Cursed swan (CZ)

Epilog

Víte, každý příběh někde končí. A kdybych teď popsala nějaký pohádkový konec, nejen že by to nebyla pravda, ale ani byste mi to nevěřili. Claudette a Rothbard nikdy nebyli párem z pohádky a fakt, že ten druhý je jeden z nejobávanějších černokněžníků tohoto světa prakticky znemožňuje klasicky romantický závěr. Ne, nestal se z něj dobroděj a ne, dívka nepropadla černé magii.

Žili spolu a měli se rádi. Copak to nestačí? Ano, pravdou zůstává, že naše hrdinka Bartha, jak mu občas říkala, velmi polidštila, dokonce k nim chodili i lidé. Tedy, byly to její kamarádky, ty dívky, které jí při svém kočování poskytly pomoc. Nebyly tam pořád, jen občas, ale i tak to bylo tak... Lidské.

Claudette byla velmi učenlivá a zanedlouho, už se nemluvilo jen o Rothbardovi ze severu, ale o páru čarodějů z jezera, kteří sice za své slużby vždy něco chtěli, ale již to nebylo tak radikální. On jí pomohl dospět a ona ho zlidštila.

Jistě, milovali se. Málokdy naleznete lásku tak čistou a krásnou jako byla láska těch dvou. Umřeli by pro sebe, a i přesto v nich všichni viděli zlo. Tedy, všichni lidé.

Jestli to chcete vědět, Claudette se stala členkou rady, ale i přesto zůstávala v zámku co nejdéle to šlo a hlavně, ráda. Co se týče jakékoli budoucnosti těch dvou, co se týče dětí a manžel ství, jak se jistě mnozí z vás ptají, není to podstatné. Tedy, ano, je, ale ne pro tento příběh.

Je to jejich věc.

Je jenom jedna podstatná věc, jedno jediné sdělení, zvonící jako zvon skrz celý tento příběh. Lidé se milují, nehledě na to, co se o nich říká. Nikdy nemůžete vědět, jakými jsou lidé dokud je nepoznáte, protože, jak jste právě byli svědky, i v černokněžníkovi můžete najít laskavost.

A je to tady. Konec. Ale nebojte, na mém profilu je již další příběh, jmenuje se Insanity. Děkuji vám všem.