Neko Girl /CZ/

XXIV.

|Sean|

Odešla. A nechala mě tady. S ní!

Navzájem jsme se propalovali nenávistnými pohledy. Ani jedné nebyla přítomnost té druhé příjemná. Ale obě jsme to chtěli vydržet. Kvůli Kathy...

Ještě dlouho jsme jen tak stáli na chodbě a doslova zírali jedna na druhou, než mě to přestalo bavit. Proto jsem se jednoduše otočila na patě a nakráčela si to do obýváku. Čekal tam na mě přeci neozdobený stromek.

Čapla jsem po krabici a začala si prohlížet ozdoby. Kathy měla opravdu krásné ozdoby na stromek. Všech velikostí, všech barev.

Nemohla jsem se na tu krásu vynadívat. Hleděla jsem do krabice a šklebila se u toho, kde tam si skousla spodní ret.

Tuhle chvíli mi však pokazila jedna osoba, jež vešla do obýváku.

Ona nežádaná blondýna se usadila na gauči, čímž ho celý obsadila, protože se na něm spíše rozvalila. Odvrkla jsem si a obrátila pozornost zpět k ozdobám.

V hlavě jsem si udělala plán, jak zdobit, sáhla po velké červené kouli a zavěsila ji na větev. Takhle to pokračovalo, až jsem umístila všechny koule a žádná už v krabici nezbyla. Proto jsem dále pokračovala s andělíčky, co tam byli. Moc se mi líbili, takže jsem se u toho usmívala jako blázen. A zřejmě proto se za mými zády ozvalo uchechtnutí.

Otočila jsem se na Sophie. Místo toho, aby se dívala na televizi, kterou jsem si ani nevšimla, že je puštěná, sledovala mě. ,,Co?"

Pokroutila hlavou a konečně se zadívala na televizi, kde ovladačem přepínala na jiný kanál, až zastala na tom s hudbou. Místností se tak začaly ozývat tóny písničky a když jsem se otočila ke své práci, pohupovala jsem boky do rytmu hudby.

,,Ježiši," vydechla za mnou otráveně. Uměla jsem si živě představit jak protáčí očima. ,,Jsi k smíchu, víš to?"

To už jsem se otočila s nechápavým výrazem k ní. ,,Proč? Sean nic legračního nedělá."

Zasmála se. ,,Jsi k smíchu, protože se na tobě směji i když nic neděláš. Jsi děsná, ani nejsi člověk..."

,,Sean je člověk!" dupla jsem si nohou a ruce dala v bok aby viděla, jak jsem naštvaná.

,,Pche," odfrkla si, ,,nejsi. Koukni na sebe! Mít ocas a uši je podle tebe normální?!"

Sklopila jsem ouška ocásek si omotala kolem pasu, kde jsem si po něm začala projíždět rukou. ,,Kathy to nevadí. Kathy mít Sean ráda." Po poslední větě jsem se hrdě usmála, avšak ona zatnula pěsti.

,,Jsi vážně k smíchu. Myslíš si, že tě má Katherine ráda, ale mýlíš se. Jen tě jí bylo líto, toť vše."

,,Ale, Kathy Sean řekla, že jí má ráda," kňukla jsem a hrála si u toho s ocáskem v mé ruce.

,,Jsi tak naivní, proto jsi k smíchu," zasmála se zlověstně.

,,Sean není k smíchu a Kathy ji má ráda! Sophie lhát!" rozkřikla jsem se.

,,A ještě to jak mluvíš. Takhle normální lidi nemluví, tak s tím něco dělej, nebo tě Kathy vyhodí." Dále už se opět věnovala televizi. Také jsem se tedy vrátila k předešlé činnosti.

Po tváři mi stekla osamělá slza a za ní další. Silou vůle jsem zadržovala vzlyky a naštěstí se mi to dařilo. Bůhví, co by mi na to řekla Sophie.

Stromek jsem dozdobila, má práce byla tudíž u konce a já neměla co jiného dělat. Hvězdu na vrch jsem nechala v krabici s plánem ji na stromek umístit spolu s Kathy a otestovat si tak slova, jež mi Sophie řekla.

S omluvou jsem odešla do svého pokojíku a šla si radši něco číst.

Až o hodinu, ne-li víc, klaply vchodní dveře. Odložila jsem knížku a zaposlouchala se do zvuků na chodbě.

,,Ahoj, lásko." Nad hlasem té blondýny jsem nakrčila nos i čelo a i když se mi její slova hnusila, znamenala jen jedno... Kathy se vrátila!

Vyběhla jsem na chodbu a běžela k ní. Když mě uviděla, rozpřáhla náruč, kde jsem se k ní přitulila. V tu chvíli pro mě neexistovala žádná Sophie, která mi lhala do tváře (tedy, aspoň jsem v to doufala). Byli jsme jen my dvě.

,,Díky Sophie, žes ji pohlídala," vřele se na ni usmála. Nemohla jsem se na ty dvě dívat a tak jsem odešla do obývaku. Koutkem oka jsem ještě viděla, jak Kathy šeptá něco Sophie do ucha a do ruky ji vkládá klíče. Zamračila jsem se a sedla si na gauč. Pak už jen klaply dveře a já věděla, že je Sophie pryč. Konečně...

Kathy s úsměvem vešla do obýváku a když uviděla stromek zasekla se.

,,Nelíbí se ti?" zhrozila jsem se.

Zeširoka se usmála. ,,Je nádherný."

Přešla jsem k ní a objala ji kolem pasu. Objetí mi opětovala a pohledem sklouzla ke krabici.

,,Sean tam nechala hvězdu. Sea- ehm, já chtěla, abychom ji tam mohli dát spolu," zamumlala jsem tiše.

Překvapeně se na mě podívala, když jsem se opravila ve větě. Sophie chtěla, abych s tím něco dělala, jinak mě vyhodí a já tady chci s mojí Kathy zůstat. Mám ji moc totiž ráda. Ani popsat to neumím.

Usmála se. ,,Tak pojďme na to!" křikla zvesela.

. . .

Tuto kapitolu bych chtěla věnovat své kámošce AkemiManautsu, kterou čekají přijímačky na střední školu, takže jí moc držím palce, ať se jí to povede!

Také všem děkuji za podporu u této knížky. Jste báječný, mám vás moc ráda!!

- TARA ❤