Neko Girl /CZ/

X.

|Katherine|

Přešel další týden, jako nic. Jakoby měl křídla a prostě jen tak uletěl.

Vítr mi vrážel do obličeje, neboť jsem mu byla překážkou v cestě, díky čemuž mi vlály vlasy. Rukama jsem se opírala o zábradlí na balkóně, které mě dělilo od jisté smrti z pádu z šestého patra. Nohy jsem si překřížila a hleděla do dálky, kde právě zapadlo slunce, čímž obloha hrála všemi možnými barvami.

Zhluboka jsem se nadechla čistého, chladného vzduchu a opět jej vydechla, z něhož se stal jen obláček páry, tak bylo chladno. A já tam stála jen v legínách a šedém pleteném svetru, který mimochodem patřil Sean. Nic víc, nic míň.

,,Kathy?" zaslechla jsem z domu, zřejmě z chodby. Při zvuku jejího hlasu jsem se usmála. Našlapovala pomalu a potichu, zřejmě mě hledala už dlouho, no v obýváku, kde máme dveře vedoucí na balkón, ještě nebyla.

Kathy. Oblíbila jsem si, jak mé volá. Někomu to možná přijde dětinské, no mě milé. Je to jiné než Kath nebo Katherine, jak mě všichni volají, včetně mé přítelkyně, dá-li se jí tak pořád nazývat.

,,Kathy." Slyšela jsem, jak se její bosé nohy lepí o podlahu, zač jí musím později vynadat, jelikož jsem jí už několikrát říkala, že si má vzít alespoň ponožky, když už nic.

,,Kathy!" vykřikla radostně, ale taky i překvapeně a vběhla za mnou na balkón, odkud mě za ruku vtáhla dovnitř. ,,Venku je zima, Kathy může nastydnout."

,,To můžu říct i já tobě, když nemáš ty ponožky, jak jsem ti říkala," zasmála jsem se a ona sklonila hlavu. Pokroutila jsem hlavou a rozcuchala její hnedé vlásky, načež se zasmála. ,,Jdi si je dát a pak přijď, bude večeře."

S úsměvem odběhla zpátky do svého pokoje. Na mých rtech se pořád houpal ten samý úsměv, než zazvonil zvonek.

,,Dobrý den, jste Katherine Cooper?" zeptala se mladá žena stojící za dveřní, s červenými vlasy a brílemi na nose.

,,Ano?" odpověděla jsem, no vyznělo to spíš, jako otázka. ,,Kdo se ptá?"

,,Jsem Melissa Roger, z laboratoře na výzkum Hybridů, těší mě," řekla a napřáhla ke mně ruku, načež jsme si nimi potřásli. Šokovaně jsem na ní hleděla s otevřenou pusou, kterou jsem radši hned zavřela, jakmile jsem zaslechla kroky koťátka, vedoucí do kuchyně.

,,Dobrý den, přejete si?" Bála jsem se, vážně moc. Vůbec se mi tahle situace nelíbila.

,,Někdo nám volal na ústřednu, že prý tu neoprávněně chováte hybrida celkem dva týdny," řekla a prohlédla si mě odshora až dolů a zpátky. Jen jsem přikývla, přišli by na to tak jako tak. ,,Je mi líto, ale jelikož vám Hybrid nepatří, musíme si ho vzít zpátky do laboratoře, je mi líto, takové jsou předpisy," řekla s úsměvem, který bych jí nejraději vymazala.

,,Ale, moje sestra si ji chtěla před pěti lety adoptovat, určitě má u sebe papíry o vlastnictví... já... hned jí zavolám, vydržte chvíli," řekla jsem a neochotně ji pustila dovnitř. Přešla jsem do kuchyně, kde už seděla Sean na své židli a jedla večeři, co jsem jí tam nechala. Vzala jsem si ze stola mobil a vytočila číslo mé sestry.

,,Ano?" ozvalo se ani ne po třech pípnutích.

,,Ahoj Grace, chtěla jsem se tě zeptat, jestli máš doma papíry ohledně vlastnictví Sean."

,,Cože? Proč?" nechápala.

,,Chtějí mi ji vzít, chápeš? Potřebuji ty papíry, hned," naléhala jsem na ní.

,,Kath," povzdechla si a já věděla, že je nemá. ,,Mám je, ale jsou bez podpisu a razítka laboratoře, takže na ní vlastně nemám právo ani já. Je mi to líto."

To už jsem ale hovor típla a rozbrečela se.

,,Kathy?" Sean se rozběhla ke mně a objala mě.

,,Tak jak?" zeptala se s úšklebem Melissa, která stála ve dveřích kuchyně. Měla jsem pocit, že to tušila, proto ten úškleb.

Obrátila jsem pohled na Sean, která byla snad víc zmatená než já, kdy jsem Malissu uviděla stát ve dveřích.

,,Sean, zlatíčko, teď mě poslouchej," řekla jsem přes slzy a do rukou vzala její tvář. ,,Teď půjdeš s touto paní,"

,,Slečnou," opravila mě a já jen v duchu zakoulela očima.

,,S touto, slečnou, zavede tě zpátky do laboratoře." Sean začala dychtivě kroutit hlavou. ,,Ne, neboj se," řekla jsem a následující větu jí pošeptala do ouška: ,,Dlouho tam nebudeš, dostanu tě odtamtud, to ti slibuji." Políbila jsem ji do vlasů a odtáhla se od ní.

,,Tím bych si nebyla tak jistá," zasmála se Melissa, vzala Sean za ruku a už jich nebylo. Zůstala jsem sama, než přišla Grace, aby mě utišila, no marně. Teď mě mohlo uklidnit jen to, že by byla Sean u mě.

. . .

Nezabíjejte mě!!! To už by přece nebyla další část ;-)

Co myslíte, kdo zavolal Melissu, aby Sean odvedla? Určitě nějaká svině...

Zatím se mějte lidičky...

-TARA ❤