Neko Girl /CZ/

XXI.

|Katherine|

Vůbec se mi nelíbilo, že jsme museli nechat Sean doma samotnou. Může se jí přece něco stát! Nebo hůř...

,,Neboj se, miláčku. Sean je už velká holka, poradí si těch pár hodin i sama," usmála se na mě Sophie a objala mě rukou kolem ramen, čímž mě vytrhla ze zamyšlení.

,,Čteš mi snad myšlenky? Jestli jo, tak s tím přestaň," uchechtla jsem se a následně i povzdechla. ,,Vždyť já vím, jen nejsem zvyklá, že nevím, co s ní je. Vždy s ní někoho nechám, abych pak byla informována, kdyby se něco stalo."

,,Neboj, zlatíčko, ona to zvládne. Nic se jí nestane, tím jsem si jistá." Úsměv jsem jí opětovala a pomalu si začala říkat v hlavě, že Sophie má určitě pravdu. Mezi prsty uchopila mou bradu a zadívala se mi do očí. ,,A my si zatím užijeme těch pár hodin, co máme jen pro sebe."

,,Dobře," zašeptala jsem - stejně jako ona předtím - a nechala se od ní procítěně políbit.

Společně jsme se stavili v nákupním centru, kde jsme nakoupili nějaké to oblečení. Většinou jsem si věci zkoušela jenom já, protože podle jejích slov mě ráda pozoruje, jak vždy s úsměvem vykouknu z kabinky a projdu se před ní jako na módní prohlídce. Nejvíc si ale vždy užije prohlídku spodního prádla - to si se mnou někdy i zaleze do kabinky, prý aby mě neočumovali ti venku.

Nevím proč to chtěla, ale stavili jsme se i v sexshopu, kde mi vybrala nový a větší vibrátor, než ten co jsem měla do teď, sexy prádlo na večer a nakonec pouta s růžovou kožešinou.

Bylo mi v tom obchodě celkem trapně. Přišlo mi, jako by se na mě všichni dívali. Nemohla jsem ty jejich pohledy plné opovržení vystát, naštěstí jsme brzy odešli a já si mohla konečně oddechnout.

V Starbucksu jsme si ještě objednali kafe (pro mě vanilkové latté a pro Sophie banánové), než jsme se vydali do parku, kde jsme se usadili na lavičce.

Pozorovala jsem odtamtud děti, jak si hrají na hřišti a myslela u toho, jak jsme se Sophie jedno takové mohli mít, kdyby nám tu podělanou adopci nezamítli.

Ale když si to tak vezmu, Sean je takové moje děťátko, slunce každého dne. Nač mít dítě, když mám toho nejroztomilejšího hybrida pod sluncem, no ne?

Ucítila jsem hřejivý dotek ruky na mém stehně a po vzhlédnutí od země jsem zjistila, že její majitel není nikdo jiný, než moje blonďatá Sophie. Škádlivě se usmála a ruku posunula o něco výš. Vykulila jsem na ni oči a její ruku odstrčila, načež se zamračila.

,,Co se děje?"

,,Teď ne," zavrtěla jsem hlavou.

,,Proč?" vyzvídala dál.

,,Ne teď, ne tady." Její úsměv se vytratil, tak jsem se tělem natočila směrem k ní a ukazováčkem jí přejela po klíční kosti až k lemu výstřihu. ,,Nech si to na večer, ano?"

Zavrčela dravě a vstala z lavičky tahajíc mě za sebou, až jsem za ní pomalu nestíhala. Táhla mě celou cestou až k bytovce, kde se nachází i můj byt. Musela jsem se tomu zasmát, což ale netrvalo dlouho, protože u dveří, jež nás od Sean a mého bytu dělily, jí zazvonil mobil. S otráveným povzdechem zvedla hovor.

,,Ano?... Ne, teď nemůžu, je mi líto... Ne, teď nemám čas... Ale-... Uh, za pět minut jsem tam... Čau!" Nechápavě jsem se na ni zadívala a čekala vysvětlení, jež pronesla se smutným úsměvem: ,,Je mi to líto, ale potřebují mě v práci a bude to na dlouho, takže dneska už asi nic nebude."

,,To nevadí, můžeš se přeci stavit zítra." Snažila jsem se ji rozveselit, což se mi asi podařilo, neboť si mě k sobě přitáhla blíž za pas a dravě políbila.

,,Nemůžu se dočkat," byla poslední slova, co řekla než odjela. Zamávala jsme jí ještě a vstoupila do bytu, kde na mě na chodbě čekala vysmátá Sean.

,,Ahoj, Sean," usmála jsem se na ni také. Rozběhla se ke mně a tuze mě objala.

,,Kde je Sophie?" optala se.

,,Musela jít do práce, vrátí se až zítra," řekla jsem, při čemž jsem si odložila kabát. Blíží se zima, takže nechci riskovat, že bych nastydla.

,,Dobře. Aspoň si se Sean může Kathy číst!" vypískla nadšeně a táhla mě do jejího pokojíku.

,,Trénovalas?" zeptala jsem se, sedajíc si na postel již s knihou v ruce a Sean po boku.

,,Jo," přikývla.

,,Tak si tě vyzkoušíme..."