One More Second With You | FF Marcus & Martinus

Kapitola 24

Marcus's point of view

Hned, jak jsme vešli do hotelového pokoje, oba jsme padli naprosto vyčerpaní do postele. Kdyby byla jen o metr dál, nejspíš bych to nedošel...
Tinus hned vytáhl mobil a nejspíš si začal psát s Beth, protože se u toho hrozně culil. "Kdy odlétáme?" zeptal jsem se ho. "Zítra dopoledne" odpověděl mi hned.
Nejradši bych se tu ještě zdržel, ale bohužel na to nemáme čas.
Vlastně obdivuju Tinuse, že si mezi tím vším najde čas ještě na Beth. Ty dva jsou podle mě skvělý pár a myslím si, že jim to dlouho vydrží. Taky bych chtěl najít někoho, jako je Beth, ale ani na tohle prostě teď není čas.
Chtěl bych někoho, kdo mi rozzáří den a když si s ní budu psát, chci se u toho culit jako Tinus.
"Jdu si skypovat (?) s Beth, chceš taky?" zeptal se Tinus a já mu to následně odkýval. Stejně bych si šel tak akorát lehnout a tak se aspoň pobavím. Zapnuli jsme počítač a čekali, než nám Beth hovor přijme. Netrvalo to dlouho a na obrazovce se objevila její usměvavá tvář. Okamžitě nás pozdravila a úsměv se jí rozšířil. Zjistil jsem, že i já a Tinus jsme měli úsměv od ucha k uchu, ale s ní to prostě jinak nešlo. "Tak jak šel koncert?" zeptala se. Tinus se hned dal do vyprávění. Oba jsme jí řekli úplně všechno do posledního detailu. Pak nám vyprávěla ona, co dělala a tak.
A tak se stal z krátkého rozhovoru asi 2 hodinový. Mluvili bysme spolu ještě dlouho, ale s Martinusem musíme zítra odletět pryč a tak se musíme aspoň trochu vyspat. Rozloučili jsme se s Beth, vystřídali se v koupelně a vydali se spát.
.
Ráno nás vzbudil budík, který jsme měli nařízený na osmou. Martinus okamžitě vyletěl z postele plný energie. Nechápu, jak to dělá... Byl jsem naprosto unavený, ale bohužel mi víc spánku dopřáno nebylo. A tak jsem se i já vyhrabal z postele a zamířil si to do koupelny. Vykonal jsem svou ranní rutinu a převlékl jsem se. Oba jsme si zabalili naše věci a vydali se na snídani.

Už před letištěm jsme spatřili zástup dívek s velkými nápisy, na kterých byly naše jména. Hned, jak se otevřely dveře od našeho auta, všichni začali pištět. Oba bysme se nejradši aspoň s někým vyfotili, ale nebyl čas. Dneska jsme měli všechno naplánované na minutu a tak jsme akorát s ochrankou prošli skrz ten zástup a okamžitě jsme se vydali k patřičnému letadlu a nastoupili do něj.
Nemám rád dlouhé lety a tak jsem byl rád, když tenhle trval asi hodinu. Mezitím jsem si stihnul udělat pár věcí do školy.
Ani na tomto letišti to nebylo jiné, ale i tady jsme to jen prošli a rovnou nastoupili do auta, které nás odvezlo před arénu, kde se měl zítra konat další koncert. Dneska jsme tu měli zvukovku a prostorovku a pak konečně volné odpoledne, které jsem plánoval prospat.

Tak zase taková kratší a nudnější, ale i tak doufám, že se líbí😏😏 chtěla jsem jí vydat už včera večer, ale nějak jsem usnula no... 😅 každopádně jsem zase na brigádě, takže nevím, jestli další kapitola vyjde dneska, zítra nebo až v pondělí😅

Xx Terez ✌