Neko Girl /CZ/

VII.

|Sean|

Bože, šťastnější už snad ani nemůžu být. Nejen že mě zachrání tak krásná a milá dívka, ona mě tu ještě nechá i bydlet. S ní! Bože, štípněte mě někdo! Jestli je to sen, tak se nechci nikdy probudit...

Katherine (ano, už konečně vím, jak se jmenuje) odešla do práce asi před půl hodinou a mě je už teď smutno. Ale slíbila, že mi sem někoho zavolá, abych se tu nenudila a měla nějakou tu společnost. No nevím, jestli tomu někomu řekla, že jsem částečně kočka a já nechci nic riskovat, takže jsem si na ouška hodila čepici, která je dostatečně schovala. Na sobě jsem ještě pořád měla svůj velký svetr, takže ocas se pod něj schoval lehce.

Náhle někdo zaklepal na dveře a ve mě se probudil strach. Naštěstí jsem se ovládla a mírně roztřeseným krokem došla ke dveřím, za nimiž stála osoba, s kterou strávím příštích pár hodin. Pomalu jsem je tedy otevřela, čímž se mi naskytl pohled na dívku v červeném kabátu a úzkých džínách, s blond vlasy a s očima podobnými těm, které patří Kath, jen v nich nebyla ta její jiskra, která se v nich skrývala.

,,Ahoj, poslala mě Kath. Můžu dál?" zeptala se s úsměvem, který jsem jí s nepatrným přikývnutím opětovala a pustila ji dovnitř bytu, následně zavírajíc dveře, jakmile si dívka zula boty a svlékla kabát, který pověsila na věšák. Pak se otočila na mě, stále se usmívajíc.

,,Jsem Grace, starší sestra Kath," řekla a podala mi svojí ruku, kterou jsem malinko stiskla a ruku odtáhla zpátky k tělu. Něčím mi přišla hrozně povědomá, no nevěděla jsem čím. Jsem si jistá, že tenhle úsměv jsem už někde viděla. Nebyl vůbec podobný tomu, který často panoval na tváři Katherine, ale prostě mi přišel povědomí. ,,A ty jsi...?"

Nijak jsem na její otázku nereagovala, jen si ji dál prohlížela.

Dívka přede mnou si povzdechla a úsměv ji na chvíli zmizel, no o malou chvíli ho nahradil další.

,,No nic, Kath říkala, že jsi trochu stydlivá. Není ti teplo, když máš tu čepici?" optala se mile a pohladila mě po už zmíněné čepici. Malinko ji nadzvedla ve snaze mi ji sundat, avšak já si ji stáhla až na čelo a udělala jsem krok zpět.

,,Klid, neboj se mě." Opět se mile usmála, což mě i uklidnilo, stejně jako fakt, že je to sestra mojí Kath a já ji začala malinko důvěřovat. A přesně proto jsem udělala krok zpět k ní a pomálu si sundala čepici, odhaluje tak své kaštanové kočičí ouška. Ocásek se sám od sebe odlepil od vnitřní strany svetra a dopadl na zem. Dívka přede mnou na mě vyvalila oči, následně mě nimi přeměřila, pak je přimhouřila a pak je opět vykulila.

Děje se něco?

,,Sean?" vydechla nevěřícně. Zamračila jsem se.

,,Známe se?" zeptala jsem se a lehce nakrčila obočí.

,,Pane bože," vydechla, ,,je to možné? Po tolika letech. Přišla jsi mi povědomá, ale bez těch oušek a ocásku jsem tě málem nepoznala. Vyrostla si."

V očích se jí zaleskly slzy.

Udělala jsem snad něco?

,,Sean, pamatuješ si mě? Asi před pěti lety jsme si tě chtěli i s Johnem koupit, ale pak vypukl ten požár. Pamatuješ? Párkrát jsme si spolu hráli u nás na dvorku, když nám to povolili v laboratoři."

,,Grace," vzlykla jsem. ,,Sean si přišla povědomá. A máš stejné oči jako Kath," zasmála jsem se.

,,Tys nezapoměla."

,,Ne, Sean nezapoměla. Byli jste jediní, co si chtěli Sean koupit." To už jsem ale plakala jako malé dítě. ,,Grace Sean chyběla."

,,Ty nám taky. Báli jsme se, když jsme se dozvěděli, o tom požáru. Naštěstí ti nic není."

Nevěřila jsem, že jí ještě někdy uvidím. Grace a John byli jediní, co si mě kdy chtěli koupit. Ostatní kočky a jiní hybridi z laboratoře, kde jsem vyrůstala, měli to štěstí, že měli plno zájemců, jen já měla tu smůlu, že mě nechtěl nikdo. Nikdo až na ně (a Kath teď, samozřejmě). Skamarádili jsme se, někdy mi povolili i vycházky, což bylo neobvyklé, ale podle mě to dělali jen proto, aby se mě co nejdříve zbavili.

Jsem ráda, že jsme se opět potkali, tak moc jsem tehdy chtěla k nim do domu, stát se součástí jejich rodiny. Ale teď jsem ráda za to, že hořelo, protože by se mě pak neujala Katherine. Možná by jsme se potkali, jelikož je Grace její starší sestra, jak jsem se teď dozvěděla, ale jsem radši, jak je to teď, protože Kath je pro mě vším.

Tehdy jsem ještě nevěděla, co přesně k ní cítím, ale bylo to silné a mě to hřálo na duši... Nikdy bych to nezměnila a kdybych si teď měla vybrat, asi bych si vybrala ji. Mou Katherine...

. . .

Nazdárek lidičky!!! Jsem zpět (což můžete vidět i sami) a se mnou je tu i další díl, o kterém doufám, že se vám líbil. Je síce o ničem, jen přibyla nová postava, a to sestra naší Katherine.

Za chyby se omlouvám a vidíme se příště zlatíčka! A ty sluníčko (ano, Lea, ty...) se mi uzdrav❤!

-TARA ❤