One More Second With You | FF Marcus & Martinus

Kapitola 10

Když jsem se ráno probudila, zijstila jsem, že v posteli nejsem sama. Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpoměla, co se v noci dělo (:D). "Dobré ráno" ozval se mi u ucha jeho hlas. "Dej ty ruce ze mě pryč" řekla jsem. "A co když se mi nechce?" zeptal se a uchechtnul se. Otočila jsem se tak, abych na něj viděla a usmála jsem se. "Zatím jsem ještě nesnídala...." vypadlo ze mě a Martinus se na mě zmateně podíval. Asi si nemyslel, že se tak lehce vzdám... "A chceš někam teda zajít?" zeptal se a v očích mu zajiskřilo. "Ne. Ale jestli nedáš ty ruce pryč, budu mít vejce na měkko..." řekla jsem naprosto vážně. Chvílo mu trvalo než přišel na pravý význam. Pak mu jiskřičky zmizely a vystřídal je vyděšený pohled a k mému překvapení dal opravdu ruce pryč. "Vidíš, jak to jde..." Na to nic mi nic neřekl. Pořád měl celkem vyděšený pohled a tak jsem se musela začít smát. "Vážně vtipné" odpověděl ironicky. "Vlastně ani nechápu, proč jsem ti nabídla, abys tu zůstal" zamyslela jsem se. "Protože jsem sexy, neodolatelný a slintáš ze mě" řekl sebevědomě. "To z hranolek slintám taky a vidíš je tu někde?" "Máš zase vtipný den" zkonstatoval. "Proč vlastně nemáš kluka?" zeptal se najednou. "Co když kluka mám? Vlastně jsi se mě na to neptal..." "Takže ty kluka máš?" "Ne! Ani netuším, co bych s ním dělala. To mu mám dát pusu a nechat ho sedět v rohu místnosti? Jak často s ním musím chodit ven? Jak často se musí krmit?" řekla jsem zamyšleně. Martinus vedle mě vybouchnul smíchy. "Zabíjíš mě" vydal ze sebe se smíchem. "Ale asi se mi to nedaří, protože stále žiješ....třeba příště..." řekla jsem s hraným smutkem. "Tak doufám, že budeš mít aspoň smuteční řeč na mém pohřbu" odpověděl a stále se usmíval. "Podle mě není vhodné povídat o tom, jaký jsi debil..." řekla jsem. "Notak...aspoň jednu pěknou věc bys o mě mohla říct." "Tak třeba.... Máš pěkné dvojče?" zeptala jsem se. "Hahaha.... Ale tím pádem jsem pěkný i já ne?" V tu chvíli jsem dostala záchvat smíchu já. Ublíženě se na mě podíval, ale pak se mu něco blýsklo v očích. Ani jsem nestihla mrknout a už jsem ležela na zádech a Martinus byl nade mnou. Zákeřně se usmál a začal mě lechtat. Začala jsem se smát ještě víc. "Martinusi, přestaň" "Nedomluvili jsme se, že mi budeš říkat jinak?" "Tinusi, prosím přestaň" vyhrkla jsem okamžitě. "Ale tak že jsi to ty" řekl a přestal. Zadíval se mi zhluboka do očí a začal se přibližovat. "Beth, půjčíš mi prosím...." najednou mi vtrhla do pokoje Ashley. Tinus se odtáhnul a oba jsme se zmateně podívali na mojí sestru, která stála ve dveřích s otevřenou pusou a šokovaným výrazem. "Já....já nebudu rušit" vykoktala a hned zmizela za dveřmi, které okamžitě zabouchla. S Tinusem jsme se na sebe podívali a začali se znovu smát.

Jsem zpět💞💞 dneska očekávejte ještě jednu kapitolku, jelikož jsem asi 2 dny nic tady nevydala, ale chtěla jsem už ukončit Last Wish, tak jsem to tady trochu zanedbala😏😏 doufám, že se líbí💋

Xx Terez💎