One More Second With You | FF Marcus & Martinus

Kapitola 7

"Tak to bylo krutý" řekl 'ublíženě'. "Jen upřímný...." odpověděla jsem s nezájmem. Najednou si začal sundavat triko. "Co si jako myslíš, že děláš?" Přestal a podíval se na mě. "Mám mokrý tričko a v něm opravdu ven nepůjdu.... Takže ho dám nejspíš na topení?" "Ani náhodou, oblíkni si ho zpátky. Opravdu nestojím o pohled na tebe bez trika...." "Každá by se roztekla a ty určitě taky" řekl sebevědomě. "Máš pravdu...ale smíchy" odpověděla jsem a snažila se znovu nevybuchnout do záchvatu smíchu. Zatvářil se uraženě a to tričko si znovu oblíknul. "Jsi zlá." "Na to si zvykneš, ale jelikož jsem kvůli TOBĚ mokrá i já, jdu se převlíct." "Takže ty se můžeš jít převlíct a já ne?!" "Je rozdíl mezi převléknout a svléknout, víš? Ale jestli o to opravdu stojíš, možná tam vyhrabu nějaké tričko s princeznami..." řekla jsem s úsměvem. "To je dobrý, zůstanu takhle."
Už převlečená jsem se vracela zpátky za Martinusem dolů. Stál v kuchyni a prohlížel si fotky. Hned zaregistroval mojí přítomnost a tak se otočil čelem ke mně. "Byla jsi roztomilá" řekl. "A teď už jako nejsem?" "Jsi, ale tady si ještě držela hubu" odpověděl se smíchem. Nic jsem na to neodpověděla. Podala jsem mu šedé triko, které je původně pánské, ale já si ho koupila s tím, že ho budu nosit jako šaty. Vlastně jsem ho neměla na sobě ani jednou. Nedůvěřivě si to triko změřil pohledem. "Žádné princezny?" "Ne, je naprosto čistě šedé." "Kde jsi ho našla?" "Jednou jsem si ho koupila jako šaty, ale ještě jsem ho ani nevyndala ze skříně, takže jestli chceš, můžeš mít tu poctu a vzít si ho na sebe jako první" řekla jsem. Triko vzal do ruky a ještě jednou si ho prohlédnul. Nakonec přece jenom uznal, že je v pořádku. Mezitím, co on se převlékal, já se šla obout a šla čekat ven. Opravdu nepotřebuju vidět jeho bez trika.
Netrvalo to ani 5 minut a už stál vedle mě. "Nechceš zajít třeba na zmrzlinu?" zeptal se. "Jo, klidně." A tak jsme se vydali do nejbližší cukrárny, kde prodávali zmrzlinu. Martinus si objednal čokoládovou a já karamelovou. Martinus to i přes moje protesty zaplatil a táhnul mě směrem k lavičce, kde jsme se následně usadili. "Dáš mi ochutnat?" zeptal se po chvíli. "Ne, ještě od tebe potom něco chytnu...." odpověděla jsem. Zatvářil se ublíženě, ale stejně se nahnul a vzal mi můj kornoutek z ruky. "Notak... Vrať mi to!" "Až ochutnám" řekl a věnoval mi úsměv. Když měl obličej kousek od zmrzliny, moje ruka vyletěla a najednou měl zmrzlinu rozpláclou na obličeji. Při pohledu na něj jsem dostala nekontrolovatelný záchvat smíchu. Vražedně se na mě podíval, ale to už jsem byla na nohou a utíkala od něj co nejdál. "To ti oplatím!" zařval na mě, až se ostatní lidi otáčeli. Měla jsem velký náskok a tak to po chvíli vzdal a u fontánky si umyl obličej. "Ty si ale prase" řekla jsem mu za zády. "Víš, jak jsi mě vyděsila?" řekl a na důkaz toho si dal ruku na srdce. "Asi ne dost na to, abys dostal zástavu....Tak třeba příště no" odpověděla jsem.
"Jdeme domů. Mám hlad" řekla jsem. "Vždyť si teď měla zmrzlinu." "Kterou jsem ti rozplácla na obličej...." Nad tím jen pokrčil rameny. Nevědomky jsem ho chytla za ruku a táhla ho k našemu domu. Odemkla jsem dveře a oba jsme vešli do chodby. "No konečně, kde jsi byla?" objevila se před námi mamka a hned za ní Ashley. "Já.....jen..." nevěděla jsem, jak to vysvětlit. "A kdo je tohle?" zeptala se. Koukla jsem se na sestru a ta vypadala, že tam každou chvíli omdlí, ale najednou se zadívala někam jinam. Až teď jsem si uvědomila, že držím Martinusovu ruku a okamžitě jí pustila. "Dobrý den, já jsem Martinus" představil se a podal mamce ruku. Ta se na mě zmateně podívala, ale jeho ruku přijala. "Těší mě" řekli oba naráz. Najednou jako by se Ashley probrala z tranzu a vrhla se Martinusovi okolo krku a začala pištět. Mamka se se zmateným výrazem vydala pryč. "OMG... NEMŮŽU UVĚŘIT, ŽE MARTINUS GUNNARSEN JE U NÁS DOMA. URČITĚ JSI PŘIŠEL ZA MNOU" zakřičela sestra. Kdyby to nebyl Martinus, možná by mi ho bylo i líto. "Já jsem tu vlastně s tvojí sestrou" řekl a podíval se mým směrem. "Jak jako s mojí sestrou?" zeptala se a konečně ho pustila ze sevření. "To..  Je to složité" vmísila jsem se do jejich rozhovoru. Martinus odstoupil od mojí sestry a stoupnul si těsně vedle mě. Omotal mi ruku kolem pasu a přitáhnul si mě blíž. "Vlastně jsme se dali dohromady" řekl a já se na něj šokovaně podívala. Ashley vypadala, že by mě nejradši na místě zabila. Nakonec se jen mlčky otočila a vyběhla nejspíš do svého pokoje.
Martinus dostal záchvat smíchu. "Přísahám, že za tohle tě zabiju" řekla jsem a natočila se směrem k němu. "Trocha srandy ne?" "Vždyť mě zabije ona! Je do tebe blázen už 3 roky a najednou se objevíš u nás doma a řekneš jí, že spolu chodíme?!" "Klid, já tě ochráním" řekl a usmál se. "Tak to nevím, jestli nemám jít rovnou spáchat sebevraždu....."