Neko Girl /CZ/

VI.

|Katherine|

Vůbec nechápu, co to do té Sophie vělo. To, že se hádáme je normální, ale že mi začne vyčítat, že se chci o to koťátko postarat, tak to už je moc! Měla by pochopit, jak se asi to kotě cítí. Je sama, bez rodiny, bez přátel, bez střechy nad hlavou...

Včera se k ní přece chovala tak mile, proč tedy tak najednou vybouchla? Miluju jí, to se nezmění, ale to kotě mi také přirostlo k srdci. Sophie vždy říkala, že jsem až příliš starostlivá. Asi proti mám chuť a chci se starat o to malé klubíčko, co teď spí v dětském pokoji.

Abych vysvětlila, proč mám v bytě dětský pokoj... Dříve to byl pokoj pro hosty, ale my ho předělali na dětský. Chtěli jsme si společně se Sophie založit rodinu a ona se měla nastěhovat ke mně, no adopci nám zamítli. I to je jeden z důvodů našich hádek.

Najednou bouchly dveře.

Ach, koťátko se nám probudilo.
Usmála jsem se a čekala v kuchyni, až sem dojde. Tak se stalo až o pár minut. Zřejmě se musela vzpamatovat a vzpomenout si, kde se nachází.

,,Dobré ráno," pozdravila jsem ji s úsměvem, který mi hned jak mě zahlédla opětovala a došla ke mně. Zezadu kolem mě obmotala své chudounké tlapky a začala se ke mně tulit.

Hmm... Někdo je po ránu mazlivý...

,,Dobré," zamumlala mi do zad a ještě víc se ke mně za pomoci rukou přitáhla.

,,Jak se ti spalo?" optala jsem se a otočila se čelem k ní. Na tváři ji pohrával úsměv a ty její krásně modré oči jí zářily.

,,Dobře, jen..." nedořekla a radši si sedla ke stolu.

,,Jen?" pobídla jsem ji, ať mluví dál. Ona však mlčela, tak jsem došla k ní, sedla si na židli vedle té její a pohladila ji po ruce. ,,Mě to říct můžeš. Tak? Co se stalo?"

Nadechla se a upřela na mě svůj modrý pohled.

,,Co to bylo večer za křik? A proč se Sean probudila v pokoji a ne na gauči?" ptala se. Bylo na ní vidět, jak byla zmatená, avšak já se na ní jen usmála a něžně ji pohladila po vlasech.

,,Trošku jsme se se Sophie pohádali, ale není to nic vážného, takže se nemusíš ničeho bát. V posteli ses probudila, protože jsem tě tam odnesla, když Sophie odešla." Chápavě přikývla a ještě mi poděkovala. Došla jsem ji pro snídani, kterou jsem ji nechala na lince a postavila misku s ovocným salátem na stůl před ní.

,,Snad ti bude chutnat." Usmála jsem se na ni, když s plnou pusou ovoce přikývla, že jí to chutná.

Byla jsem šťastná, no když jsem se podívala na hodiny a zjistila, že jdu pozdě do práce, vyběhla jsem z kuchyně a rychle si z ložnice sebrala tašku. V předsíni jsem na sebe hodila kabát a rychle se obula.

,,Je čas jít," řekla jsem si pro sebe a chtěla otevřít dveře a následně odejít z bytu, avšak zastavila mě Sean, která mě tuze objímal a nechtěla pustit.

,,No tak, Sean. Už musím jít," snažila jsem se jí domluvit, ale ona jen zavrtěla hlavou a ještě zosílila svůj stisk kolem mého pasu.

,,Sean nechce," vzlykla. Pustila jsem tedy kliku a dřepla si k ní na zem.

,,Co nechceš, zlatíčko?" nechápala jsem.

,,Sean nechce jít pryč, nechce být sama," řekla se slzami v očích. Některé jí z očí i vypadly, a tak jsem jí je setřela.

,,Ale ty nikam nejdeš, nevyháním tě," říkala jsem ji, abych ji uklidnila a to se mi asi po pěti minutách konečně začalo dařit.

,,Ne?" smrkla.

,,Ne. Jen musím do práce, tak tu budeš pár hodin sama."

Začala vrtět hlavou a opět se na mě vrhla, objímajíc mě kolem krku.

,,Nechoď pryč."

,,Sean," povzdechla jsem si, ,,já musím. Ale neboj se, zavolám někoho, aby tě přišel hlídat, abys tu nebyla tak sama, ano?" Přikývla a malinko se usmála. ,,To je ten úsměv, co chci vidět. Usměj se ještě." Udělala přesně jak jsem jí řekla a sedla si.

,,Hodná holka," řekla jsem a podrbala ji za ušima, načež začala potichu příst. ,,Jo a... k tomu, že nechceš pryč..." nedořekla jsem a podívala se na ní. Vrtěla hlavou a v očích se jí začali třpytět další slzy. Vzala jsem ji za bradičku a nadzvedla jí obličej, aby se mi mohla dívat do očí.

,,Nikdy bych tě nevyhodila. Vlastně, chtěla jsem se tě i zeptat, jestli bys tu třeba nechtěla zůstat bydlet..." Podrbala jsem se nervózně vzadu na krku a čekala na její odpověď.

,,S tebou?" zajiskřilo se jí v očích.

,,Ano, se mnou," řekla jsem s úsměvem.

,,Moc ráda." To se mi už ale opět hodila kolem kroku a my tak seděli na zemi ve velkém objetí.

. . .

A je tu další díl, jak jsem slíbila. Snad se vám líbil. Takže... Sean už oficiálně bude bydlet i Katherine... Jupiiiiii!!! Co na to říkáte?

A co myslíte, kdo za Sean přijde?

Za chyby se moc omlouvám, ale snad to prežijete ;-)

Všem moc děkuji, vidíme se příště!

-TARA ❤