One More Second With You | FF Marcus & Martinus

Kapitola 14

Polibky přesunul z krku na klíční kost, ruku mi položil na záda a začal s ní jemně kroužit. "Tinusi, někdo jsem přijde" zašeptala jsem. Zvednul hlavu a podíval se na mě. "Kdo by sem teď chodil? Máme přece půl hodiny do  večeře...." řekl a znovu se mi přisál na krk. "Tinusi..." opravdu  už jsem dneska nestála o to, aby nás znovu takhle viděla Ashley nebo kdokoli jiný. "Hmmm" zamrmlal mi do krku a přetočil nás tak, že teď ležel na zádech on a já celou vahou na něm. "Jsi hrozný" řekla jsem už tentokrát se smíchem. "A proto mě máš tak ráda" odpověděl sebevědomě. "Tak bych si zase nevěřila" Slezla jsem z něj a lehla si vedle něho. "Sama to víš, jen si to nechceš přiznat.." řekl a přitáhnul si mě blíž k jeho tělu. Hlavu jsem si položila na jeho hruď a na ní jsem mu začala rukou kreslit nesmyslné obrazce. Cítila jsem, jak se mu okamžitě začaly napínat svaly a sama pro sebe jsem se uchechtla. "Teď ses rozhodla, že mi to oplatíš?" "Cože?" zeptala jsem se nechápavě. "Právě mě tímhle nevinným přejížděním zabíjíš" řekl a rukou mi začal znovu jezdit po zádech. "To mě opravdu hrozně mrzí" vyhrkla jsem ironicky a zasmála se. Martinus se rozesmál, sklonil se a věnoval mi ještě jeden polibek na tvář.
Najednou se otevřely dveře a v nich stála Ashley s naprosto neutrálním výrazem. "Mám vám vyřídit, že máte jít na večeři" řekla bez emocí a zase odešla. Upřímně mi jí bylo líto... "Tak jdeme" řekla jsem. Tinus si stoupnul, vytáhnul mě na nohy a spolu jsme sešli dolů do kuchyně. Mamka se sestrou ještě něco dělali u linky a taťka už seděl u stolu. Hned jak nás slyšel, vzhlédl k nám a Martinuse si přeměřil pohledem. Až pak mi došlo, že se vlastně s Tinusem ještě neznají. "Tati, tohle je Martinus" řekla jsem krátce a čekala na jeho reakci. "Rád tě poznávám" odpověděl okamžitě, stoupnul si a nabídnul mu ruku. Překvapilo mě, že se zachoval takhle a myslím, že ani Tinus to nečekal. "Potěšení je na mé straně" řekl Martinus a ruku mu stiskl. "Tak už si sedněte" zavolala na nás mamka. S Tinusem jsem si sedla na jednu stranu, v čele seděl táta a naproti mamka s Ashley. "Proč mi přijde, že jsem tě už někde viděl? Vypadáš jako ten, se kterým má Ashley vytapetovaný celý pokoj" řekl po chvíli taťka. "Jo, to je on" odpověděla jsem automaticky. Chtěl ještě něco říct, ale to už před něj mamka postavila jídlo. Pak ho přinesla i nám, sestře a sobě a všichni jsme začali jíst.
"Takže vy dva spolu chodíte?" zeptala se najednou mamka. Super téma ne? "Uhm.." chtěla jsem to nějak obejít, protože upřímně jsem netušila, jak to máme, ale Tinus mi do toho skočil. "Ano, jsme spolu" odpověděl a usmál se na mě. Překvapeně jsem se na něj podívala, ale jeho úsměv se ještě rozšířil. Aspoň někdo v tom má jasno...
.
Po nekonečné večeři a výslechu nás konečně propustili. Většinou okamžitě odpovídal Tinus, protože já se skoro na nic nezmohla. Došla jsem do pokoje a okamžitě sebou plácla do postele. Netrvalo to dlouho a matrace vedle mě se prohnula. "To byla nejhorší večeře v mém životě" zkonstatovala jsem. "Nebyla tak hrozná" odpověděl hned. "Proč si se na mě tak podívala, když jsem řekl, že jsme spolu?" zeptal se. "Já nevím.. Jen mě to překvapilo asi..." sama jsem nevěděla proč... Uchechtnul se a poposunul se blíž ke mě. "Ty bys mě nechtěla?" "No nevím no... musím si to ještě promyslet" řekla jsem zamyšleně. "Já vím, že si to promýšlet nepotřebuješ... Jsem prostě neodolatelný" sebejistě se na mě podíval a přišoupnul se ještě blíž. Hlavou se naklonil ke mě tak, že se jeho čelo opíralo o to moje. "A taky egoistický" doplnila jsem ho. "Stejně mi už nenakecáš, že mě nemáš ráda. Podle mě to nenakecáš ani sobě..." "Fajn..... možná mi nejsi tak ukradený a možná tě mám i trošku ráda." "Vidíš... Tohle zní od tebe skoro jako 'miluju tě'" řekl a zasmál se. "Jasně" odpověděla jsem ironicky. "Takže teď mám dovoleno říkat ti zlato?" "Tak o tom si můžeš nechat jen zdát..."