One More Second With You | FF Marcus & Martinus

Kapitola 41

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat (a zároveň poděkovat za všechno💖) @AngeeP19   ❤

Marcus před chvílí odjel a tak jsem zase zůstala sama doma. Bylo super, že za mnou takhle přijel a snažil se mi zvednout náladu. Sice to nevydrželo moc dlouho, ale aspoň někdo mě má rád...
Přišla mi nová zpráva a s nadějí, že je to Mel nebo Marcus jsem ji hned otevřela.

Martinus: Beth?🙏
Vidím, že si to čteš...😒
Vím, že jsi naštvaná a taky na to máš právo
Jen bych se ti chtěl za vše omluvit
Prosím...🙏

Já: Jdi do hajzlu, Martinusi😠

Martinus: Aspoň jsi něco napsala🎉
Vážně bych se ti chtěl omluvit 💕

Já: Moc pozdě...už mě to nezajímá😒

Martinus: Ne, nikdy není pozdě! Vážně mě to mrzí... 😳Netuším, co to se mnou bylo, ale chtěl bych to napravit🙏 všechno napravit😳 I když si jí nezasloužím, nedala bys mi druhou šanci?💕

Já: Ha ha ha... Fuck you!😘

S touhle zprávou jsem odložila mobil a sama pro sebe jsem se zasmála. Vážně by chtěl druhou šanci?! Tak si o ní může nechat zdát...

Hlad mě nijak netrápil a tak jsem si rovnou pustila film na počítači a znovu se zachumlala do peřin, které se staly za poslední dobu mým nejoblíbenějším místem... Snažila jsem věnovat pozornost filmu, ale prostě to nešlo. Pořád mi myšlenky ubíhaly směrem k Martinusovi a jeho druhé šanci. Věděla jsem, že si jí opravdu nezaslouží, ale něco uvnitř mě mu jí chtělo dát. Snažila jsem se ten pocit potlačit, ale stejně jsem cítila, že tam někde je. Nakonec jsem si prostě namluvila, že mu jí dát nechci a tím ukončila debatu sama se sebou.

Když jsem přesunula svou pozornost zpátky k filmu zjistila jsem, že už je u konce a tak jsem to vypnula.

Marcus: Zítra se jde na párty!🎉 Vyzvednu si tě v 17:45 a ty budeš připravená...💪
A 'ne' neberu jako odpověď!😘
Vlastně mi je jedno, co budeš mít na sobě... dotáhnu si tě tam klidně i v pyžamu, takže ti dobře radím, aby ses radši připravila, protože jsem toho opravdu schopný🙊

Já: Ale já nikam nechci a proto nikam nepůjdu... vezmi si nějakou lepší společnost😳

Marcus: Řekl jsem, že 'ne' není odpověď a lepší doprovod než tebe si nedokážu představit💕💕
Navíc i ty potřebuješ znovu do společnosti a trochu se odreagovat, takže jdeš se mnou a bez debat💪

Já: Ok, ale jenom proto, že bys mě tam fakt dotáhnul v pyžamu a nebo mi s tím nedal pokoj😒

Marcus: Pochopila jsi to celkem rychle.... 😂takže zítra v 17:45

Nad tím jsem jen pokroutila hlavou. Nechtěla jsem se s ním hádat, protože je dost tvrdohlavý a tak jsem to radši přijmula. Sice netuším, co tam budu dělat, ale tak třeba se nějak nenápadně vypařím a nikdo si toho nevšimne...

Večer jsem o tom řekla mamce a ta byla nadšená z toho, že mě někdo někam vytáhne. Jenom škoda, že jsem její nadšení nesdílela i já... Jediná pozitivní věc na tom byla ta, že se znovu uvidím s Marcusem.

I když jsem celý den nic nedělala, i přes to jsem byla celkem vyřízená. Možná to bylo tím, že už jsem nějakou dobu v takové té trochu 'depresivní' náladě a ta prý vysává energii... Bylo mi to celkem jedno. Vyčistila jsem si zuby a převlékla jsem se do čistého pyžama. Než jsem šla spát psala jsem si chvíli s Mel a ta jen podpořila Marcusovo názor. Pak už jsem jen mobil vypnula, pořádně se zahrabala do přikrývek a polštářů a nečekaně rychle jsem usnula...

Vážně se divím, že vydávám tak pravidelně 🎉😏😂💖 no... Každopádně doufám, že se kapitola líbí a kdo by chtěl, byla bych ráda za váš názor do komentářů ❤❤

Xx Terez 🙏