Cursed swan (CZ)

33.

Claudette stála po Rothbardově boku a držela ho za ruku. On se tvářil, že pozoruje shromáždění v dáli, ale ve skutečnosti mu pohled sjížděl k ní. Měla na sobě černozlaté šaty, vlasy sepnuté do drdolu a koukala před sebe. Změnila se, ale ne tak, aby to pořád nebyla ona.

"Co s nimi uděláš?" zeptala se a usmála se na něj. V očích měla strach. Muž se na ni podíval a zamyslel se. "Mám nápad. Neublížím tím nikomu jinému, než jemu."

"Ty... Ty ho máš v plánu zabít?" sklopila zrak a povzdechla si. "To už nechám na něm. Vynese nad sebou rozsudek sám, já budu jen prostředníkem."

"Tak takhle to děláš? Necháváš lidi si vybrat?" obrátila se na něj celá a hladina pod jejíma nohama se zavlnila. Ano, stáli teď na vodě uprostřed jezera, ale přes obranné kouzlo je nebylo vidět. Rothbard s kamennou tváří přikývl. "Vždycky mají na výběr a většina z nich vybere špatně." Pak luskl prsty a vyrazil vpřed.

"Vím jak lidé uvažují. A právě z toho důvodu mám jednu partnerku." kráčeli vpřed, ale ona se zarazila a zastavila ho. "Partnerku?" Čaroděj se zasmál. "Je to víla. Tedy, ona je to spíš bludička. Moc ráda topí lidi."

Claudette ale toto vysvětlení nestačilo. "Řekni mi, jak dlouho s ní..." 

"Drahá, ona není hmotná, nemá tělo, nežárli." uklidnil ji a pohladil po vlasech. "Mimochodem, jsem rád, že sis oblékla tyhle šaty." Dívka se ušklíbla "Ano. Ty jsi rád, že jsem se oblékla."

"Nedělej ze mě něco, co nejsem. Mám tě rád, jakkoli." Ta slova ji dojala, ale nedala to na sobě znát. Jen se pousmála.

"Nemesis!" zvolal Rothbard a ihned své jednání i osvětlil. "To je ale zvláštní jméno, že?"

Na hladině před nimi se objevila žena. Rusovlasá, jen v bílých šatech a usmívala se na ně. "Rothbarde. Dlouho jsem tě neviděla."

"Já tebe taky ne. Jak je možné, že tam ten tábor lidských mužů je ještě pořád naživu?" optal se s kamennou tváří muž a víla se zasmála. "Myslela jsem si, že jsou tvoje záležitost. Mimochodem, to je kdo? Tvoje sestra?" Claudette se nadechla a chtěla něco říct, její přítel ji ovšem předběhl. "Ne, to je Claudette, moje..." zarazil se a podíval se na ni, jenomže ona jen pokrčila rameny. Co vlastně byli?

"Chápu." přikývla Nemesis a pak se zamračila. "Ale, ale. Co to slyším? Ty máš zase srdce?" Rothbard přikývl. "Která statečná duše to udělala?"

"Já." přerušila je dívka a bludička se přesunula blíž k ní. "Jsi statečná. Líbíš se mi, ale Barth mi tě nejspíš nepřenechá. Je strašně teritoriální."

"Barth? Ty mu říkáš... Můžu ti tak říkat, drahý?" zasmála se a otočila se na muže, který na ni vrhl jeden ze svých vražedných pohledů. "Ne."

****

Všichni ostatní spali, jen Augustýn byl vzhůru a pozoroval hladinu. V jednu chvíli měl dokonce pocit, že po vodě se k němu přibližuje postava, ženská postava. Postavil se, přešel blíž a skutečně... Byla to žena, krásná, s rudými vlasy až po pas a mávala na něj. Udělal krok dopředu, druhý, pomalu se dotkl hladiny a zjistil, že po ní dokáže chodit. Najednou ho popadla šílená touha a rozběhl se za ní. Ale dříve, než si uvědomil, že je něco špatně, v tu chvíli už byl nad tak hlubokou vodou, že Nemesis stačila jediná myšlenka a on se ponořil. Dostala se až k němu a kouzlem ho držela pod vodou tak dlouho, než se utopil. Ale on ani nevěděl, že se topí, tak jí byl okouzlen.

Jak řekl Rothbard.

Jeho volba.