One More Second With You | FF Marcus & Martinus

Kapitola 9

"Luku!" zařvala jsem přes celé letiště a skočila mu do náruče. "Chyběla jsi mi, Beth" řekl a pevně mě objal. "Ty máš ostříhaný vlasy" vypískla jsem a rukou mu prohrábla blonďaté pramínky. "Tobě zase o kousek povyrostly" řekl a celou si mě následně změřil pohledem. "Chybělas mi." "Vždyť ty mě taky..."
Luke je můj nejlepší kamarád. Známe se už od narození a tak ho beru spíš jako bratra.... Teď byl na měsíc v Anglii kvůli škole, ale konečně se vrátil a doufám, že tu zase nějakou dobu zůstane.
.

Martinus:  Tak si tě zítra vyzvednu v 10? 😄
Já:  Ještě si nepochopil, že takhle 'brzo" jsem ještě v posteli? Nemíním si krátit spánek jenom kvůli tobě 😏
Martinus:  Jednou tě to nezabije...
Já:  Nikdy nevíš.... Radši bych to neriskovala, za to mi opravdu nestojíš😏😏
Martinus:  Tak tohle bylo dost upřímný i na tebe... I kluci mají city...
Já:  Jasně.... Cítí třeba hlad, viď? 😂
Martinus:  ....
Já:  Nebo že by jsi byl výjimka? Třeba ani nejsi kluk....😂😂
Martinus:  Nemusíš to přehánět s tou upřímností.... A samozřejmě, že jsem kluk... Jestli chceš, můžeš se zítra přesvědčit😏
Já:  To je dobrý... Budu dělat, že ti věřím
Martinus:  Co tvoje sestra? Ještě neplánuje tvojí vraždu?
Já:  Netuším.... Ještě jsem s ní nemluvila, ale když jsem poblíž, mlčí...
Martinus:  Taky bys neplánovala vraždu nahlas😂
Já:  Já neplánuju, já rovnou jednám... A jen tak mimochodem, kde je to tvoje 'Já tě ochráním?'
Martinus:  Ovšem, že tě ochráním... A když ne, tak jí aspoň pomůžu😂
Já:  .....
Martinus:  To byl vtip...😂
                     Nic bych ti neudělal... Na to tě mám až moc rád
                     Ignoruješ mě?
                     Beth? Haloo
Já:  Ani pro pití bys mě nenechal si dojít....
Martinus:  Promiň 😏
Já:  ... Jdu spát
Martinus:  Nechoď ještě, prosím
Já:  Když já už jsem ospalá a navíc je 23:47.....
Martinus:  Ještě chvíli....
Já:  A co z toho budu mít, když už tu budeš zítra v 10 ráno? Akorát tak kruhy pod očima, protože se kvůli tobě nevyspím....
Martinus:  To zvládneš... Zítra budeme dělat co budeš chtít, jenom tu buď ještě chvíli.....
Já:  Tak fajn....😏
Martinus:  To bylo snadnější, než jsem myslel...😂
Já:  Asi proto, že jsem unavená....
Martinus:  Nebo mě máš ráda❤
Já:  Právě jsi mě totálně odrovnal.... Tak dobrý vtip jsem dlouho neslyšela...😂😂😂😂😂
Martinus:  Že se vůbec snažím....
Já:  Taky si říkam....😂
Martinus:  ......
                     Co chceš dělat zítra teda?
                     Pizza, kino?
Já:  Já budu tak hodná a nechám to na tobě.... Každopádně jsem teď kvůli tobě dostala hlad, ale v ledničce nic není..... Fakt díky 😕
Martinus:  Nenažranče...😂
Já:  Já za to nemůžu....😏
       Tinusi?
       Kde jsi?  
       .....

Po 15 minutách jsem to vzdala a chtěla jsem se jít převléct do pyžama, ale ozvalo se něco na mém balkóně. Myslela jsem si, že je to vítr, ale pro jistotu jsem se šla podívat. Otevřela jsem dveře a vklouzla do chladného večera. Kromě spadlé kytky tu nebylo nic. Zvedla jsem jí a chtěla jsem jít zpět do pokoje, ale někdo mi zakryl oči. Vyděšeně jsem vykřikla, ale to už mi ruce z obličeje zmizely. Zmateně jsem se otočila a všimla si známé postavy. "Doprdele... Víš jak jsem se tě lekla?" zeptala jsem se. "Asi tak jako já minule tebe...." odpověděl se smíchem. Ani jsem se nesnažila zjistit, jak se sem dostal..."Co tu vlastně děláš?" "Říkala jsi, že máš hlad.... A protože jsem dokonalý, tak jsem ti něco k jídlu přinesl" řekl a hrdě se usmál. "Snažíš se mě uplatit?" zeptala jsem se podezíravě. "Možná trochu... Funguje to?" "Bohužel ano" řekla jsem a i s Tinusem jsem se vrátila do pokoje. Společně jsme snědli několik balíčků sušenek a u toho jsme si vyprávěli různé zážitky.
Začalo se mi chtít hrozně spát a tak jsem si lehla a dál poslouchala Tinusovo vyprávění. "Chceš už jít spát?" zeptal se po chvíli. "Asi ano" odpověděla jsem se zývnutím. Uchechtnul se a došel zhasnout světlo. "Tak dobrou" řekl a chystal se odejít. "Nechci nic říkat, ale jsou 2 v noci... A v 10 chceš přijít zase sem? To už tu rovnou můžeš zůstat..." Asi jsem si pořádně neuvědomovala, co říkám... Blýsklo se mu v očích a bylo vidět, že se mu tento nápad zamlouvá. "Můžu?" ukázal na prázdné místo vedle mě. "Ne... Budeš ležet na zemi..." "Vážně?" "Naprosto vážně." Povzdechl si a vypadalo to, že si opravdu lehne na zem. "To byl vtip" odpověděla jsem a kdyby se mi nechtělo tolik spát, nejspíš bych se i zasmála. "Jsi hrozná" řekl, ale v jeho hlase byl slyšet náznak smíchu. Lehnul si vedle mě. "Dobrou" řekla jsem a otočila se k němu zády. "Dobrou" odpověděl.
Když už jsem byla v takovém tom polospánku cítila jsem, jak si Tinus omotal ruku kolem mého pasu a přitáhnul si mě blíž. Moje záda byly nalepený na jeho hrudi. Normálně bych ho za tohle zabila, ale teď jsem na to byla moc líná a tak jsem tomu nevěnovala pozornost a okamžik na to jsem usnula...