Cursed swan (CZ)

5.

Claudette seděla u stolu, po její levici Rothbard a večeřeli. Tedy, on večeřel, zatímco dívka už asi deset minut znuděně píchala vidličkou do kuřecího stehna před ní. Ano, hlad měla, ale nechtěla jíst vedle něj. Nebyl to nijaký vzdor, jenom se ho bála. Svíral se jí žaludek, snad z blízkosti toho muže, který právě dojedl svou porci a podíval se na ni.

"Ty nebudeš jíst?" zeptal se naprosto bez emocí, jako by mu to bylo úplně jedno. Dívka zakroutila hlavou, Rothbard pokrčil rameny s přisunul si její talíř k sobě.

Když skončil, postavil se a trhl bradou, aby vstala taky. "Už jsem pro tebe našel uplatnění." pravil a rázným krokem opustil jídelnu, která se nacházela v přízemí. Claudette ho následovala, mlčky, s hlavou sklopenou a srdce jí bušilo tak rychle, že ho musel slyšet i on.

Nevraceli se k centrálnímu schodišti, kráčeli na opačnou stranu. Prošli několika místnostmi, až k samotnému konci křídla, kde se nacházelo dřevěné zdobené točité schodiště. Rothbard po něm začal stoupat a tmavé dřevo pod jeho koženými botami zavrzalo. Claudette, která jako malá z podobných schodů spadla, potlačila touhu křičet, křečovitě se chytila zábradlí a následovala jeho příkladu. Ani si neuvědomovala jak, ale dostala se až do podkroví, ale na opačné straně zámku. Černokněžník otevřel druhé dveře vlevo a vstoupil do velké knihovny. Ta, snad jako jediná místnost na zámku vypadala, jakože se o ni nikdo nestará. Což Rothbard ihned potvrdil.

"Budeš se mi starat o knihovnu. Už léta to tu nikdo neuspořádal tak jak to má být. Moje služebnictvo je banda idiotů. Což neznamená, že ty nejsi, spíš je to jediná věc, kterou bys mohla zvládnout." Když ta slova říkal, opět měl ten zhnusený výraz. Claudette chtěla odporovat, ale nezmohla se ns nic víc než na tichou poznámku "Ale já nejsem hloupá."

"Jsi člověk." uchechtl se a pohnul hlavou ze strany na stranu a bylo slyšet jak mu křuply obratle. Dívka otevřela pusu, jakoby chtěla něco říct, ale nepovedlo se jí to.

"Vy snad nemáte srdce." podařilo se jí říct ve chvíli, kdy opouštěl místnost. Rothbard se zarazil a aniž by se otočil jí odpověděl. Z hlasu mu sršelo pobavení a nadřazenost. "Ale mám." řekl "Jen se s ním nezatěžuji." S těmi slovy za sebou zabouchl dveře a nechal ji samotnou mezi knihami. Než se však stačila nadechnout, znova se objevil a změřil si ji pohledem. "Až budeš chtít jít spát, oznam mi to. Jsem vedle."

Claudette rozhodila rukama a cosi si pro sebe zamumlala. Pak se rozhlédla, obešla celou místnost a povzdechla si. Mohly tu být tisíce, možná i desetitisíce knih a ještě pořád bylo poznat, že kdysy byly řazené podle nějakého pravidla. Sem tam se objevovaly skupinky knih začínající na stejné písmenko, ale i tak to byla práce na celý život a bůhví jestli.

Chvíli přemýšlela jak to vlastně udělá, až nakonec začala vyndávat svazky ze spodních polic. Pracovala tak snad hodinu, ale protože za sebou měla dlouhý den, tak to vzdala a posadila se do křesla. Půjde za Rothbardem a řekne mu, že jde spát. Postavila se o vyšle ven. Rozhlédla se po chodbě a všimla si, že dveře vedle jsou pootevřené. Tam asi bude.

Zaklepala a čekala nějakou cynickou poznámku, ale nic se neozvalo. A tak potlačila strach a vstoupila.