One More Second With You | FF Marcus & Martinus

Kapitola 43

Tuhle kapitolu věnuji úžasné @Bettka123 💖💖

"Martinusi?!" vydechla jsem překvapeně a ještě jednou si ho prohlédla od hlavy k patě. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. "Ještě než něco řekneš, poslouchej mě prosím chvíli" řekl a upřeně se na mě zadíval. "Vím, že jsem ti opravdu hodně ublížil, ale ani jsem si to neuvědomoval. Sice mě to neomlouvá, ale i tak bych si opravdu přál ze všeho nejvíc, abys mi odpustila a dala mi druhou šanci. Slibuji ti, že jestli mi odpustíš, už nikdy ti neublížím. Budu se k tobě chovat jako k princezně, budu tě chránit před vším a nenechám si tě nikým vzít. Prosím, odpusť mi" vypadlo z něj.
Pomalu přešel ke mě a chytnul mě za ruce. "Beth, prosím" zašeptal a rukou mi něžně přejel po tváři. Automaticky jsem ucukla a on stáhl ruku zpět k tělu. Ublíženě, ale zároveň nadějně se na mě podíval. "Víš Martinusi, j-já nevím" dostala jsem ze sebe šokovaně. Bylo toho na mě za poslední dobu prostě moc. Rychle jsem se zvedla, ale z toho všeho se mi zamotala hlava a začala jsem ztrácet rovnováhu. Už jsem se viděla rozpláclá na zemi, ale kolem pasu se mi naštěstí omotaly dvě silné paže a vyhodily si mě do náruče.

"Jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě, jemně mě položil na postel a sám si sednul vedle mě. Opatrně jsem mu to odkývala, ale hlava se mi motala nehorázně. Na chvíli jsem zavřela oči a snažila si zklidnit dech. Slyšela jsem, jak Martinus odchází někam pryč a tak jsem oči nechala zavřené.

"Napij se"  vyrušil mě z mého podřimování Martinusův hlas. Otevřela jsem oči a do rukou mi vrazil čistou vodu. Opatrně jsem si z ní usrkla a položila na stolek vedle postele. Martinus si sednul znovu vedle mě a opatrně kolem mě omotal ruce. Ani nevím proč, ale tentokrát jsem ho nechala a ještě si o něj opřela hlavu. Cítila jsem, jak se uvolnil a ještě si mě přitáhnul blíž. Tělem se mi rozlil dobře známí pocit a přes to všechno jsem se usmála a znovu zavřela oči.

Probudila jsem se s hlavou pořád opřenou a jeho rameno. Pomalu jsem se zvedla a všimla si, že Martinus taky usnul. Potichu abych ho nevzbudila, jsem se zvedla i do z postele, obula si boty, které záhadně zmizely z mých nohou a opustila pokoj a následně i hotel. S myšlenkami, které se ubíraly směrem k Martinusovi, jsem došla domů.

Celý dům byl zhasnutý a tak jsem se koukla na hodiny, protože jsem vlastně nevěděla, kolik je. 4 hodiny ráno?! Odebrala jsem se do pokoje a lehla si konečně do své postele. Zase jsem do toho spadla... Zase se nedokážu rozhodnout, jestli ho chci opravdu úplně vymazat. Proč to musí být tak komplikované?
.
Ráno jsem se vzbudila nečekaně brzy. Nejspíš mě probudily znovu moje vlastní myšlenky. Zapnula jsem si mobil a našla několik nepřijatých hovorů a několik zpráv-všechny od Martinuse. Rozhodla jsem se na ně prozatím odpovědět. Potřebuji si všechno znovu urovnat nebo se z toho brzo zcvoknu...

Tak teda ještě jedna za dnešek a pokračování zase zítra ❤❤ doufám, že se líbí💕

Xx Terez🙏