleli na gauči a když jsem se na něco ptala - když jsem třeba nerozuměla některým znakům, písmenům chcete-li (učím se číst, aby byla na mě Kath hrdá) -, byla jsem zcela ignorována. Mou přítomnost buďto nezachytily, jak se k sobě mali, nebo o ní věděli, ale bylo jim to jedno.

Při obědě to bylo zrovna tak a kdybych se nepřipomněla, nedostala bych najíst. Jedli jsme potichu, nikdo nic neříkal. Dnes byly obě až moc zticha, až mi to nahanelo husí kůži. Kde tam se jejich ruce spojily, jinak se na sebe jen tak očkem pozorovali navzájem.

Po obědě jsem se zavřela v pokoji a odmítala vylézt ven. A tak je tomu i do teď. Beztak jim je jedno, co zrovna dělám. Co mě však udivilo bylo, když se do ticha ozvalo klepání na dveře, jež se o chvíli otevřely a dovnitř nakoukla hlava brunetky.

,,Sophie jde nakoupit, chceš něco speciálního?" optala se s úsměvem.

,,Ne, děkuji," řekla jsem a snažila se zakrýt svůj smutek úsměvem. Kathy mě však prokoukla. Mávla rukou k Sophie na chodbě, že může jít a vykročila do pokoje, zavírajíc za sebou dveře.

,,Děje se něco?" Sedla si přede mě na koberec, zatímco já seděla na posteli. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ale notak. Vidím, že tě něco trápí. Klidně mi to můžeš říct."

,,Má Kathy Sean pořád ráda?" Když tato věta opustila má ústa a když si uvědomila, co ty slova znamenají, vyvalila na mě ta svá hnědá kukadla.

,,Co tě to napadlo, kočičko? Jasně, že tě mám ráda, proč bych neměla?" Její ruka se dotkla mého stehna a jemně jej pohladila. ,,Jak tě vůbec mohlo napadnout, že ne?"

,,Kathy si mě celý den nevšímala. Ani když jsem chtěla vědět, jak se čte jedno písmenko," fňukla jsem.

,,Promiň, Sean, nevěděla jsem, jak to vidíš ty. Je mi to líto. Já jen... Sophie byla pryč moc dlouho a já nechci, aby opět odešla. To už by se nemusela nikdy vrátit."

Mně se ta představa líbí...

,,Sean by byla také smutná, kdyby Kathy odešla." Chápavě jsem přikývla. Zvedla se ze země a sedla si na postel hned vedle mě.

,,Takže... Ty se učíš číst?" Sklopila jsem pohled a stydlivě přikývla. Do tváře se mi nahrnula krev a já cítila, jak rudnu. Kath se usmála a sebrala knihu s názvem ,Kocour v botách' ze země. ,,Tak se na to podíváme. Které že to písmenko si nevěděla?"

Nadšeně jsem vypískla a začala listovat v knize.

. . .

Takže... Jaksi jsem se rozběhla s pohledy Sean, ale myslím, že na tuto část by se asi pohled Kathy moc nehodil. Těch pohledů nášho milovaného hybrida si ještě užijeme... Muhahaha!!!

Dívala jsem se trošku dopředu a můžu vám říct, že části, které začnou být uchylné, budou asi tak od 20. kapitoly. Nemusíte se bát, jelikož je tohle 18. kapitola, bude to co nevidět.

Začneme jen tak zlehka a pak, když mi řeknete váš názor, budou trošku zajímavější. Divili byste se, co mám v plánu. Budu ráda, když vám pak oči nevylezou z důlků a budete mít čím číst dál. Teď asi přeháním... No nic.

Za chyby se omlouvám a za čtení, hlasování a komentování vám moc děkuji! Zatím ahoj!

- TARA ❤