Každý den je plný změn - ať už malých nebo těch větších.
Jak moc se jim může změnit život, když se potkají?
Začne to jednou nevinnou fotkou, ale kam až to může zajít?
Ráno jsem se probudila celkem pozdě. No pozdě... bylo 13:25, takže to budu mít tak akorát. Byla to jediná noc, kterou jsem za tenhle týden prospala celou. Nakonec jsem z toho dneška neměla tak špatný pocit... Třeba aspoň na chvíli zapomenu na všechno.
Po celém tom týdnu ležení jsem se zvedla z postele a došourala se do sprchy. Umyla jsem si hlavu a následně jen stála pod proudem horké vody a doufala, že to všechno odplaví. Ale bohužel...Nahlas jsem si povzdechla a vylezla ze sprchy. Okamžitě moje tělo pohltil studený vzduch, ale nějak jsem to nevnímala a zabalila se do ručníku.
Když jsem se podívala do zrcadla, viděla jsem někoho úplně jiného. Měla jsem velké kruhy pod očima, o hodně výraznější lícní kosti a oči vypadaly tak...prázdně? Vlasy jsem si rozčesala a následně vyfénovala. Rozhodla jsem se, že si je večer nechám volně rozpuštěné a ani vlnit si je nebudu. Jsem na to moc líná.
Až teď jsem si uvědomila, že jsem si ještě nevybrala žádné šaty. Vlastně jich moc takových společenských nemám no... Otevřela jsem skříň a nakoukla do nejzazšího koutu, kde visely pověšené na ramínkách. Všechny jsem si je pozorně prohlédla a rozmýšlela, které si vyberu. Rozmýšlela jsem se dlouho, opravdu dlouho a po pečlivém uvážení jsem si i vybrala.
Už s lepším pocitem, že mám co na sebe, jsem se vydala zpátky do koupelny s úmyslem udělat ze sebe člověka. Něco jsem na sebe napatlala. Vlastně to bylo dost podobné tomu, jak jsem vypadala na školním plese.
V půl 6 jsem si ještě našla výraznější naušnice a náhrdelník. Opatrně jsem vklouzla do připravených šatů a lodiček. Dneska jsem se rozhodla, že si nebudu brát žádné psaníčko a tak nechávám doma i mobil.
Ještě naposled jsem se zkontrolovala v zrcadle, uhladila si šaty a vlasy. Nakonec musím uznat, že nevypadám až tak špatně. Ale stejně se mi tam už zase nechtělo. Zase bych si zalezla zpátky do posteleba dělala, že neexistuju.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na dnešek jsem zvolila 'trochu' odvážnější šaty, ale zhodnotila jsem, že bych se dneska měla cítit sebevědomě a to je v těchto šatech možné.
Stáli jsme připravení před budovou. Po mé levé ruce stál Tobiasův táta a po mé druhé Tobias. "Připravení?" zeptal se po chvíli. Já i Tobias jsme jen přikývli.
Jako první do sálu vešel Tobiasův táta a hned za ním já a vedle mě Tobias. Přišlo mi, že se k nám okamžitě stočily všechny pohledy, ale snažila jsem se to ignorovat a jít s hlavou vztyčenou.
Já s Tobiasem jsme se posadili ke stolu a koukali na všechno to dění kolem nás. Bylo tu neskutečně moc lidí a já neznala nikoho. Je to celkem děsivé...
"Pojď si zatancovat" vykřikl Tobias, abych ho slyšela přes tu hlasitou hudbu. Nestihla jsem nic odpovědět a už mě táhnul na parket.
Jak jsme se tak prodírali kolem tančících lidí, někdo do mě vrazil a já už se viděla rozpláclá na zemi. Naštěstí mě Tobias včas chytil a znovu mě postavil na nohy. Vděčně jsem se na něj usmála. "Omlouvám se, to je moje chyba" ozval se za mnou dívčí hlas. Otočila jsem se a můj úsměv se vytratil.
Přede mnou stála hnědovlasá vysoká holka s arogantním úsměvem ve tváři. To by ještě bylo v pohodě, ale kolem pasu ji držel Martinus. Můj Martinus!
Tak co myslíte, že se stane teď? 😂😂 každopádně doufám, že se líbí a dneska očekávejte ještě jednu kapitolu 💗💗
