Cursed swan (CZ)

21.

Jela celou noc, tak dlouho, dokud to její klisna vydržela. K ránu, když začalo svítat ji uvázala u dveří nějakého statku a doufala, že se o ni postarají. Pak doslova vběhla do blízkého lesíka a prodírala se hustým porostem tak dlouho, než našla jeskyni dostatečně velkou na to, aby v ní mohla přespat. Potřebovala se vyspat. Schoulila se do klubíčka, dala si ruku pod hlavu a ihned usnula.

Když se probudila, slunce už bylo vysoko nad obzorem, nejspíš už bylo po poledni. Claudette vylezla ven, narovnala si záda a oklepala se. Neměla nejmenší tušení kam se vydat a v zoufalství se rozhlédla. Lišejníky. Na stromech byly lišejníky. A ty, pokud se nemýlila rostly na severu. Vykřikla nadšením a se znovu získaným elánem se skoro rozběhla směrem, kterým potřebovala.

Šla dlouho a dlouho, vyhýbala se cestám a lidem, ale jak se říká, to úplně nejde. A konec koncu, kdyby šla pěšky sama, zabralo by jí to týdny. A tak se stalo, že čtvrtý den po jejím útěku z domova narazila na konvoj kejklířů. Jeli sice pomalu, ale pořád to bylo lepší než nic. Claudette potkala jednu z nich omylem, v noci, když obě sbíraly dříví. Bylo to tiché, vyděšené děvče v hnědě podkasané sukni. Světle hnědé vlasy měla svázané šátkem a pozorovala naši hrdinku velkýma, v tu chvíli ustrašenýma očima. Později zjistila, že se jmenuje Clariette a živí se jako loutkařka. S tou si Claudette domluvila, že když bude uklízet a pomáhat, může se s nimi svést.

Bylo to pro ni naprosto nové, nikdy nebyla mezi tolika lidmi, natož mezi lidmi, kteří přísně nedodržovali etiketu. Seznámila se s Marionette, hadí ženou, Julií, která ji naučila vyrábět korálkové náramky a Caytlin, která uměla polykat oheň. Všechny se staly jejími kamarádkami, včetně dvou sester, které se obě jmenovaly Barbara. V tichu a klidu dlouhých nocí na zadní straně maringotky jí vyprávěly o tom, jak v daleké zemi na východu byly kurtizány nějakého sultána. Jak moc soucítila Claudette s těmito dívkami.

Agatha, Melanii, Catherine, Maria, čtyři tanečnice, jejihž velkým snem bylo tančit někde na na zámku. Tolik snů, které se nejspíš nikdy neuskuteční. A úplně nakonec tu byla Elizabeth, tichá a klidná, která disponovala věšteckými schopnostmi. Naše hrdinka jí plně důvěřovala, nejspíš díky svým zkušenostem s Rothbardem. A tak, poslední den před tím, než se jejich cesty rozdělily, si Claudette nechala vyvěštit budoucnost, z dlaně. Sedla si do křesla naproti vědmy a položila ruce na kulatý stolek.

Elizabeth se na ně zadívala a pak začala. "Vidím, že tě čeká složité rozhodnutí, nejspíš se bude týkat toho muže, jehož jméno si dnes v noci křičela ze spaní. Taky zde je napsáno, že uvidíš spoustu krve a dokonce ji budeš mít na svědomí. A pak tu vidím..." odmlčela se a dívka naproti stuhla. "Co vidíš?"

"Vidím smrt. Ne tvou, dokonce ani nikoho blízkého, ale budeš tomu moct zabránit. Neuděláš to." sklopila věštkyně pohled a Claudette se otočila na Clariette, stojící celou domu za ní. "Mám strach." šeptla tmavovláska a objala svou přítekyni. "Mám strach a nevím co budu dělat. Ale... Řekni mi, má drahá, čí jméno jsem to křičela?"

"Rothbard. Křičela si slovo Rothbard."