One More Second With You | FF Marcus & Martinus

Kapitola 19

Jeho rty nebyly tak hebké a ani tak opatrné jako ty Martinusovy...
Když mi pořádně došlo, co se děje, odstrčila jsen ho od sebe. Zmateně se na mě podíval a natáhnul ruku tak, aby mohl vzít můj obličej do dlaní. Než to ale stihnul, ustoupila jsem o něco dozadu.
"Co si jako myslíš, že děláš?!" skoro jsem vykřikla. "Celý den jsem ti to chtěl říct. Nechci, abysme byli jenom kamarádi, chtěl bych něco víc..." řekl a znovu ke mně přistoupil. Chtěla jsem ustoupit zpátky, ale to už mi něžně držel obličej a koukal se mi zpříma do očí. "Ale já... To prostě nejde" řekla jsem zmateně. "Proč by to nešlo?" zeptal se a lehce se ke mě naklonil. "Protože mám kluka." Chvíli na mě překvapeně koukal, ale pak se začal smát. "Jasně...na to tě znám až moc dobře... Ty kluka nemáš." "Mám." "Vážně si musíš vymýšlet takovéhle nesmysly? Aspoň mi teda řekni narovinu, že o mě nestojíš." V jeho očích se leskla zlost a úsměv z jeho obličeje pomalu vyprchal. "Ale já ti nelžu" řekla jsem už skoro zoufale... "Já ti prostě nevěřím. Vždy si byla proti tomu a najednou, když ti konečně řeknu to, o co se snažím už nějakou tu dobu, ty si vymyslíš takovou kravinu? Vážně?!" skoro křičel. "A proč bych si to asi vymýšlela?! Stejně by z nás nikdy nebylo nic víc, než jen kamarádi!" "Takže tohle mám za všechno, co jsem pro tebe udělal? Kdo tu byl s tebou celou dobu? Když ti umřel dědeček? Když tě šikanovali ve škole? Komu si se vždy vybrečela na rameno?! MNĚ! Vždycky jsem tu byl pro tebe... A víš proč? Protože jsem doufal, že to cítíš stejně jako já." "Ale já tě nikdy nebrala jako něco víc a ani nikdy nebudu" řekla jsem. "A kdo je teda ten šťastlivec, co 'získal' tvoje srdce?" zeptal se s ironií v hlase. "Do toho ti nic není, ne?" "Vidíš?! Stejně nikoho nemáš... Kdo by tě taky chtěl, že ano? Divím se sám sobě...."
To už jsem nevydržela. Moje ruka přistála na jeho tváři a nechala tam červený otisk. Překvapeně, ale zároveň naštvaně se na mě podíval. Napřáhl ruku tak, jako by mi chtěl jednu vrazit na oplátku. Odvrátila jsem od něj obličej a pro jistotu jsem si ho snažila zakrýt rukou.
Když se nějakou chvíli nic nedělo, opatrně jsem zvedla hlavu a můj pohled se střetl s tím jeho. Okamžitě dal ruku zpátky k tělu. Beze slov se otočil a odešel.
Ještě nějakou dobu jsem jen tak stála na místě a snažila se vstřebat a rozdýchat to, co se tu právě odehrálo. Nevěděla jsem, co si o tom všem mám myslet. A hlavně jsem nevěděla, co si mám teď myslet o něm. Všechno se teď hrozně zamotalo...
Rychle jsem zavrtěla hlavou, jako kdybych se to snažila všechno ze sebe setřást, ale nepomohlo to. Vešla jsem do domu, zula si boty a vydala se rovnou do svého pokoje. V chodbě stála Ashley. Když si mě všimla, obličej se jí zkroutil do úšklebku a celou si mě přeměřila pohledem. Bylo mi jasné, že aspoň něco slyšet musela, ale teď mi to bylo upřímně jedno. Prošla jsem kolem ní a vydala se do koupelny. Svlékla jsem ze sebe všechno oblečení, napustila si horkou vanu a následně si do ní vlezla. Dala jsem všechny svoje myšlenky a starosti stranou a potopila se celá pod vodu. Když jsem se vynořila, kapky vody se začaly mísit se slzami a samovolně stékaly po mých tvářích zpátky do vany.

A je tu další kapitola 🎉 doufám, že se líbí...💖
Dneska jsem byla na pouti (na brigádě) a když jsem skončila, šla jsem ještě na jednu atrakci se projet. Normálně jsem se posadila do sedačky a čekala, než přijde někdo další. Mezitím jsem přemýšlela o nějakých kravinách a najednou se z repráků ozvala písnička Light it up od M&M 💖 v tu chvíli jsem byla tak překvapená, že je tady někdo vůbec zná... Začala jsem se hrozně usmívat a všichni se na mě dívali hrozně divně... Tak ještě aby ne... Jsem tam seděla, koukala do blba a usmívala se jak debil😂😂 ale hrozně mě to nadchlo, protože jsem je jinde než na Óčku zatím neslyšela.... A teď tohle✨ taková zástava srdce💜
Ani nevím proč vám to píšu no... Ale tak to je jedno😂❤

Xx Terez🍌