Neko Girl /CZ/

V.

|Sean|

Zprvu jsem si myslela, že Sophie nebude tak fajn, ale když jsem jí ukázala ocásek a ouška, tak už to šlo samo. Pořád mi říkala, jak jsem roztomilá a jak se jí ty ouška s ocáskem líbí. Pak jsme si normálně povídali, tedy... normálně jakž takž. Já neumím mluvit moc dobře, ale zdá se, že jim to nevadí.

Možná, že mě neměla ráda, protože mě sem - bože, ani nevím jak se moje zachránkyně jmenuje - přinesla. Přeci jen, říkala, že je její přítelkyně, což ani nevím co to je, ale asi něco vážného. Zatímco já jsem jen kamarádka, ale i to mě zahřálo u srdce.

K večeři jsem dostala misku s mlékem, za kterou jsem poděkovala mňouknutím. Obě se na mě usmáli a pomohli mi se usadit na židli tak, aby mě netlačil ocásek, protože řekněme si... celkem to pak bolí.

Obě se při večeři na sebe tak divně koukali a když mohli, tak po sobě sahaly. Hlavně Sophie po ní. Po brunetce s dlouhými a určitě na dotek hebkými vlasy a kaštanovými oči s malými odlesky zelené, které zářily radostí. Nevím, jestli mi Sophie chtěla jen dokázat, že je něco víc, nebo to dělala jen tak. Obě možnosti můžou být správné.

Po večeři jsem si hodně nahlas zívla. Byla jsem tak moc unavená, že bych usnula kdekoliv. Brunetka se na mě usmála, jako už dneska poněkolikáté a rozešla se směrem ke mně. Avšak udělala jen jeden krok, když ji Sophie chytla za ruku a táhla pryč z kuchyně.

,,Jde se spát!" křikla a obě běželi pryč. Nechali mě tam dál sedět. Pomalu jsem se postavila a ještě víc pomalu odcupitala do chodby, kde právě zaklaply dveře od jednoho z pokojů, předpokládám od toho, kam vběhli.

Přešla jsem až k nim a uslyšela odtamtud divné zvuky. Nejdřív prudkou ránu, dopad do něčeho měkkého, pak mlaskání a... vzdechy? Co to tam dělají?

,,Oh, Sophie," vzdychl někdo, ale nevím kdo. No jsem si jistá, že to Sophie zřejmě nebyla. Pak nastalo vrzání, asi postele...

,,Líbí se ti to?" Rozpoznala jsem hlas Sophie a pak souhlasné zamručení druhé dívky. Sklopila jsem ouška a pomalu se odplížila z chodby do obýváku, kde jsem si lehla na gauč a přikryla se dekou. Hlavu jsem si položila na gauč a schoulila se do klubíčka. Snažila jsem se usnout, což se mi nedařilo kvůli vzdychání obou holek. Ale nakonec se mi to přeci jen povedlo, no i tak jsem trochu vnímala okolí kolem.

,,Počkej, nech toho!"

,,Cože?! Proč? Děje se něco?" ozval se hlas Sophie.

,,Neřekla jsem Sean, kde si může jít lehnout."

,,Nech to být, může spát na gauči."

,,Víš vůbec, jak je ten gauč nepohodlný na spaní? Zítra bude celá rozlámaná."

Bum!

,,Au!" křikla Sophie.

,,Promiň, nechtěla jsem tě shodit."

,,A to ti je jedno, že jsi nám přerušila tak romantickou a intimní chvíli kvůli tomu kotěti?!"

,,Jestli se ti tu nelíbí, tak můžeš jít i domů!"

,,Taky, že půjdu!"

Bum.

,,Ach."

Kroky se začaly přibližovat ke mně a ucítila jsem dotek na mých vlasech v podobě hlazení. Pak mě někdo zvedl a odnesl do nějakého pokoje, kde jsem byla položena na postel.

Uslyšela jsem šeptání toho sametového hlasu: ,,Dobrou noc."
Dále polibek na čelo a zavření dveří.

Pak už jsem vážně usnula.

. . .

Takže, dneska byla část z pohledu naší kočičky Sean. Snad se vám i tahle změna líbila. Určitě ještě takové části budou. Když tak mi řekněte svůj názor...

Zatím se s vámi loučím, uvidíme se příště...

-TARA ❤